|
| |
|
V budislavských pískovcích a žulách
11.04.2017 Na rozmezí České tabule a zvlněných okrajů Českomoravské vrchoviny se přibližně uprostřed pomyslného trojúhelníku mezi Vysokým Mýtem, Litomyšlí a Skutčí nachází obec Budislav. Díky své malebné poloze uprostřed lesní a skalnaté krajiny patří k oblíbeným letoviskům, známým i pobytem českých spisovatelů. Koncem 19. století sem s oblibou jezdila Tereza Nováková, v letech 1939-1941 na zdejší škole působil Petr Jilemnický a při silnici k Poříčí právě prošel obnovou známý „spisovatelský“ Dům bratří Čapků, postavený před druhou světovou válkou z iniciativy Karla Čapka, zakladatele Českého PEN klubu. Budislav je i místem hojně využívaným pro začátek či závěr turistických vycházek po okolní krásné přírodě, známá je také zdejší dlouhodobá těžba pískovců a žul. Obě horniny se významně uplatňují nejen na geologické stavbě, ale i povrchové tvářnosti zdejší krajiny. Kraj pískovců a žuly Pískovce tvoří především oblast Budislavských skal, známých spíše pod názvem Maštale. Vrstvy této usazené horniny se ukládaly během druhohorního období svrchní křída (cenoman) na dně tehdejšího moře a vyplňují jihovýchodní okraj české křídové pánve. Zdejší pískovce jsou středně až hrubě zrnité, křemenná zrnka jsou v nich spojena jílovitým, glaukonitickým, místy též železitým tmelem. Jejich souvrství dosahuje mocnosti několika desítek metrů (až 60 m) a pískovce jsou buď vodorovně, nebo šikmo zvrstvené. Masivnější pískovce tu byly těženy jako stavební kámen a v drolivější polohy také pro písek. Několik dřívějších lomů se nachází v blízkosti Budislavi, Boru, Roudné a Zderazi, současná těžba písku probíhá ve spodní části údolí Oborského potoka u Poříčí. V podloží pískovců a přilehlých partiích Vysočiny už převažují mnohem starší a také odolnější krystalické horniny tzv. poličského krystalinika, včetně rozličných žul budislavského plutonu. Převažují zde poněkud tmavší typy „žul“, odborně zvané granodiority a tonality, už delší dobu těžené pro kamenivo v etážovém lomu u Budislavi. Těmito horninami mnohde prostupují světlejší polohy (tzv. aplitové a pegmatitové žíly), v nichž byly nalezeny i některé vzácnější minerály. V severní část budislavského plutonu převažuje už světlejší tzv. zderazská žula, jejímž největším odkryvem je kamenolom při silnici z Budislavi do obce Zderaz, a kterou eroze potoků odkryla i na dně většiny roklí v Maštalích. Hradisko a Štimberk Z turistického hlediska je významná především oblast pískovcových Budislavských skal, jejichž ústřední část byla vyhlášená (v roce 1989 o výměře 1046,56 ha) za přírodní rezervaci Maštale. Řada pozoruhodných pískovcových útvarů vystupuje také mimo vlastní chráněné území. Výrazná blokovitá skaliska zaujmou např. nad lučinatou partií ve spodní části Budislavi – pod silnicí poblíž školy vystupuje Velké a Malé Hradisko, už značně „odlámanému“ Zámečku (s drobnými pozůstatky po skalních světničkách) dominuje moderně pojatý ekumenický kostel Boží Lásky. Velké Hradisko je přes 100 m dlouhé a k jihu spadá asi desetimetrovou stěnou, rozpolcenou několika rozsedlinami. Na vrcholek, kde údajně ve středověku bylo hradiště, lze vystoupit po nízkých skalních stupních. Poněkud stranou, přímo na východním okraji skalní oblasti, vystupují menší, ale pozoruhodné pískovcové útvary na pravém svahu (dle směru toku) údolí Oborského potoka. Nyní je toto méně známé zákoutí zpřístupněno z obce Poříčí po naučné stezce „Kolem Štimberka“, pojmenované podle návrší Štimberk (547 m) nad strmým údolním svahem. V horní části je údolní svah protnutý skalní stěnou (patrně uměle odlámanou) s nezvykle pestrým povrchovým