|
| |
|
Soubor lidových staveb Vysočina navodí atmosféru Vánoc
17. 01. 2006 Jedním z hojně navštěvovaných míst Pardubického kraje, a to i v zimním období, je Soubor lidových staveb Vysočina. V rámci České republiky je to druhé největší muzeum v přírodě, co se týče rozlohy, počtu objektů i návštěvnosti hned po Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Soubor lidových staveb Vysočina se rozprostírá ve třech lokalitách. První návštěvníci měli možnost navštívit v roce 1972 expozici na Veselém Kopci. Další expoziční lokalitou Souboru lidových staveb Vysočina je "Betlém" v Hlinsku a dále pak vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech, kde stojí dále za povšimnutí i barokní zámeček, kam jezdil i Karel Václav Rais. Veselý Kopec Na Veselý Kopec jsou objekty přenášeny. Nachází se zde stavby s prvky typické lidové architektury z Chrudimska, Nasavrcka, Poličska, Hlinecka a Litomyšlska. "Původní osada na Veselém Kopci zanikla na počátku 19. století. Byla to osada s rozvolněnou zástavbou, která je typická pro oblast Hlinecka a Českomoravské vrchoviny. Některé objekty jsou přenášeny na místa původních staveb, které zanikly, jako např. hájenka, mlýn, sušky. Snažíme se vytvořit osadu, která by přibližovala návštěvníkům život a práci drobných zemědělců od poloviny 19. století do poloviny 20. století," informuje vedoucí správy Souboru lidových staveb Vysočina PhDr. Ilona Vojancová. Za pozornost stojí i kolekce technických památek na vodní pohon. Kromě mlýnu, obnoveného na původním místě, zde stojí olejna nebo unikátní varna na povidla, která v jiném muzeu v přírodě není. Nejstarší stavbou na Veselém Kopci je soukromá usedlost čp. 4, která je návštěvníkům nepřístupná a pochází z přelomu 16. a 17. století. Patří k nejstarším objektům v Železných horách a dala však podnět k tomu, že na Veselém Kopci začal vznikat skanzen. Jednou z nejstarších staveb je i polygonální stodola, která byla na Veselý Kopec přenesena ze Sádku u Poličky. Na vazbě krovu má datování 1684, kdy byla postavena na původním místě. Jak nás informuje Vojancová, není přenášení lidových staveb rozhodně jednoduchou záležitostí. Ale na Veselém Kopci se to daří úspěšně, o čemž svědčí i skutečnost, že veškeré technické památky zde umístěné jsou plně funkční. "Můj předchůdce pan Štěpán, který se zasloužil o vznik této expozice, měl kolem sebe skupinu sekerníků, kteří sice nebyli vyučení sekerníci, ale měli možnost se to ještě v sedmdesátých letech naučit od sekerníka pana Vondráčka z Dachova, který na toku řeky Chrudimky postavil několik mlýnů. S touto skupinou spolupracujeme nejen my, ale i další muzea nejen u nás, ale i v zahraničí," upřesňuje Vojancová. Typické stavby této oblasti jsou roubené z období 18. a 19. století. Jsou to usedlosti komorovo - chlévového typu se síní, komorou, světnicí a chlévem pod jednou střechou. Typické je také "podlomení", což je stříška, která dělí stěnu od lomenice. Typická je i zdobená lomenice a polovalba, které se říká "kukla". Betlém Typické stavby lidové architektury nacházíme nejen na Veselém Kopci, ale i v expozici Betlém v Hlinsku. Soubor lidových staveb Vysočina vlastní v této oblasti celkem 12 objektů, které jsou na rozdíl od Veselého Kopce obnoveny na původním místě. "Na význam této oblasti upozorňovali památkáři již od padesátých let. Teprve až v roce 1995 se Betlém stává památkovou rezervací, když před tím bylo v roce 1989 rozhodnuto o jeho záchraně," informuje Vojancová. Zcela jistě mnohé napadne, jak dostala část Hlinska pojmenování Betlém. Jeho vznik však není doložen a název není ani ojedinělý. Stejné názvy mají čtvrti i v jiných městech, kde bydleli zejména řemeslníci. Vysvětlením tak je, že scenérie řemeslnických domků v zimě připomínají scenérie z lidových betlémů. Objekty v