|
| |
|
Park generála Svaroně a kpt. Sošky
16.01.2024 Po okupaci a za druhé světové války se i přes vysoké riziko ztráty života se Prosečsko výrazně podílelo na odboji a partyzánském hnutí. V Proseči se nacházel úkryt a část partyzánské organizace Ruda tří (označována také R3) a její představitelé generál Josef Svatoň a kapitán Eduard Soška. Rada tří vznikla v roce 1942 a to nejprve pod názvem Přípravný revoluční výbor, poté existovala pod názvem Jaro a nakonec v roce 1944 jako Rada tří. V čele s generálem Lužou a Josefem Crňou byla od roku 1944 největší odbojovou organizací na našem území. Po smrti generála Luži byl vybrán Josef Svatoň jako jeho zástupce. Již od počátku své existence byla R3 ve spojení se zahraničím. V této organizaci se soustředilo mnoho důležitých postav národního odboje. Rada tří působila především na Českomoravské vrchovině a spadala do oblasti Chrudimska. Od roku 1943 se Josef Svatoň a jeho pobočník Eduard Soška pohybovali v ilegalitě pronásledováni gestapem. Na podzim roku 1944 začalo gestapo podnikat zásahy proti ilegálním organizacím hasičů, které byly součástí legálního Svazu českých hasičů. Při této příležitosti gestapo získalo informace o generálu Josefu Svatoňovi, který počítal s pomocí hasičů jako členů protinacistického odboje. Stopu k Josefu Svatoňovi získalo gestapo po zatčení Václava Hegera z Luže a během jeho výslechů- Jeho ilegální hasičská síť byla zapojena od roku 1941 ve Svatoňově skupině. Zprávu o Hegerově zatčení poslal ihned na prosečsku poštu učitel Josef Drahoš z Perálce. Poštmistr Jan Hartman zprávu převzal a hned spěchal varovat Josefa Svatoně a Eduarda Sošku, které od roku 1943 ukrýval ve svém domě. Byla u nich nějaký čas i vysílačka zajišťující spojení s Londýnem. Svatoň se Soškou museli úkryt u Hartmanových opustit a další nalezli u hajného Josefa Ehrenbergera na Pasekách. Také sám Jan Hartman musel opustit své stavení a ukrýt se v domě Křemenákových Na ohradě v Proseči. 1.listopadu 1944 v sedm hodin ráno dorazilo auto s gestapem do Proseče. Vydali se k Hartmanovu domu, ale ten nebyl doma. Proto jeli k hajnému Ehrenbergovi, kde se ukrývali Eduard Soška a Josef Svatoň. Uvnitř domu došlo k přestřelce. Gestapo se vydalo na ústup z domu, díky čemuž oba dva partyzáni utekli okénkem ven z domu. Přeběhli silnici z Proseče na Poličku a směřovali přes pole k lesu, kde je však gestapo dostihlo a zastřelilo. V ohledacím listě je zapsáno, že Josef Svatoň zemřel dvěma čistými průstřely, které byly smrtící. Eduard Soška spáchal sebevraždu. V základech památníku postaveném na místě, kde oba hrdinové padli, je ukryta betonový schránka, kam byly pietně uloženy urny s popelem obou padlých vlastenců, které před gestapem uchránili zaměstnanci krematoria v Pardubicích. Smrt Josefa Svatoně a Eduarda Sošky byla velkou ztrátou pro odboj. Byli dalšími z 368 000 obětí Československa v druhé světové válce. Žulový Památník hrdinům národní revoluce občané Pasek a Proseče postavili na místě, kde oba hrdinové zemřeli. Pomník se tyčí do výšky osmi metrů na mírném návrší při silnici z Proseče do Poličky. Práce na postavení památníku hrdinům byly zahájeny ihned po osvobození v roce 1945, výroba a příprava žulových kvádrů byla zadána kamenolomu ve Chřibech u Zderaze. Památník byl odhalen 1. listopadu 1945. Slavnostního odhalení se zúčastnila vládní delegace ve složení ministr národní obrany Ludvík Svoboda, ministru průmyslu Bohumil Laušman, předseda svazu národní revoluce Josef Grňa a zemský velitel