|
| |
|
Skutečský rodák Václav Jan Tomášek a J.W.Goethe
08. 05. 2011 Jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů období před Bedřichem Smetanou - Václav Jan Křtitel Tomášek (nar. 17.4.1774 ve Skutči, zemřel 3.4.1850 v Praze), syn tkalce, plátením později i starosty Skutče, má ve svém životě míně známou goethovskou kapitolu, s níž vás chci seznámit. V Praze žil na Malé Straně v paláci potomka bělohorského vítěze Jiřího Františka Augusta hraběte Boquoye (1781 - 1851), matematika a vynálezce, za jehož skladatele se Tomášek sám označil ve vlastním životopise. Dostával od něj roční plat 400 florinů. Boquoy byl nejen jeho mecenášem, ale i žákem. Právě on Tomáška od roku 1815 opakovaně vybízel, ať zhudební verše německého "knížete básníků" J.W. Goetha (1749 - 1832) a aby s ním navázal osobní styky. Tomášek tak ložil celkem 9 sešitů 40 Goethových básní pro zpěv s doprovodem klavíru. Sedmý sešit, jenž m.j. obsahoval Krále duchů, Rybáře a Krále z Thule, Goethovi osobně dedikoval. GOethovi je v létě 1818 předal Leopold von Lämmel (1790 - 1867), pražský a vídeňský bankéř židovského původu, který se stal později za revoluce 1848 členem Svatováclavského výboru a jenž na sklonku svého života 25. června 1863 společně s Rakouským úvěrním ústavem pro obchod a průmysl koupil u Národní banky ve Vídni pardubické panství. Básník za dar Tomáškovi poděkoval 1. září 1818 z Karlových Varů. Skladatel napsal Goethovi roku 1820 dopis, v němž vysvětlil, že "básně zhudebnil proto, aby slyšel, jak se německé klasické básnictví vyjímá za doprovodu české lyry". 18. července t.r. Goethe poděkoval za další Tomáškovy zásilky a vyjádřil přání jej osobně poznat. Zároveň požádal skladatele o pozdrav hraběti Boquovi. I v budoucnu by chtěl být informován o dalších Tomáškových dílech. K osobnímu setkání obou kulturních velikánů došlo 6. srpna 1822 v Chebu, kde si Tomášek léčil dnu a kde majitel kvalitního fortepiana advokát Franck uspořádal soukromé matiné, na něž kromě Goetha a Tomáška pozval ještě pražského lékárníka Hellyho a Goethova přítele chebského policejního radu a mineraloga Josefa Sebastiana Grünera (1780 - 1864). Tomášek při této příležitosti zahrál a zazpíval 18 zhudebněných Goethových básní, konkrétně: Krále z Thule, Krále duchů, Rybáře, Znáč onen kraj, Devaterník, Kdo kupuje bohy lásky, Rozpomínku, Májovou píseň, Vzdálení, Hru na fanty-lišák pošel, kůže zbyla, Neúnavnou lásku, Předčasné jaro, Útěchu v slzách, U řeky, Poutníkovu noční píseň, Pastevcův nářek, Na jezeře a Lovcovu večerní píseň. Večer pak pohostil Goethe Tomáška a své přátele "U zlatého slunce". Jeho deník vysoce hodnotí Tomáškovy zásluhy, jeho přednes označuje za "svérázný, občas velmi výstižný a šťastný", Goethe by však rád slyšel v jeho dílech "více niternosti", tedy citu. Pozoruhodný je také Goethův výrok během rozmluvy s Tomáškem: "Kdo nemiluje hudbu, nezaslouží si být zván člověkem. Kdo ji miluje, je teprve polovičním člověkem. Ale ten, kdo ji provozuje, to je celý člověk." Tento výrok je třeba vnímat i v souvislosti Goethova definitivního rozloučení s jeho osudovou a životní láskou Ulrikou von Levetzow (1804 - 1900). Goethova bolestná nálada pronikla až do Tomáškova památníku, kam zapsal jeho báseň "Eolské harfy" s dovětkem: "Sladkobolný duet záhy po rozluce." Roku 1823 se Goethe s Tomáškem opět sešli v Mariánských Lázních. Goethe vysoce zhodnotil Tomáška t.r. svému příteli premonstrátovi Jozefu St. Zaperovi (1784 - 1850), který to zapsal ve "Studiích" takto: "S živým zájmem mluvil (roz. GOethe - pozn. J.K.) o šťastném svazku, který poutá básníka s hudebníkem… Víc pochopení pro smysl projevil sotvakdo… Tomášek si zaslouží chválu i pro nezvyklou prostomyslnost. Nevím, zda někdo jiný tak dobře vyjadřuje v hudbě humor. Svému národu, jehož lidovou povahu tak zjevně vyjadřuje, musí zůstat zvlášť drahý." Tomášek zhudebnil i části Goethova Fausta, mj. Markétku u kolovratu a Rekviem. Ty se však hrály až roku 1925 v Praze k 75. výročí jeho smrti. Sám ještě roku 1849 v Praze zažil uvedení svých skladeb Goethových písní při oslavách 100. výročí básníkova narození. Dodejme ještě, že ve svých 50 letech se Tomášek zamiloval do mladičké sestry Goethova známého, pražského německého spisovatele Karla Egona Eberta (1801 - 1862) Wilhelminy, kterou vyučoval zpěvu a již si roku 1824 přes více než 25letý věkový rozdíl vzal za ženu. Mladá paní se však zahleděla do Tomáškova žáka 18letého J.B.Kittla Skladatel se začal stranit společnosti z obavy, aby se nesetkal se svým sokem. A do společnosti se již nevrátil, ani když jeho žena 1. září 1836 náhle zemřela. Plně se soustředil na svou skladatelskou a pedagogickou práci. Naposledy se objevil na veřejnosti roku 1849 - při oslavách 100. Narozenin J.W.Goetha, jež se změnily v oslavy jeho. Zemřel 14 dní před svými 76. Narozeninami 3. dubna 1850. Jeho hrom ve tvaru stylizované lyry od R. Platzera se nachází na Malostranském hřbitově v Praze. Literatura: J. Udrzidil, Goethe v Čechách, Příbram 2009. P. Kovařík, Klíč k rodným chaloupkám, Praha LN 2004. M- Codr, V.J.Tomášek, in: Přemožitelé času 15, Interpress 1989. Autor: PhDr. Jiří Kotyk, PhD. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Předchozí článek: Milada Večeřová - Středoškolská profesorka, spisovatelka, překladatelka Následující článek: Tuisté z Pardubic putovali po zajímavých místech jižně od Pardubického kraje Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
