|
| |
|
Na Presích ještě jednou a jinak
23.04.2020 Článek v minulých Vlastivědných listech1) dokládá, že pomístní jméno Presy se dochovalo do dnešní doby a jeho předchůdce a možnou polohu bych si dovolil dát v krátkosti ve známost, případně k diskusi, a i proto tak obsáhlý poznámkový aparát. Když jsem hledal vysvětlení některých pojmenování v okolí, narazil jsem i na tuto větu: „Král Vácslav daroval l. 1390 kostelu Litomyšlskému les Napresy (Jelínek, H. Lit. I 207) neznámého položení.“2) Přirozeně mě napadlo, jestli se jedná o polohu té doby nebo o Jelínkovu současnost tam vročenou, ale zkusme mu věřit, ostatně Kojata Hrabišic odkazuje r. 1227 les s pastvinami Nalubhaue, dnes Libchavy.3) Pasáž ta u Jelínka zní: „…z náklonnosti k swému býwalému notáři biskupowi Litomysslskému (Jan IV. Železný), darowal král Wáclaw (IV.) kostelu nassemu les gménem Napresy tím aumyslem, aby kanownicy za geho a manželky geho králowny Žofye rodiče při hlawnim oltáři kostela kathedrálniho Marye Panny každodenně ranni mssi swatau zpiwanau o Panně Maryi slaužili.“4) Coby místní znám penzion Presy, původně Glosrův hostinec v lokalitě na Presích, též Malý Přívrat, ale i Mokré (Mokrý), kde je vzpomínána tvrz „Převrat“na kopečku březím a křovím zarostlém, dosud zvaném Tvrzisko při Dolním rybníku.5) Kupodivu v „Pomístních jménech v Čechách“ nejsou Presy uvedeny6), rovněž ani jako místní jméno obce jižně od Chrudimi u Profouse.7) Ten ale o (10.) Břežanech, Pressern má za to, že se i zvukově podobá staršímu jménu českému a možno míti za to, že české jméno (ale jiného významu) bylo přejato do němčiny a bylo smyslem a pak i tvarem spojeno s obecným jménem Presser, lisovač (vína).8) Jméno Břežany by pak znamenalo bydlící na břehu nebo v (u) březí, přičemž staročeské slovo břěh mělo dvojí význam: 1. vrch, svah půdy a 2. břeh (u vody); březí, březina by pak mohla mít obdobu u (3.) Březové, Prösau,9) případně Březnice, in Presnich.10) Naznačený výklad vychází z úsudku Zdeňka Boháče, že u nás žijící němečtí kolonisté z neporozumění názvu pojmenovávali Lhoty podle doslechu (jak slyšeli) v lokálu (v 6. pádu i s předložkou), např. Nalhote11) a tedy analogicky Napresy. Ovšem jak uvádí L. Olivová-Nezbedová, „… místní jména jsou totiž jen výjimečně v předložkovém tvaru, naproti tomu pomístní jména, která jsou původními jmény místními, bývají velmi často v předložkovém tvaru“ jako jméno pozemků, případně rybníku na místě zaniklého sídliště, tj. (zaniklé) jméno místní se stane jménem pomístním.12) Jakožto laik jsem si vědom, že se pouštím na tenký led hypotéz, ale představa je to až příliš lákavá. Co když les Napresy mohl být na místě jednoho z posledních darů, někdejší vsi Březině13) listiny-falza pro litomyšlské premonstráty,14) hlásící se do roku 1167 (NabreZine) a doposud pokládané s ? (s otazníkem15) za Březno Velké, Gross-Priesen u Ústí nad Labem? Daru, jenže tak trochu z ruky a je škoda pro nás, že nezaujal ani Zdeňka Nejedlého.16) A že zmizela beze stopy? Bylo víc vesnic v okolí, které dnes známe jen jménem – Dvořiště (1347), Malín (1304), Svatosla (1292) a snad nejznámější Švábenice (1167).17) Místo osídlené, a proto pojmenované, osadníci se nějak potřebovali orientovat – pojmenování muselo být konkrétní a přesto výjimečné, tehdy všeobecně známé, ale příliš nepodléhající změnám v přírodě. K roku 1455 doložená vodní tvrz na kdysi ostrůvku v Dolním rybníku18) tak nemusela vzniknout na pustém místě. Ale o tom třeba jindy. Poznámky: 1) Renčín Miloslav: Když na Presích klapával mlýn, Vlastivědné listy Pardubického kraje 3/2019, s. 32. 