|
| |
|
Téměř zapomenuté pardubické firmy - XIV. část
30.12.2012 Zdeňkem Havránkem pokračujeme v našem seriálu podnikatelskými osudy, jejichž hlavní protagonisté začínají na písmeno H. Z. Havránek (nar. 1902, Kralupy, příslušný do Kutné Hory) vlastnil krátkou dobu v letech 1945–1946 prodejnu perníku a pečiva na Slaninově třídě č. 108. Dne 24. 8. 1945 Z. Havránek podal žádost o opovědění živnosti. V uvedené žádosti zdůraznil, že od 18.5. 1938 do 31. 7. 1943 pracoval jako náměstek prodejny fi rmy Panis (Wilsonova č. 60).1] Byl vyučen v Praze-Smíchov (výuční doba trvala tři roky) v oboru koloniálním. Před opověděním živnosti pracoval nějakou dobu u fi rmy Freud a Tauber v Pardubicích. Dne 5. 7. 1943 byla prodejna uzavřena a Z. Havránek byl totálně nasazen na práce v říši. Po válce již fi remní prodejna Panis nebyla znovu otevřena. To byl hlavní důvod podání žádosti k opovědění živnosti Z. Havránka. Tehdejší pardubický MNV „nečinil námitek k opovědění živnosti.“2] Obchodní živnostenská komora v Praze (dále jen OŽK) však Z. Havránkovi dne 30. 1. 1946 sdělila, že otevření obchodu nedoporučuje, jelikož „stávající obchody stačí k pokrytí místní potřeby.“3] Z. Havránek se však odvolal tím, že se nejedná o otevření nové živnosti, ale v podstatě o znovuotevření již před válkou existujícího živnosti, která byla z rozhodnutí nacistických úřadů dne 30. 7. 1943 uzavřena.4] Hospodářská skupina maloobchod (Hlavní okresní úřadovna v Praze I., U Prašné brány č. 3) souhlasila s opověděním živnosti a netrvala ani na složení zkoušky o věcných znalostech u OŽK v Praze. OŽK nakonec přihlédla k vyjádření Hospodářské skupiny maloobchodu a Z. Havránkovi otevření obchodu povolila. Živnost však měla podobně jako mnoho ostatních, jí podobné, jepičí život. Jiří Havrda (nar. 5. 5. 1921 v Pardubicích) 5] vlastnil v letech 1941–1948 těžbu labského písku, povoznictví koňským potahem a obchod stavebními hmotami, stanoviště ul. Holubova č. 391. Poté, co si J. Havrda podal žádost k opovědění živnosti, Společenstvo různých živností dne 5. 5. 1941 nečinilo žádných námitek, stejně tak i OŽK v Praze, která se k žádosti vyjádřila 5. 6. 1941 (Handels-und Gewerbekammer in Prag). Od 1. 5. 1942 hodlal J. Havrda rozšířit své podnikání o obchod stavebními hmotami (Hospodářská skupina maloobchod rozšíření podniku však nedoporučila dne 18. 5. 1942). J. Havrda se odvolal s tvrzením na zásluhy, které měl během okupace, kdy pracoval v ilegálním hnutí odboje proti okupantům, uvedl, že mj. získal i pochvalný dekret min. národ. obrany a vyznamenání za chrabrost. 6] Dne 30. 5. 1947 napsal J. Havrda ONV (živnostenský referát), že oblast východních Čech nezbytně potřebuje jeho obor podnikání v zájmu plynulého chodu dvouletého plánu (dvouletý plán předcházel řadě pětiletek, pozn. autora)!7] Hospodářská skupina velkoobchodu a zahraničního obchodu (Praha I., Králodvorská) poté doporučila žádost J. Havrdy ke kladnému vyřízení (2. 9. 1947). Ministerstvo vnitřního obchodu však rozšíření živnosti dne 27. 1. 1948 defi nitivně zamítlo. Antonín Házl (nar. 1908, Pardubice, Ležánka, příslušný do Libochovic) vlastnil úschovnu kol a všech motorových vozidel Na Olšinkách (bytem Staré Hradiště 100, později Husova 1119). Dne 19. 5. 1941 si podal žádost o opovědění živnosti.8] Okresní úřad v Pardubicích dne 20. 