|
| |
|
O pramenech a jiných zajímavostech "pardubických" řek
1.12.2013 Krajským městem Pardubice protéká významný evropský vodní tok pramenící v České republice – řeka Labe. Přímo pod pardubickým zámkem vtéká z levé strany do Labe jiná řeka – Chrudimka. Na jejich soutok je nejlepší výhled z ochozu zdejšího labského zdymadla. To proto, že obě řeky jsou v místě spojení ukryté v protipovodňových valech. Ještě dříve, než se Labe posílí přímo ve městě vodami z Chrudimky, ukončí velmi blízko Pardubic cestu řece Loučné. Můžeme tedy konstatovat, že se v Pardubicích spojí hned tři vodní toky. Ten největší – Labe – přitéká ze severu z nejvyšších českých hor – Krkonoš. Chrudimka přivádí vodu z opačné strany – z Českomoravské vysočiny a Loučná teče z náhorní plošiny nad Svitavami z pod Javornického hřebenu. Určit, kde řeka skončí svoji pouť, je v podstatě známo vždy. Většinou ji cestu, kterou si prorazila krajinou, překříží jiný vodní tok. V druhém případě řeka, která vítězně proteče všemi úskalími a pobere cestou vodu i jiným tokům, nakonec potká moře či oceán. Zjistit přesně, kde řeka má svůj začátek – místo svého zrození, je mnohdy nesnadná a nejednoznačná záležitost. Velmi často museli o tom, který pramen je ten jediný správný, rozhodnout vodohospodáři na základě geografi ckých a hydrologických parametrů. U lokace některých pramenů rozhodovala třeba i politika. LABE To je třeba případ určení začátku řeky Labe. Kvůli územním sporům byl v 17. století původní pramen řeky Labe zaměněn za jiný, který vyvěrá o 50 metrů níže v těsném sousedství s dnešní polskou hranicí. Tento „nový“ ofi ciální labský pramen byl dne 19. září roku 1684 posvěcen královéhradeckým biskupem Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. Od tohoto data je Labe jednou z řek, jejíž pramen byl určen úředně. Jenže toto prameniště v rašeliništích Labské louky je z důvodu ochrany přírody pro veřejnost dnes nepřístupné. Jako labský pramen bylo pro turisty upraveno jiné místo na Labské louce. Jedná se pouze o symbolickou instalaci na křižovatce značených turistických cest, v nadmořské výšce 1386 metrů n. m. – v podobě skruže s přítokem i odtokem vody a vydlážděným okolím. V roce 1968 zde byla zbudována také kamenná stěna, na které jsou zobrazeny znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k Severnímu moři protéká. V České republice je tok řeky Labe dlouhý cca 360 km (celkem 1 154 km). Pro zajímavost: Labe je prý jediná řeka u nás, jejíž český název není ženského rodu – v němčině však ženského rodu je. Jméno dali řece pravděpodobně Keltové. Původní keltské slovo ‚elb‘ znamenalo velká řeka. Díky Keltům je dnes Vltava považována za přítok Labe, ačkoliv je Vltava od pramenů k soutoku s Labem zřetelně delší a v místě spojení má také vyšší průtok. V antických pramenech je dnešní Labe zmiňováno jako ‚Albis‘, což dá přeložit jako – bílý, světlý, čistý. Plocha rozvodí Labe je 144 055 km čtverečních. Je na něm vybudováno mnoho jezů a zdymadel, ale pouze dvě přehrady. CHRUDIMKA Již výše v tomto článku bylo napsáno, že řeka Chrudimka pramení na Českomoravské vysočině. Za hlavní z několika pramenů Chrudimky je považována lesní studánka v polesí Stará obora na úbočí kopce U Oběšeného, v nadmořské výšce 680 metrů n. m., mezi obcemi Filipov, Chlumětín a Svratouch. Tato studánka se nazývá Filipovský pramen. Plochý kopec U Oběšeného leží na hlavní evropské rozvodnici dělící úmoří Severního a Černého moře. Podle Základní vodohospodářské mapy je pravý pramen Chrudimky ale na jiném místě. Vyvěrá ve zhruba stejné nadmořské výšce jako pramen Filipovský – na úbočí protějšího kopce nazývaného Na Kopci, u silnice vedoucí do obce Dědová. Pramen vytéká z meliorační roury a hned podtéká silnici. Není to pro turisty zrovna atraktivní místo, a proto je preferován jako ofi ciální pramen Chrudimky ten Filipovský. Mezi další pramenné zdrojnice řeky Chrudimky patří i Chlumětínský potok pramenící u Chlumětína, dále Fořtovský potok pramenící v sedle mezi Šindelným vrchem a kopcem Otrok, cca 1 km jižně od Skelných Hutí. Kromě několika pramenů má řeka Chrudimka také geologickou zajímavost. Současný tok Chrudimky směřuje od jihu na sever. Od tohoto směru se však řeka výrazně odchyluje na obě strany, což je výsledkem tzv. pirátství vodních toků. Co to znamená? Jeden silně erodující vodní tok sebere vodu jiné řece nebo potoku. V případě Chrudimky se tak stalo počátkem čtvrtohor pod nynější Sečí. Původně tekla Chrudimka po náhorní plošině téměř paralelně s řekou Doubravou a vlévala se do Labe až u dnešního Záboří nad Labem. Od koryta Doubravy byla nakonec Chrudimka oddělena