|
| |
|
Muzeum obuvi a kamene ve Skutči
09. 02. 2010 V sobotu 3. října tohoto roku byla ve skutečském muzeu otevřena nová trvalá expozice. Tato výrazná změna přišla právě včas, neboť předcházející stálá všeobecně historicko-vlastivědná výstava by letos „oslavila“ již 30 let své existence. Léty okoukané exponáty se tedy vrátily do depozitářů a na jejich místa putovaly věci nové. Po dvanácti měsících stavebních úprav a budování nové výstavní scény se veřejnost vrátila do úplně jiného prostoru. Na bývalé zahradě vyrostl lom, výstavní sál v přízemí se vrátil do časů, kdy v tehdejší Práškově vile fungovala továrna na výrobu obuvi a z tmavých sklepů byla vytvořena multimediální expozice o dějinách kamenoprůmyslu a geologických zajímavostech kraje. Nové expozice refl ektují a rozvíjejí dva nosné pilíře dějin Skutče v míře, kterou laik i odborník v této době očekává. Expozice byla pojata tak, aby nejenom přinesla poučení, ale aby byla také příjemným naplněním volného času návštěvníků všech věkových kategorií. Investorem bylo Město Skuteč, návrh zpracoval ak. arch. Karel Lapka, generálním dodavatelem se stala fa SKOS Skuteč a fundus dodala fa Výstavní realizacePraha – Zd. Prošek. Scénáře obou částí byly zpracovány ve spolupráci s obuvnickými a kamenickými odborníky. Projekt byl podpořen dotací ve výši 14,5 mil. Kč z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod. Pojďme se nyní projít a zjistit, co nás ve Skutči čeká. Jako první nás uvítají nové prostory informačního centra, které ve městě dosud chybělo. Při rekonstrukci budovy se jej podařilo vhodně zakomponovat do vstupní haly objektu. A jak jsme již zmínili, dům byl postaven roku 1900 továrníkem Janem Práškem jako výrobna a byt. Obuvnická část muzea se skládá ze tří částí. V první z nich se můžeme seznámit s nejstaršími dějinami a relikviemi ševcovského cechu. Nezapomeňte se průvodce zeptat, kde byl před lety nalezen nádherný cechovní prapor z roku 1855! Je zde také imitace světnice ševce z doby před sto lety, se vším, co k tehdejšímu vybavení řemeslníka náleželo. A víte, co přesně označuje slovo verpánek? Je to stolička nebo stolek? Než si to rozmyslíte, řeknu Vám ještě, že skutečští obuvníci měli v polovině 19. století monopol na dodávky vojenských bagančat pro celou rakouskou armádu. Jak dlouho a jak vůbec taková vojenská bota vypadala a jak se nazývala, to se rovněž dozvíte v první části expozice. Postoupením do lomeného sálu se ocitáme v éře první republiky, kdy ve městě byla celá řada zručných mistrů, ale i několik továren. Výrobky putovaly nejen do Čech, ale i daleko za hranice. Poštovními balíky byly vykrývány objednávky z Francie, Německa, Polska, Finska a dalších evropských zemí, ale kožené zboží putovalo i přes oceán do Ameriky. Vitríny ukazují vzory nejrůznější obuvi – dámské, pánské, dětské. Ovšem není to jen obuv, co můžeme obdivovat. Jsou zde i nejrůznější pracovní pomůcky a hlavně stroje. Např. prošívačka podešví, lis na ztenčování usní, valchovačka, malý šicí stroj uzpůsobený na míru drobné ženské postavě, ale také třeba obrovská kopírka na kopyta. Dřevěné kopyto bylo (a dosud je) základní pracovní pomůckou ševce. A jak je kopytář kopíroval? Věrně – nechte se překvapit. A pokud zde uvidíte „obří“ stroj, můžete rovněž spatřit „obří“ polobotku. Je největší v Čechách a měří přes 1 metr. Údajně byla vytvořena pro světovou výstavu Expo v roce 1939. Výroba ve dvacátých a třicátých letech minulého století se ve Skutči zaměřila nejen na vycházkovou obuv, ale již se zde vyráběla i kvalitní obuv sportovní. Lyžařská a bruslařská. Další část sálu je sportu věnována téměř výhradně. Ano, jsme v období po roce 1948, kdy znárodněním několika fi rem vznikl základ Botany. I když zpočátku tvořila výroba sportovní obuvi jen několik málo procent, v šedesátých letech došlo k její postupné převaze. Zrodila se značka Botas. Fenomén, který přinesl sportovní obuvi typické jméno. Vždyť kdo z nás nenosil botasky? Víte jak vypadaly ty první? Ty které navrhl skutečský návrhář Marcel Scheinpfl ug? Ty, jejichž design napadla fa Adidas? Mají samostatnou vitrínu, kde uvidíte jejich postupný vývoj až do dnešních dnů. Botasky totiž stále žijí. Ale žije zde i kamenoprůmysl. I když se již nikdy nevrátí časy, kdy