6. 1941 opovědění živnosti zamítl z důvodu, že před sportovním stadionem úschovnu provozuje již Družstvo pro zřízení sportovního stadionu v Pardubicích. Informaci potvrdilo i Společenstvo různých živností v Pardubicích dne 16. 7. 1941.19] Avšak dne 18. 11. 1941 městský úřad v Pardubicích potvrdil Házlovu žádost ke kladnému vyřízení. Dne 6. 12. 1942 si A. Házl podal žádost novou, tentokrát o rozšíření koncese (úschovna všech motorových vozidel). Dne 7. 1. 1948 Společenstvo hlídacích živností vyřídilo rozšíření koncese A. Házla kladně. František Házl (nar. 1879, Libochovice, okr. Roudnice n. L.) podal dne 27. 6. 1945 žádost o schválení koncesované úschovny jízdních kol a aut. Jako důvod uvedl F. Házl svoji invalidní rentu (280,– měsíčně), která nestačila k obživě. OŽK v Praze nečinila námitek, jistě ke kladnému vyřízení žádosti přispěly i sociální důvody. Anna Házlová (nar. 1883, Rybitví, domovská obec Libochovice, okr. Roudnice n. L.) provozovala zřejmě prodej zboží po trzích nevázané průkazem způsobilosti ani koncesí. O její existenci víme jen díky opovědění živnosti ze dne 4. 6. 1929.10] Josef Hebký (nar. 1899 v Sezemicích) vlastnil krejčovskou dílnu v ul. Sadové č. 299, dříve v Sezemicích. Dne 9. 3. 1939 opověděl živnost, kde mj. uvádí: „Živnostenskou živnost provozuji dosud na základě živnostenského listu, vydaného býv. Okres. správou politickou v Pardubicích dne 1. 12. 1924, se stanovištěm živností v Sezemicích č. 162.“11] J. Hebký dále uvádí, že zamýšlí živnost převést ze Sezemic do Pardubic (v Pardubicích koupil dům č. 294), zároveň se živnosti v Sezemicích vzdává za předpokladu, že mu bude vyhověno založení živnosti v Pardubicích (zároveň zdůraznil, že se nejedná o založení pobočky sezemické živnosti).12] Společenstvo krejčích v Pardubicích však dne 23. 3. 1939 nedoporučilo otevření krejčovské živnosti v Pardubicích, uvádí „…otevření živnosti mělo by hospodářsky nezdravý vliv jak na poměry všeobecné tak i na užší okruh stanoviště živností.13] J. Hebký se odvolal s tvrzením, že se nejedná o nový závod (to již opakuje), ale pouze o přemístění sezemické živnosti do Pardubic. Pobočka Svazu čs. důstojníků v Pardubicích dne 17. 4. 1939 uvedla, že je J. Hebký smluvním krejčím této pobočky, která čítá 412 členů. „V nynější době, kdy každý aktivní důstojník musí si nechati šíti civilní obleky a pláště, jest velmi vítaným a nutným vaše přesídlení do Pardubic v zájmu všech důstojníků, pro které J. Hebký šije.“14] Okresní úřad v Pardubicích dne 6. 5. 1939 J. Hebkému přesídlení povolil, ale z dalších archivních matriálů není jasné, zda k otevření J. Hebkého v Pardubicích skutečně došlo. Václav Heisl (nar. 1914, Bezděkov) vedl pánské a dámské kadeřnictví a holičství v letech 1941–1946 v ul. Chrudimské (Rašínově) č. 471, později nám. Zborovské č. 1406. Dříve vedl živnost Antonín Hemerka, Olga Hemerková se zřekla vdovského práva.15] K opovědění živnosti došlo dne 15. 10. 1941. Ze dne 29. 10. 1945 je žádost o povolení přemístění živnosti holičské a kadeřnické z Rašínovy ul. na Zborovské nám. (důvodem bylo rozšíření prostorů fi rmy). Dne 7. 2. 1946 OŽK v Praze toto rozšíření schválila.16] Bedřiška Heislerová (nar. 1910, Červená voda, okr. Šilperk) převzala v roce 1938 prodej mléčných výrobků, pečiva a zeleniny (hokynářství) po Anně Novákové. Ze dne 19. 