hlineckém Betlému vznikaly v polovině 18. století. Tehdy si je budovali řemeslníci, kteří se stěhovali do města. Převažovali zde hrnčíři, jelikož v okolí bylo několik "hliníků", tedy míst, kde se kopala hlína. Později byli nejčastějšími obyvateli hlineckého Betléma tkalci. Za zmínku stojí zejména domek čp. 159. Důvodem není pouze zajímavá expozice s obydlím tkalce, ale i skutečnost, že na záklopovém prknu v lomenici byl při rekonstrukci objeven nápis, kde se hovoří o tom, že domek byl vyzdvižen v nákladu Jana Beneše. Je zde datování 1765, které patří k nejstarším datováním na záklopových prknech Pardubického kraje. V dalším domku je připomenuta výroba dřevěných hraček na šlapacím soustruhu. Ve vánočním období je zpřístupněna vánoční výstava, v jednom domku je přístupný mechanický betlém, který vyřezal lidový řezbář Rudolf Frinta z Nového Města nad Metují. Vánoce na Vysočině Vánoční období je pro Soubor lidových staveb Vysočina obzvláště sváteční: "Vánoční zvyky máme dobře zmapovány. Snažíme se přiblížit určitý rys vánoc," uvádí Vojancová. Návštěvníci se s nimi můžou na počátku prosince seznámit na Veselém Kopci, na přelomu roku pak v Betlémě. Na Veselém Kopci například zjistíte, že zdobení vánočních stromečků se rozšířilo až na přelomu 19. a 20. století. Ten se nejprve objevuje v kostelech, později v měšťanských domech. Také pečivo na štědrovečerním stole bývalo jiné než dnes. Především se peklo z kynutého těsta. To nabývá na objemu a symbolizuje hojnost a úrodu. První vánoční cukroví se objevuje až ve 20. století a bylo jím linecké pečivo. Jiné byly také vánoční dárky. Ty ještě na počátku 20. století dostávaly pouze děti a šlo především o dřevěné hračky vyráběné doma. Typickým pečivem této doby byly tzv. boží milosti, což bylo smažené pečivo. Kapr je v našich představách spojen s vánocemi, ale pro obyvatele zdejšího chudého kraje byl poměrně drahý a tak se začal objevovat později. V této oblasti nebyl ještě vánoční kapr běžností ve čtyřicátých letech 20. století, kdy namísto něj byla například makrela s chlebem, která byla dostupnější. Ale již od 19. století se vyráběly hliněné formy ve tvaru ryby a z kynutého těsta hospodyně upekla rybu, která byla na čestném místě na štědrovečerním stole. K tradičním jídlům patřily i luštěniny. Zimní období na venkově začínalo vlastně již na svatého Martina (11.11.), kdy byly ukončeny venkovní práce a tak se na tento den chystala hostina, při níž byla chasa odměněna za práci na poli. Tehdy nesměla na stole chybět husa nebo martinské rohlíky zahnuté do tvaru podkovy a plněné mákem či řepou. Hospodář i čeládka v tento den usedli k jednomu stolu. Návštěvníci Veselého Kopce či Betléma v předvánočním období mají možnost se seznámit také s "poslinkou", což byla směs sušených švestek a křížal, kterou jedly zejména přástevnice, aby měly dostatek slin ke kroucení příze. Do dnešních dní nám z Adventní doby zůstala zachována Mikulášská tradice, při které však původně chodil po vsi průvod, ve kterém nechyběly leckde kromě čerta, anděla a Mikuláše také třeba postavy Turků nebo Smrtek. Už tehdy byly 5. prosince obdarovávány děti, které však dostávaly dárky z těsta či ovoce. Na počátku Adventu byla okna v domě utěsněna mechem, který býval často ozdoben "stádem", což byly ovečky vytvořené z koudele či vaty. Během vánoční výstavy na Veselém Kopci se návštěvníci mohou seznámit se způsobem výroby nejrůznějších "vánočních" předmětů a dozvědí se mnohé i o tom, jak se vyvíjelo zdobení vánočního stromku od konce 19. století až do současnosti.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005 Předchozí článek: Trať Přelouč - Prachovice / Vápenný Podol Následující článek: Vlasovci v Ústí nad Orlicí - březen až duben 1945 Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