členěním. Vrstvami pískovců zde proniká působivá mozaika tenkých lišt a plátů, tvořených tvrdšími železitými i křemitými polohami horniny. Jejich vznik zřejmě souvisí s přítomností tzv. poličského zlomu – geologické poruchy, která umožnila migraci minerálních látek horninou a zároveň vymezuje rozšíření křídových pískovců oproti sousednímu krystaliniku. V malebných roklích Maštalí Mnohem navštěvovanější jsou pískovcové skalní partie v přírodní rezervaci Maštale. Celé oblasti dala pojmenování ústřední část Toulovcovy maštale, kde údajně měl na přelomu 14. a 15. století skrýše s maštalemi Vavřinec Toulovec – poněkud rozporuplný rytíř z nedaleké jarošovské tvrzi. (Toulovcovo jméno nyní nese i řada dalších míst - třeba jedno z litomyšlských náměstí nebo rozhledna při silnici mezi Budislaví a Jarošovem.) Skalní oblast Maštalí je součástí pískovcové plošiny mírně ukloněné k severu, stejný směr sledují i potoky – zdrojnice říčky Novohradky, které toto území rozčlenily soustavou kaňonovitých údolí. Ta se sbíhají na severu v osadách Vranice a Polánka u Nových Hradů a proplétá se jimi řada značených cest. Ve směru od Budislavi lze využít dvou turistických tras. Červené značení zprvu jde roklí V Kvíčalnici (s uměle upraveným Panským stolem a převislou skálou Cikánkou poblíž Jarošova), posléze prochází Voletínským údolím, kam z Budislavi směřují též žluté značky přes Městské maštale. Tak je označována členitá skalní partie, např. s převisem Pod deštníkem a výraznými útvary Hrad a Pancéřová loď. Zajímavostí Voletínského údolí je třeba Voletínská studánka, na jejímž dně se pod tlakem vody „vaří“ písek, poblíž se otevírá též několik malých jeskyní (Partyzánská a Purkmistrova). Oblíbené skalní bludiště Červené značení pak přechází kolem členitých skal U Kostelíčka do nedalekých Toulovcových maštalí s hojně navštěvovaným bludištěm těsných soutěsek a temných slují, zahloubených do pískovcové plošiny. Prochází jím krátký, ale místy docela členitý okruh, kde není těžké uvěřit zkazkám o dávných skrýších loupežníků… Postupně projdeme Předsíní, Kuchyní s kamenným Zvonem, Sklepem, případně i Myší dírou, a k dalšímu pokračování turistické vycházky můžeme třeba sestoupit po Oslí stezce. Partii Toulovcových maštalí lze považovat za počáteční stadium vývoje skalního města s velice pestrou povrchovou modelací pískovcových stěn. Nepřehlédnutelné jsou tu rozličné mikroformy tzv. solného zvětrávání, zejména voštiny (což jsou drobné jamky, oddělené pevnějšími lištami), oválné dutiny nebo drobné železité inkrustace (rezivě červené výstupky nebo rourky). Z Toulovcových maštalí pokračuje červené značení do osady Vranice, odkud se stáčí do rokle Karálky. Tam to však můžeme vzít také po bližší, zeleně značené cestě přes rovněž skalnaté Vranické údolí. Karálky patří k nejpůsobivějším pískovcových kaňonům v celé oblasti a vyznačují se mohutnými skalními stěnami a útesy. Oblíbenou zkouškou obratnosti, případně i tělesných proporcí, je zde výstup temnou průrvou Dudychovy jeskyně, příjemné osvěžení nabízí nedaleký Mojžíšův pramen, ve kterém voda vyvěrá přímo ze skály. V rozlehlých Všivicích Obě značené trasy stoupají z Karálek do obce Bor s parkovištěm při silnici z Nových Hradů do Proseče. Odtud turistické značení pokračuje rozložitým údolím Všivice, vyplňujícím severozápadní část rezervace Maštale. Žluté značky se proplétají napříč lesním a skalnatým terénem do obce Zderaz (při silnici z Nových Hradů do Skutče), kde lze navštívit zbytky uměle vyhloubených skalních obydlí. Červené značky z Boru postupně sestupují Všivicemi s odbočkami k několika pozoruhodným útvarům. V horní části údolí k nim patří neobvykle