2) Sedláček August: Snůška starých jmen (Jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy), Praha 1920, s. 209. 3) CDB (Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae) II, 1912, č. 303, s. 301. 4) Jelínek František: Historie města Litomyšle, Díl I., Litomyšl 1838, s. 207. 5) Hackenschmied Vcslv. Zd.: Na besedě (Báchorky, báje, pověsti a j. vypravování lidu z okresu Lanškrounského a Ústeckého nad Orlicí), Ústí nad Orlicí 1928, s. 71. 6) Olivová-Nezbedová Libuše a kol.: Pomístní jména v Čechách (O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest), ACADEMIA Praha 1995. 7) Profous Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, Díl III. M-Ř, ČAVU Praha 1951; Kobetič Pavel-Pavlík Tomáš-Šulc Ivo a kol.: Chrudim (Vlastivědná encyklopedie), MILPO MEDIA Praha 2005, s. 95, 200. Jedná se o území při silnici z Chrudimi do Slatiňan za Vlčí horou; název je znám od 16. století a pochází od starých viničních presů (lisů), které se používaly na vinicích na svazích Vlčí hory. Větší vinice měly presy vlastní, kromě nich však existovaly presy veřejné, které byly pronajímány. O přítomnosti presů svědčí dodnes používaný místní název Presy, či názvy již zaniklých hostinců (Pres, Prese), které stály v místě dřívějších vinic. 8) Profous Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, Díl I. A-H, ČSAV Praha 1954, s. 192. 9) Týž, s. 188. Ke jménu bylo si třeba doplniti nějaké upřesnění, třeba stráň, ves, les a p.; jméno samo je mladší než Březno. 10) Jireček Hermenegild: Stezky přes pomezí české a moravské v ohledu válečném a obchodním. Časopis Českého Museum 30/1856 sv. 3, s. 90-107, jm. 104. Podle Profouse známé osady Březnice mají jméno podle vody tekoucí březovým hájem, březím. 11) Boháč Zdeněk: Újezdy a Lhoty. Příspěvek k dějinám osídlení středověkých Čech. Historická geografie 12/1974, s. 3-25, jm. 9. 12) Viz pozn. 6, s. 337. 13) Viz pozn. 4, s. 43: Milota syn Zdislawa, wstaupiw do řádu toho, darowal klássteru tomu dwě wesnice, Blehow a na Březyně. Podle Profouse byly vsi Březina založeny na místě vykáceného březového lesa. 14) Gilar Štěpán: Od aktu k falzu, aneb Druhý život listiny Vladislava I. pro litomyšlské premonstráty z roku 1167. Východočeské listy historické č. 21-22/2003-2004, s. 231-240. 15) CDB I, 1904-1907, č. 399, s. 415 a tam pozn. 53: Milota filius Sdezlai veniens ad conversionem duas villas dedit: Blegou et Nabrezine. Srv. pozn. 9, s. 187/188: 1167 pad. 12 villa Nabrezine (m. -znie), CB. I, 4154. Podle Profouse se osady Březno původně jmenovaly Březen, znamenající březový (les), v přehybu se píše „NabreZnie“? 16) Nejedlý Zdeněk: Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl I. Dějiny kláštera a biskupství Litomyšlského (do r. 1421), Litomyšl 1903, s. 53. 17) Vomáčka Petr: Zaniklé obce na Litomyšlsku, Vlastivědné listy Pardubického kraje 2/2017, s. 3-4; Musil František: Osídlování Poorlicka v době předhusitské (Kraj na Tiché Orlici, v povodí Třebovky a Moravské Sázavy), OFTIS Ústí nad Orlicí 2002, Rejstřík s. 252n. 18) Musil František-Plaček Miroslav-Úlovec Jiří: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Libri Praha 2005, s. 284-285. Na zaniklé panské sídlo dnes upomíná jen pomístní název „Na tvrzi“, vztahující se k místům při jihozápadním břehu rybníka, kde stával poplužní dvůr.
Autor: Moloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2020
Předchozí článek: Koncertní část Domu hudby je připravena na diváky i hudebníky Následující článek: Jevíčko dostane od kraje 100 tisíc za péči o památky Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