hlavním hřebenem Železných hor. Úklon Železných hor k severovýchodu probíhal už od třetihor. Vytvořil nejen výrazný zlomový svah nad Čáslavskou kotlinou, ale umožnil řece tekoucí údolím směrem ke Slatiňanům načepovat původní tok původní Chrudimky. V místě tohoto náčepního lokte vznikl ohyb, podle něhož byl pojmenován kopec a později i hrad Oheb. Dříve se proto řece Chrudimce říkávalo Ohebka nebo taky Kamenice. Název Chrudimka je až z pozdějších dob. Řeka je dlouhá 104 kilometrů. Je na ní vybudováno 5 přehrad a její povodí má rozlohu 859 km čtverečních. Protéká městy Hlinsko, Slatiňany, Chrudim a Pardubice. LOUČNÁ Dalším levostranným přítokem Labe, kousek před Pardubicemi – za městečkem Sezemice, je řeka Loučná. Ta pramení v nadmořské výšce 541 metrů n. m. ve Svitavské pahorkatině mezi obcemi Karle a Ostrý Kámen, cca 7 km západně od Svitav. Na Loučenské tabuli pod Javornickým hřebenem mezi obcí Karle a Ostrý Kámen se nachází opět více vodních zdrojnic. Až o kousek níže, kde se praménky postupně stékají a vytvoří společně malinký vodní tok, teprve zde můžeme vidět začátek řeky Loučné. Z hydrologického hlediska patří řeka Loučná mezi nejzajímavější řeky u nás. Jednou z jejích zvláštností je prý i stěhovavý pramen. Tuto informaci se dozvíte například v knize „Zpět k pramenům“, která vznikla podle scénáře stejnojmenného populárního cyklu s průvodcem Luďkem Munzarem. Na jaře, když je země plná podzemní vody, vytéká pramen Loučné, jak bylo již popsáno, vedle silnice mezi obcí Karle a Ostrý Kámen. Později, když podzemní voda klesne, pramen Loučné zde vyschne a tok řeky se postupně objevuje níž a níž. V parném létě se prý posune skoro o 15 km a objeví se až nedaleko kostela v Benátkách u Litomyšle. V těchto místech údajně pramen řeky Loučné ještě nikdy nevyschnul. Ale není to pravidelný každoroční cyklus. Podle mého zjišťování u benátských pamětníků se tak stalo v minulém století asi dvakrát, a to zcela výjimečně, když nastanou extrémní sucha. Další hydrologickou zajímavostí, kterou můžeme spojit s řekou Loučnou, jsou tzv. černé díry – viditelné vývěry podzemních vod do dna řeky. Ty se nacházejí na Loučné u obce Hrušová. Bez odborníka a dobrého znalce místních přírodních poměrů jste ale téměř bez šance tuto raritu najít. Ve středověku byla Loučná známá spíše jako Trstěnice – řeka tekoucí trstím čili rákosím. Dnes je název Trstenice pouze jméno obce na jejím horním toku. Od dávných dob podél řeky vedla i známá obchodní stezka (později historiky nazvaná Trstenická), jedna z hlavních cest spojujících Čechy a Moravu. Tok řeky Loučné měří 80 km a plocha povodí je 725 km čtverečných. Na samotné řece není vybudována žádná přehrada. Před ústím Loučné do Labe byl vystavěn vysoký jez s Počápelským kanálem neboli Haldou. Jejím prostřednictvím byla voda z Loučné přiváděna přímo do Pardubic. Vedena Městskou strouhou mohla být využita k zatopení opevňovacích příkopů zámku, poháněla mlýny i jiná zařízení a na konci (někde v místech mezi Wonkovým mostem a telekomunikační věží) odváděla do Labe odpad, například z místních jatek. Řeka Loučná protéká Litomyšlí, Vysokým Mýtem, Dašicemi a Sezemicemi. V dobách minulých se stávaly vodní prameny, lidově nazývané též studánky, uctívanými místy. V pohanských dobách byly často spojovány s četnými bůžky. Křesťané zase studánky zasvěcovali svým svatým. Zda i prameny Labe, Chrudimky nebo Loučné ochraňovali v minulosti nějací světci, není nikde uvedeno. Údajně ale ves Karle, blízko které pramení řeka Loučná, nese jméno po nezapomenutelném císaři Karlu IV., a to díky studánce pramenící v údolí říčky Loučné. Pověst vypráví, že císař lovil na pozvání litomyšlského biskupa v lesích na pomezí Čech a Moravy, tedy na současném Svitavsku. Byl krásný letní den a slunce neúprosně sálalo. Žíznivý císař s doprovodem stoupal pozvolnou, ale vyprahlou strání k západu od dnešního Javorníka. Hledali nějakou studánku nebo pramen, aby se napili a osvěžili. Když konečně lovci objevili lidská obydlí, stanuli i u čisté studánky. „Dobrá,“ chválili všichni pramenitou vodu. „Ale kde to jsme?“ „Toto místo slove Dlouhá Ves,“ zněla odpověď místních usedlíků. „Od této doby již nikoliv,“ odvětil císař. A tak prý došlo k přejmenování vesnice na Karle (německy Karlsbrunne) a vodní pramen začali zdejší obyvatelé nazývati Karlovou studánkou. Autor: Šárka Hladíková Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013
Předchozí článek: Zkuste zabloudit v labyrintu v Nových Hradech Následující článek: Z Barborky až na Terezku aneb putování po rozhlednách v našem kraji - 1- část Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