v sedmdesáti lomech na Skutečsku, Hlinecku a Nasavrcku pracovalo na čtyři a půl tisíce kameníků. To bylo v letech 1938– 39. Se začátky dobývání žuly se nejprve seznámíme ve sklepním sále. Zde je prostor pro vystavení mnoha desítek dobových fotografi í, dokumentů a nástrojů. Dozvíte se zde nejen, kdy do Skutče přišel podnikatel Hainc, aby začal jako první vyrábět proslulé vídeňky – žulové kostky, kterými Vídeň dláždila své bulváry, ale také, co se skrývá za názvy šlédr, pemrlice, tlučka atd. Mimochodem Josef Hainc se narodil roku 1856 v Habrech u Havlíčkova Brodu, ale jeho dědeček, také Josef, byl stavitelem v Pardubicích. Ostatně z Pardubic pocházel i Ing. Franišek Čihák, který pronájmem několika lokalit a zakoupením vlastních pozemků založil základy největšího podniku „Žulových omů – Granitwerke Skuč“ v období Rakouska-Uherska. Rozvoj lomařství názorně ukazuje mapa s pěti okruhy. Diody nám označí místa provozované těžby k roku 1919, 1939, 1959, 1989 a 2009. A mohu říci, že je to srovnání překvapivé. Skutečsko se v období první republiky stalo největším producentem žulové dlažby v Čechách – a dlužno říci, že i nejkvalitnější. Zdejší surovina má totiž prvotřídní kvalitu. Dodnes kostky slouží v nejbližším okolí Skutče, v Pardubicích, celé řadě měst bývalého Východočeského kraje, ale samozřejmě i v Praze, Vídni nebo Budapešti. Vyvážely se do Hamburku, polského Lvova a Krakova, 60 tisíc tun se také položilo v Bělehradě. Expozice zachycuje i vývoj provozů a oboru po druhé světové válce, prakticky až do dnešních dnů. Kamenická část je umístěna ve 2/3 sálu. Zbývající třetina je věnována podrobnému popisu geologické rozmanitosti oblasti. Kromě ukázek nejrůznějších minerálů jsou zde desítky vzorků zajímavých hornin. Pozornost budí prezentace nejlepších ukázek zkamenělin z opukových lomů na Přibylově. Venkovní část kamenické expozice byla vytvořena se záměrem procházky fi ktivním kamenolomem. Postupných procházením jednotlivých pracovišť se návštěvník seznámí s typem lomů, se způsoby lámání kamene, s vývojem přepravy materiálu a samozřejmě s jejím zpracováním. Podařilo se získat několik dochovaných korbových vozíků, zhruba třicet metrů polní drážky a točnu. Díky tomu lze demonstrovat kolejovou dopravu, včetně vytahování vozíku na tzv. svážné za pomoci historického elektrického vrátku. Ozdobou prostoru je i ruční vrátek zachráněný na poslední chvíli z vagónu železného šrotu, nebo plně funkční beranová štípačka kostek. Některá zařízení se však do dnešních dnů nedochovala a tak bylo nutno přistoupit k výrobě repliky. Za pomoci vzpomínek starých kameníků se podařilo zrekonstruovat podobu dřevěného jeřábu a dle fotografi í bylo vyrobeno ruční páčidlo zvané „cuk“. Několik fi gurín, které jsou po expozici rozmístěny, zaujímá nejrůznější pracovní postoje, které věrně napodobují skutečnou práci. Např. výrobu speciální kostky „tramvajky“, ruční sekání kostek na „štontu“, štípání na beranové štípačce, ale i třeba ruční výrobu štěrku. Téměř všechny stroje a nářadí si návštěvník může osahat a vyzkoušet, nechceme, aby se na expozici hledělo přes pomyslné sklo. Vždyť jen při zvednutí těžké žulové kostky si každý uvědomí, jaká dřina se v lomu skrývala a dosud skrývá. V obou interiérových expozicích lze využít informačních kiosků, kde si ze široké nabídky každý sám vybere, co chce vidět – zda historické fi lmové záběry z Botany z roku 1967, 1969 či 1976, nebo detailní pohled na současnou ruční výrobu obuvi. Děti si mohou zkrátit chvíli hraním elektronického pexesa, nebo hádáním nad řadou kvízů, otázek a postřehových her. Zajímavá je zjednodušená prezentace výroby kameniva a jen doporučit mohu cca 20 minutový fi lm s názvem Kraj s kamenným srdcem, který si muzeum nechalo natočit na zakázku. Určitě si každý najde to své a než vyrazí dál, může si na historické ruční razičce vyrazit do kousku připravené usně pamětní otisk. Za naše muzeum si budu přát, aby Vám tento otisk Skuteč ve vzpomínkách příjemně připomenul.
Autor: Libor Aksler Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 Předchozí článek: Ohlédnutí za uskutečněnými akcemi v Železnohorském Následující článek: Muzeum Emila Holuba chystá interaktivní expozici Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