modelovaná skála s přiléhavým názvem Kolumbovo vejce, spodní části dominuje Kazatelna, nyní poněkud skrytá v lesním porostu. Odkud se cesta vine k peřejím a romantickým jezírkům (zvaným Kupadla) v žulových prazích a pokračuje k hojně navštěvované chatě Polánce při křižovatce výše zmíněných silnic z Nových Hradů. Žulové kopce a rokle Partie tvořené „budislavskými žulami“ už tak pro turisty atraktivní nejsou. Vyplňují zejména rozsáhlou lesní oblast od Budislavi až k Širokému Dolu u Poličky, Svaté Kateřině a Pasekám u Proseče. Nejvýše tam vystupuje vrch Skalka (699 m) nad Svatou Kateřinou, pojmenovaný podle vrcholové skalky, modelované mrazovým zvětráváním a zřejmě i lámáním kamene. Poblíž prochází silnice z Borové a Svaté Kateřiny do Lubné nebo Poříčí. Terén na žulových horninách (granodioritech, tonalitech aj.) budislavského plutonu je většinou méně členitý, místy „prořezaný“ zdrojnicemi Novohradky a Desné, nebo převýšený drobnými pahorky a skalnatými hřebínky. Pouze na jižních a východních okrajích tohoto území vystupují výraznější návrší, převyšující okolí až o desítky metrů, ale dostupná jen po neznačených cestách. Např. u obcí Borová a Oldříš protíná železniční trať Žďárec u Skutče – Polička úbočí vrchů Štamberk (670 m) a Velký Stanov (637 m), pozoruhodné je také asi 2 km dlouhé pásmo Lubenských kopců (595 m) při obci Lubná. Pro tato návrší jsou typické tvary vzniklé mrazovým zvětráváním, zejména členité skalní výchozy (mrazové sruby) a skalní klenby, sutě balvanů i menší kamenná moře. Do žul se potoky pod vrstvami pískovců částečně zařezávají také v oblasti Maštalí a dno některých roklí tak místy tvoří žulová koryta se skalními prahy a tůňkami. Při značených cestách je můžeme vidět – kromě už zmíněných jezírek a peřejí ve všivických Kupadlech – také v Karálkách (např. v okolí Mojžíšova pramene), na horním úseku Kvíčalnice a Voletínského údolí i jinde. Z literatury Adamovič J. (1991): Proudové zvrstvení v pískovcích korycanských vrstev v oblasti Maštalí, jz. od Litomyšle. Zprávy o geol. výzkumech v r. 1989, s. 15-17. Praha. Adamovič J., Mikuláš R., Cílek V. (2010): Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky. 460 s. Academia, Praha. Balatka B., Sládek J.: Typizace reliéfu kvádrových pískovců české křídové pánve. Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 94, 6, 80 s. Praha. Bína J., Demek J. (2012): Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 344 s. Academia, Praha 2012. Fiala F. (1929): Petrografické poměry křídového podloží v jihovýchodním okolí Proseče. Věst. Král. Čes. Spol. Nauk, Tř. mat. přír., 1: 1-87. Praha. Faltysová H., Bárta F., a kol. (2002): Pardubicko. Chráněná území ČR, sv. IV, 316 s. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. Hanžl P. ed. (2008): Vysvětlivky k základné geologické mapě ČR 1:25 000, list 14-333 Svratka. 72 pp. – ČGS, Praha. Melichar R. (1993): Přehled geologických výzkumů poličského a svrateckého krystalinika. Vlastivěd. Sb. Vysočiny, 11: 27-73. Stárková I., Opletal a kol. (1998): Geologická mapa ČR, list 14-33 Polička. ČGÚ, Praha. Vítek J. (1975): Geomorfologie pískovcového reliéfu Budislavských skal. Práce a studie, Přír. 6/7: 11-33. Pardubice. Vítek J. (1991): Chráněný přírodní výtvor Maštale. Památky a příroda, 16:10: 633-637. Vítek J. (2014): Geomorfologie budislavského plutonu. Východočes. sbor. Přír., Práce a studie, 21: 3-26. Pardubice.
Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017
Předchozí článek: Vybrané akce restaurování v Pardubickém kraji v roce 2016 Následující článek: Dům bratří Čapků v Budislavi u Litomyšle Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
.)
