|
| |
|
ŠVABINSKÉHO CHATA NA KOZLOVSKÉM KOPCI
2.04.2022 Historie Švabinského chaty na Kozlovském kopci je zasvěceným známá například z brožurky Rudolfa Fibigara „90 let organizované turistiky v České Třebové“, vydané odborem Klubu českých turistů vČ.Třebové v roce 2013, takže je nasnadě otázka, zda a co lze k historii chaty ještě dodat? Moje slabost pro podobné chaty došla tak daleko, že jsem se rozhodl podělit se o výsledky pátrání po jejich osudech se čtenáři Vlastivědných listů, kde v čísle 1/2015 (dávno rozebraném) je pojednání o turistické chatě zvané Lucký vrch a s ní se podobným názvem pletoucí Suchý vrch, v číslech 3/2015 a 1/2016 vyšlo na pokračování výročí 75 let chaty na Andrlově chlumu u Řetové.1 A právě při vzpomínkách na ně jsem si uvědomil, že až na jeden stručný článek jsem jaksi pozapomněl na nedalekou Švabinského chatu.2 Kozlovský kopec se svojí nadmořskou výškou 601 m stával stále více vyhledávaným turistickým cílem, zejména po založení zdejšího odboru Klubu československých turistů (KČST), jehož vznik se datuje od ustavující schůze 47 přítomných 28. prosince 1922. Členové výboru v čele s předsedou Vladimírem Kapounem se v roce 1924 dohodli s majiteli pozemků na Kozlovském kopci, pány Fikejzem a Siťařem z Kozlova, na odkoupení místa o rozloze 24 arů. Předcházelo tomu dokončení silnice Česká Třebová - Kozlov v roce 1923 a její napojení na silnici vedoucí ze Semanína do Litomyšle a vše směřovalo k tomu, aby odbor mohl na Kozlovském kopci vytvořit turistickou základnu, která se stala základem pro pořádání četných akcí, např. populárních „bramboráků“. V roce 1929 tu prováděli pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu z Prahy zaměřování triangulační sítě a jako jeden z trigonometrických bodů byl vybrán právě vrchol Kozlovského kopce.3 Nakonec došlo k vzájemné dohodě (podle některých spíše jejich přemluvení) s českotřebovskými turisty, a tak místo zamýšlené triangulační věže byla i za přispění města postavena 29 m vysoká dřevěná rozhledna. Na vyhlídkové plošiny bylo nutno vystoupat po pěti dřevěných žebřících. Rozhledna se stávala cílem stále většího počtu turistů z širokého okolí, kteří tu však postrádali možnost občerstvení, na které byli zvyklí odjinud, a tak ve výboru turistického odboru uzrávala myšlenka postavení chaty poblíž. Chyběly však především peníze, protože chyběli mecenáši. Teprve po návštěvě Luckého vrchu u Poličky, kde členové zdejšího odboru shlédli pěknou malou chatu, došlo v roce 1932 k realizaci snu zdejších turistů. Člen výboru stavitel Adolf Šimek zhotovil plány na původně malou chatku jen jako přístřeší členům klubu při nepříznivém počasí, ale díky zájmu českotřebovské veřejnosti se nakonec podařilo původní záměr zvětšit a postavit skutečnou chatu. Valná hromada odboru KČST pozměněné plány schválila a dala souhlas s výstavbou. A tak roku 1933 brzy zjara se začalo se stavbou, slavnostní otevření chaty na Kozlovském kopci se konalo 9. července 1933 za hojné účasti občanů a spolkových činovníků. Ovšem jen zasvěcení znali, že na jejím vybavení se dary podíleli četní příznivci turistiky. Provoz v chatě byl nejdříve zajišťován tři dny v týdnu svépomocí členkami odboru KČST, později bylo zažádáno o hostinskou koncesi, protože sílily hlasy hostinských ve městě, kteří viděli v nové chatě nekalou konkurenci. Zájem turistů o chatu a rozhlednu v klínu přírody a zimních lyžařských terénů byl totiž značný, ale zároveň ukázal na nedostatky i chybějící prostory. Proto byla rychle připravována přestavba chaty a zejména její další rozšíření, takže vznikla funkční kuchyně, byla zvětšena restaurační místnost, zřízen i jeden pokoj pro hosty a sklep s prádelnou. Současně byla v plánu rekonstrukce rozhledny, ale pro nedostatek peněz se už neuskutečnila. Za krásné neděle 9. srpna 1936 byla chata KČST na Kozlovském kopci slavnostně předána turistické veřejnosti, jejím prvním nájemcem se stal František Šimek. Člen výboru knihkupec a nakladatel František Lukavský oznámil, že po osobním jednání s Mistrem Maxem Švabinským byl dán souhlas s názvem chaty „CHATA MAXE ŠVABINSKÉHO“ jako pocta tomuto umělci, který po řadu let v blízké vesničce Kozlov pobýval a tvořil. Jeho jméno také nese asi 4 km dlouhá březová alej podél silnice spojující Kozlov s Českou Třebovou, jejíž stavbu v roce 1922 prosadil jeho švagr Karel Vejrych. Silnice až do Litomyšle s odbočkou k chatě v roce 1937 také umožnila, že se chata stala jakýmsi litomyšlským výletním místem a neprozradíme žádné tajemství, že vlastníci nakonec privatizované chaty byli z Litomyšle. Dřevěná rozhledna však během let chátrala a její používání bylo stále nebezpečnější. Byla zasažena bleskem a nakonec musela být v roce 1939 stržena. Během roku 1940 je opět