|
| |
|
Nedaleko Výprachtic si můžete narýžovat české granáty
22. 02. 2011 Pokud chcete tip na nedělní výlet do přírody, zkuste se projít údolím Moravské Sázavy. Mezi Výprachticemi a Albrechticemi na Lanškrounsku se totiž nachází zajímavá naučná stezka, která je vhodná nejen pro turisty, ale díky asfaltovému povrchu stezky také pro vyznavače cykloturistiky. Moravská Sázava, jejíž vody tečou do Černého moře, si za tisíce let vyhloubila místy až 60 metrů hluboké údolí, které lemuje právě téměř 10 kilometrů dlouhá naučná stezka s šesti zastaveními. První informační panel u výprachtické pily v části obce, které se říká "Na zámku" v nadmořské výšce 500 metrů, informuje návštěvníky o historii území. Zde se návštěvníci například dozvědí, že tento kraj byl dlouhou dobu řídce osídlen. Bylo to i díky poloze regionu na pomezí Čech, Moravy a Kladska, stranou významných obchodních cest. Kolonizace zasáhla toto území až ve 13. století. Bývalá rozsáhlá jazyková enkláva, nacházející se z větší části ve střední Moravě a částečně ve východních Čechách, byla nazývána Hřebečsko - Schönhengstau. Název se pro tuto oblast vžil zejména v 19. Století. Vlastní kraj tohoto jména tvořilo 140 obcí a 6 měst: Březová, Lanškroun, Moravská Třebová, Mohelnice, Svitavy a Zábřeh na Moravě. Výprachtice, kde naučná stezka začíná, byly poprvé zmíněny v nadační listině pro Zbraslavský klášter z 21.5.1304. Jméno vesnice získala podle lokátora. Od dob pozdně středověké kolonizace se Výprachtice rozvíjely jen s krátkým přerušením jako součást lanšperského panství, později majetkového komplexu Lanšperk - Lanškroun. Návštěvníci naučné stezky se zde také dozvědí více o nejvýznamnějších památkách Výprachtic, mezi něž patří například kostel Proměnění Páně, který je připomínám již na počátku 15. století. Po 1,5 km cesty lesem dorazíte k dalšímu zastavení s informačním panelem a odpočívadlem. Zde se návštěvníci dozvědí více o životě lesů. Je zde podrobně popsáno, jak probíhá přeměna obrovské hmoty lesa jako vyvážený systém. Existuje velké množství organismů, pro něž je listí, podkorní hmyz, dřevokazné houby, ptáci a savci, kteří využívají této nebývalé potravní nabídky lesa. Pokud jsou početní stavy zvěře v souladu s úživností ekosystému, může se nerušeně vyvíjet. Jestliže je pak především srnčí zvěř přemnožená, dochází ke škodám, které mohou vést ke zpomalení až zastavení obnovy lesa. Srnčí zvěř škodí převážně okusem letorostů zmlazujících se dřevin, jelení zvěř pak ohryzem a loupáním kůry stromů. Po dalších 750 metrech poklidné vycházky údolím se nachází po levé straně cesty třetí zastavení, které návštěvníky informuje o životě lesů. Ačkoliv to není od cesty vidět, je informační tabule umístěna hned vedle středověké štoly bývalého rulového lomu. Tento informační panel popisuje geologii území. Jak se návštěvníci dozvídají, díky rušivé činnosti toku se na mnoha místech odkryly staré usazené horniny. Je tak možné, že se zde vedle sebe objevují horniny zcela rozdílného stáří. Třetihorní alpínsko-himalájské vrásnění totiž způsobilo vyzdvižení hraničních pohoří českého masivu (Krkonoš, Orlických hor, Šumavy atd.). Došlo tak k poklesům a zdvihům jednotlivých skalních bloků staršího podloží s mladšími sedimenty a došlo k pestré mozaikovité skladbě údolí. Nebýt však erozních vlivů Moravské Sázavy, Byly by dnes tyto skutečnosti často skryté pod povrchem. A tak je zde možné nalézt prý i červěne zbarvený křemičitan - pyrop, česky označovaný jako granát. Ten se zde prý vyskytuje pouze v podobě popraskaných zrnek bez krystalického omezení, což neumožňuje jeho využití ve šperkařství. Na mnoha místech se pyrol nachází hojně a je i součástí pískovcových říčních naplavenin. Pokud tedy budete mít štěstí a vypravíte se do údolí Moravské Sázavy, můžete si zkusit také při troše štěstí narýžovat rubínové české granáty. Pokud štěstí mít nebudete, můžete nechat své ratolesti pohrát na nedalekém dětském hřišti s prolézačkami. V tomto místě se totiž do té doby úzké údolí Moravské Sázavy rozšiřuje a tak je zde kromě dětských prolézaček a houpaček připraveno také ohniště a tábořiště. O 100 metrů dál se nachází informační panel regionu Lanškrounsko. Stačí ujít 350 m a ze čtvrtého infopanelu se dozvíte o životě ve vodním prostředí v "Sázaváku". Při odbočce žluté trasy od Moravské Sázavy směrem k rozhledně na Lázku po 1,6 km získáte na pátém stanovišti spoustu informací o zoologii údolí. Zde se například dozvíte, že na množství tvorů jsou nejbohatší lesy listnaté. Lesy smíšené jsou jen nepatrně chudší. Za zoologicky chudé lze považovat smrkové monokultury. V nich téměř neexistuje lesní podrost, nebo je silně redukován a vrstva jehličí omezuje i výskyt většiny bezobratlých. Místní lesy jsou z části smíšené a z části mozaikovité, kdy se různě velké plochy lesa proměnlivé věkové a druhové skladby neustále střídají. Teplé jižní svahy vyhledávají početné skupiny motýlů. Jejich výskyt ovlivňuje především existence rostlin, kterými se živí housenky. Z mnoha desítek zde zaznamenaných druhů se běžně setkáme s otakárky fenyklovými. Na bohatých zdrojích lískových oříšků si občas pochutnává nepřehlédnutelný ořešník kropenatý. Běžně se v lese můžeme setkat s kunou skalní, která často proniká do obcí v okolí údolí. Poslední šestý infopanel, zaměřený na botaniku území, prozradí, jaké rostliny můžete v údolí uvidět. Je umístěn u mostku při vstupu do údolí poblíž parkoviště a autobusové zastávky "Albrechtice - konec" v nadmořské výšce 400 m. Prameny: www.lanskroun.eu
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Předchozí článek: Kaplička Panny Marie v Hůře u Petrovic Následující článek: Karel František Edvard Kořistka (7.2.1825 - 18.1.1906) Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