Sboru národní bezpečnosti Karel Štainer-Veselý. Na jaře roku 1965 bylo okolí pomníku osázeno okrasnými stromy, keři a růžemi do podoby parku. V roce 2014 byla provedena významná úprava a obměna zeleně v celém parku a byla provedena generální oprava památníku MgA. Petrem Rejmanem z Proseče. Josef Svatoň (8.3.1896 Dolní Roveň – 1.11.1944 Paseky u Proseče) Podplukovník Josef Svatoň se narodil 8. března 1896 v Dolní Rovni na Pardubicku v chudé dělnické rodině. Po studiích na měšťanské škole v Dašicích se vyučil řezníkem, na další studie chyběly peníze. V říjnu 1915 byl odveden k 2. hulánskému pluku ve Vysokém Mýtě a byl poslán na východní frontu. V červnu 1916 přeběhl na ruskou stranu a přihlásil se do československých legií. Zúčastnil se bitvy u Zborova a bojů na sibiřské magistrále. Po návratu do Československa se v roce 1920 rozhodl zůstat v armádě. Sloužil u jízdních pluků v Terezíně a v Bratislavě. Jelikož byl velmi dobrým jezdcem , byl v roce 1935 přizván k přípravě na olympijské hry v Berlíně, které se konaly v roce 1936. Na vlastní žádost byl převelen k 9. jezdeckému pluku do Vysokého Mýta, kde sloužil až do okupace v roce 1939. Od roku 1940 působil v odbojové organizaci Obran národa. Po jejím zničení odešel v roce 1943 do ilegality a navázal kontakt s partyzány z Proseče. V dubnu 1944 se připojil s krycím jménem Doubek k odbojové organizaci R3 a po zabití gen. Luži převzal vojenské velení v této skupině. Koncem roku 1944 byl úkryt Josefa Svatoně na Pasekách u Proseče prozrazen a v přestřelce byl 1. listopadu 1944 zabit. Dne 19. února 1947 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála. Eduard Soška (2.6.1919 Tálský mlýn – 1.11.1944 Paseky u Proseče) Narodil se 2. června 1919 na samotě Tálský mlýn v mlynářské rodině se čtyřmi sourozenci. Po smrti matky byl od pěti let vychováván u své tety v Novém Městě na Moravě, která vlastnila soukromý obchod se smíšeným zbožím, kde se vyučil obchodníkem a pracoval jako prodavač v Soškově obchodě. Po okupaci v roce 1939 se stal členem odbojové organizace Obrana národa. Uvnitř odbojové organizace Obrana národa. Uvnitř odbojové organizace vykonával zpravodajskou službu a fungoval jako spojka – shromažďoval a dále předával zprávy a informace. Sám používal krycí jméno Skřivánek a Eda. Nesl podíl na vytváření odbojové sítě nové organizace, která se od léta 1944 nazývala Rada tří. Eduard Soška dostal jako místní velitel na starost Nové Město na Moravě a okolí. Tady obětavě vyhledával spolehlivé občany a vytvářel tu jednotlivé skupiny, které tvořily odbojovou síť. Podílel se na poskytování pomoci uprchlým válečným zajatcům, společně s Josefem Robotkou spolupracoval na odvedení pozornosti tajných agentů gestapa od jejich organizace. Soška pomáhal i členům parašutistického výsadku Calcium z Velké Británie. Od července 1944 se Eduard Soška pohyboval v ilegalitě. Stal se pobočníkem pplk.. Josefa Svatoně, velitele skupiny Vysočina-sever, se kterým se od podzimu pohyboval hlavně ve východních Čechách. Spolu s Josefem Svatoněm položil svůj život při přestřelce dne 1. listopadu 1944 na Pasekách u Proseče. Eduard Soška byl povýšen na kapitána in memoriam a vyznamenán nejvyšším vojenským vyznamenáním – Čs. válečným křížem. Novoměstská odbojová skupina byla na jeho počest nazvána Oddíl Soška.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023 Předchozí článek: Kostel sv. Miluláše v Proseči Následující článek: Planetární stezka Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