3. 1938 je žádost o povolení prodeje. Dne 13. 1. 1939 pražská OŽK obchod povolila. Ing. Franuš Hejhal (nar. 1882, Jihlava) v Pardubicích živnost na výrobu čistících přípravků na zuby a úst pravděpodobně nikdy nezaložil, přesto je zajímavé sledovat z archivních pramenů tehdejší problémy při snaze založit či přemístit fi rmu ve válečných letech. Firma měla být založena v ul. Waldštýnské č. 1000 (11). Specifi kou fi rmy měla být výroba zubní pasty a prášků na čištění zubů, dále ústní vody. K opovědění živnosti došlo dne 16. 5. 1942. Zemské společenstvo živností mydlářských, kosmetických a chemicko- -technických v Čechách dne 1. 6. 1942 uvedlo, že Ing. F. Hejhal má již několik živnostenských listů (stejně i jeho manželka) např. k výrobě ústní vody a francovky (se stanovištěm Praha 12, Rejskova č. 2). Proto Společenstvo nedoporučilo kladné vyřízení žádosti, vzniklo by zbytečné hromadění živnostenských listů u jedné osoby. Stejný názor uvedla i OŽK v Praze dne 11. 6. 1942. Po několika „dopisových výměnách“ vzal Ing. F. Hejhal svou opověď zpět. Anna Hejská byla modistkou dámských klobouků na Bělobranském nám. v letech 1945–1947. Dne 6. 2. 1945 si podala žádost o povolení živnosti, ve které uvedla, že pracovala ve svém oboru 20 let. Roku 1941 těžce onemocněla a pobírala invalidní důchod. Jako další důvod opovědi živnosti uvedla péči o staré rodiče „…jsou stářím nemocní a odkázáni takřka na almužnu starobního pojištění v obnose 515,– měsíčně a jsem těmto nucena se zbytkem svých sil pro jejich neschopnost vésti domácnost.“17] Jenomže Společenstvo modistek a modistů pro východní Čechy se sídlem v Pardubicích i přes tyto důvody nedoporučilo opověď ke kladnému vyřízení. 18] Následoval obvyklý maratón, ze kterého badatel, má-li dostatečnou oporu v pramenech, může vycítit, jak se jednotlivá pro a proti ohledně vzniku nové živnosti vyvíjela. OŽK v Praze dnem 26. 6. 1946 naopak nečinila námitek proti založení živnosti: „Žadatelka je 38 roků stará a má dlouholetou praksi. Hospodářské a sociální důvody pro vznik nové živnosti jsou dány. Průkaz způsobilosti je dostatečný.“ 19] Ústřední svaz čs. řemesla v Praze 12 (Hooverova č. 2) byl naopak proti. „Místní potřeba je dostatečně kryta stávajícími podniky.“ Dne 26. 11. 1946 Společenstvo modistek a modistů trvalo na svém zamítavém vyjádření. Na nabídku, že by si mohla živnost otevřít v nedalekých Sezemicích, kde je jí více potřeba, A. Hejská odmítla.20] Nakonec ji otevření živnosti bylo povoleno, protože omezila provozování své živnosti pouze na místo svého bytu. Marie Hellmannová (roz. Nykysová) vlastnila na Olšince č. 970 (později Na Zeleném č. 97) zubotechnickou laboratoř. Dne 9. 5. 1927 byla podána žádost o přeložení živnosti z Chotěboře do Pardubic. Grémium zubních techniků v Praze nebylo proti a zprávou ze dne 14. 5. 1927 přesídlení povolilo.21] Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubckého kraje číslo 3/2012. Autor: PhDr. Petr Borovec, PhD. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012
Předchozí článek: Sedmá velmoc a reklama inzerce jako reklamní síla v regionálním tisku (IV. část) Následující článek: Naučná stezka Vinice informuje o zajímavostech okolí Loučné Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