postavena nová dřevěná rozhledna už s upravenými schody, usnadňujícími bezpečnější výstup na vyhlídkové plošiny. Na podzim roku 1941 byla dokončena rekonstrukce a nástavba chaty podle návrhu místního stavitele Jana Duchoslava vydržela do nedávné doby. V poválečných letech postupně dochází v Československé republice ke sjednocování tělovýchovy, sportu a turistiky. Hlavně pak po roce 1948, kdy je KČT jako celostátní organizace zrušena. Pokračovatelem turistické činnosti se stávají odbory turistiky jako součást tělovýchovných jednot. Bylo tomu tak i v České Třebové, kde byl 12. března 1956 nově založen odbor turistiky, který se stal součástí TJ Lokomotiva. Ve stručnosti si připomeňme, co tomu předcházelo a následovalo. V letech 1948 až 1952 byla uplatněna koncepce jednotné tělovýchovy a členská základna rušených korporací byla tzv. slučovacími schůzemi začleněna do sjednocené tělovýchovy, kterou řídila Československá obec sokolská (ČOS) a její organizační složky (obrozený Sokol, resp. sokolské župy). Majetek, který náležel ke dni 31. března 1948 tělovýchovným a sportovním organizacím, zaniklým v důsledku sjednocování tělovýchovných a sportovních organizací a majetek získaný z přídělů konfi skátů přešel (z rozhodnutí Krajských národních výborů) na základě zákona č. 187/1949 Sb. ze dne 14. 7. 1949 na Československou obec sokolskou. Tato slučovací akce se nazývala „začleňování majetku do vlastnictví ČOS“ a probíhala až do roku 1952. V roce 1950 bylo ke správě jejího majetku ustaveno sokolské družstvo služeb Vzlet,4) které pak převzalo i většinu turistických chat. V roce 1953 (zpětně od 1. ledna) bylo sokolské družstvo přeměněno na národní podnik, zatímco ČOS při reorganizaci zanikla. Národní podnik Vzlet tak podléhal přímo Státnímu výboru pro tělesnou výchovu a sport (SVTVS s účinností od 17. 12. 1952), z jehož rozhodnutí nakonec vstoupil dnem 14. 2. 1954 do likvidace, administrativní dohodou se jeho nástupcem stal n.p. Turista. Na ustavujícím sjezdu ve dnech 3. a 4. března 1957 byl založen Československý svaz tělesné výchovy a sportu (ČSTV, zákon č. 68/1956 Sb. o organisaci tělesné výchovy a sportu s účinností od 1. 1. 1957), který převzal majetek i funkce, do té doby vykonávané SVTVS (včetně vesnických jednot s původním názvem SOKOL a od borových organizací ROH). Základem činnosti se staly tělovýchovné jednoty (TJ) se sportovními oddíly, turistické aktivity přešly pod odbory turistiky TJ. Po Listopadu 1989 obnovil svoji činnost i Klub českých turistů (KČT), některé odbory uplatněním zákona č. 173/1990 Sb. dosáhly navrácení kdysi „začleněného“ majetku. A jak to tedy bylo se Švabinského chatou? Podle Pamětního zápisu z 30. XII. 1948 ohledně začlenění KČT v České Třebové do Tělocvičné jednoty Sokol pověřují zástupci Sokola dosavadní výbor KČT v České Třebové vedením veškerých záležitostí klubu, nyní oddílu Sokola, přičemž správní výbor rozhodne dodatečně o dalším vedení turistického oddílu… Z (při tom) předloženého soupisu jmění v jednotlivostech pak vyplývá, že toto pozůstává mimo jiné z turistické chaty Švabinského na Kozlovském kopci čp. 58 v Kozlově v ceně dle požární pojistky z roku 1945 Kčs 250 000,-, z vnitřního zařízení chaty a pokojů dle soupisu v ceně Kčs 50 000,- dle požární pojistky z roku 1945 jakož i lůžkovin za Kčs 10 000,- a z rozhledny nepouživatelné, bezcenné (na palivové dřevo). Můžeme tak zpětně konstatovat, že takto se tehdy začínalo v místě samém, aniž by ale došlo ke změně vlastníka. A jak bylo posléze (22. 11. 1952) konstatováno v listině o odevzdání, „objekt je sokolským turistickým zařízením, kteréž je svojí místní povahou určeno výhradním potřebám tělesné výchovy a sportu a toto jeho účelové poslání nesmí být bez předběžného souhlasu ÚV Sokola nikterak měněno, omezováno ani obcházeno - zejména pokud jde o běžné poskytování pohostinství a ubytování též nahodilé turistické veřejnosti v míře odpovídající turistickému provozu v místě“. Pak následovalo rozhodnutí KNV v Pardubicích ze dne 28. 3. 1950, kterým se na základě § 9 zák. č. 187/1949 Sb. vkládá právo vlastnické pro ČOS v Praze (po předchozím vlastníku, Odboru klubu československých turistů v České Třebové). Tak bylo usnesením Okresního soudu v Litomyšli 17. 4. 1950 úředně stvrzeno, že vlastnické právo parcely č.kat. 234/3 les, 234/4 pastvina a staveb. parcely č.kat. 74 s turistickou chatou čp. 58 v Kozlově přešlo na Československou obec sokolskou.5 Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2022
Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2022
Předchozí článek: UŠÍT MACHOŇOVĚ BUDOVĚ STARONOVÝ KABÁT NEBYLO JEDNODUCHÉ Následující článek: MARATON PSÍCH SPŘEŽENÍ ŠEDIVÁČKŮV LONG SLAVIL VÝROČÍ Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
