|
| |
|
Meandry Struhy a zaniklá ves Lepějovice
21.02.2023 Nedaleko silnice z Pardubic do Přelouče se nachází zajímavá lokalita, která zaujme jak po stránce přírodovědné, tak historické. Jedná se o oblast meandrů Struhy nebo také Zlatého potoka a současně o oblast někdejší zaniklé obce Lepějovice. Pokud hodláte oblast navštívit, je možné dojet například vlakem a vystoupit na zastávce Veselí u Přelouče a vydat se po cestě k Přírodní památce Meandry Struhy, kterou prochází zelená turistická značka a jež je dokonce součástí Svatojakubské cesty Východočeské. Chráněné území zde bylo vyhlášeno v roce 1980 a lokalitu tvoří přirozeně mendrující potok Struha, břehové porosty a lužní les. V jedné části protéká Struha asi 100 metrů dlouhou soutěskou, ta však byla v minulosti v opukové skále vyhloubena uměle pro odvádění povodňových vod. Z lesních společenstev jsou plošně nejrozšířenější jasano-olšové luhy. Ve stromech hnízdí ptáci, například pěnice černohlavá, rákosník zpěvný, v březích žije ledňáček říční. Z přírodní památky je známo přibližně 350 druhů rostlin, z nichž dva druhy jsou chráněné. Význačný je výskyt žebratky bahenní v největší tůni. Dalším druhem je sněženka podsněžník, z dalších se po celé ploše roztroušeně vyskytuje dymnivka bobovitá. U Struhy se místy hojně vyskytuje sasanka pryskyřníkovitá spolu s pižmovkou mošusovou. Za zmínku také stojí výskyt řady starých exemplářů dubů, jak podél Struhy, hrází, ale i ojediněle i v porostech. Louky v nivě Struhy byly obhospodařovány pravděpodobně již na počátku kolektivizace zemědělství. Špatně přístupné a zaplavované pozemky bylo koseny jen občas. Lužní les roste na místě dnes již neexistující vesnice Lepějovice a je zakořeněný v místě někdejšího rybníku. Obec Lepějovice je zmiňována již roku 1167. Tehdy ji manželka krále Václava II. Gertruda darovala premonstrátskému klášteru v Litomyšli. Od středověku zde existovala tvrz, stál tu také již zmíněný kostel zasvěcený archandělu Michaelovi, který byl k polovině 14. století doložen jako kostel farní. Stávalo tu také pět usedlostí a v 16. století se uvádí také krčma. Nepředstavujme si tedy, že to byla ves o mnoha domech. Již ve druhé polovině 14. století byly Lepějovice rozděleny na dvě části. Tvrz s panským dvorem byla majetkem olomouckého biskupa, o druhé části Lěpějovic s poddanskými grunty nebyly v předhusitských dobách žádné zprávy. Ve 30. letech 15. století zřejmě patřila do majetku rytířů ze Svinčan. Po roce 1464 získávají obě části obce bratři Voděradové ze Sekyřic. Tehdy Lepějovice tvořily tyto objekty: tvrz, poplužní dvůr, kostel a pět selských gruntů, z nichž dva byly pusté. Majetek však bratři Voděradové nevlastnili dlouho, jelikož jim byl zanedlouho pro vraždu zabaven. Václav Lepějovský ze Zásmuk byl zřejmě posledním šlechticem, který žil na lepějovické tvrzi, a to i poté, kdy roku 1491 přikoupil tvrz ve Valech (u Přelouče). Další majitelé pak již měli své sídlo právě na tvrzi ve Valech a ta v Lepějovicích chátrala a zanikla. Roku 1513 koupili statek ve Valech spolu s pustou tvrzí v Lepějovicích, kostel a ves rytíři Dobřenští z Dobřenic. První z nich – Kunát mladší z Dobřenic – začal budovat rybníky. K tomu došlo ve 20. a 30. letech 16. století, řada pozemků tak byla zatopena a to byla první etapa zániku obce. Za třicetileté války byly Lepějovice, stejně jako okolní obce, vypáleny, ale krátce po válce byly oba dva grunty obnoveny. Roku 1703 kupuje statky choltický hrabě Thun. Ten přistoupil roku 1706 k parcelaci panského dvora ve Veselí. Tím vznikla ve Veselí řada nových usedlostí, kam potřebovala vrchnost dosadit nové a zkušené hospodáře. A to byla příležitost pro lidi z Lepějovic. Jsou do Veselí přesunuti oba dva sedláci z Lepějovic spolu s dalšími obyvateli. K novým veselským gruntům byly připojeny pozemky s polnostmi z Lepějovic. V Lepějovicích zůstaly na místě starých usedlostí pouze dvě chalupy, které v průběhu 20. a 30. let 18. století zanikají. Přímo na místě jednoho z gruntů vznikla barokní myslivna, druhý grunt ležel blíže směrem k Valům. Kolem někdejší tvrze byly počátkem 16. století zbudovány 4 rybníky, které stávaly v těsné blízkosti kostela a také tvrze, která v době jejich výstavby byla již pustá. Dnes rybníky připomínají pouze zbytky hrází, po nichž částečně vede i zmíněná turistická trasa. Napájeny byly vodou ze Struhy, a proto došlo po roce 1530 k přesunutí jejího koryta. Obec Lepějovice tak zanikla. Dodnes ji připomínají již jen kostel, hřbitov, zchátralá a neudržovaná myslivna a zbytky tvrziště.
Autor: Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022
Předchozí článek: Buňkov u Přelouče Následující článek: Meteorologický sloupek na Masarykově náměstí v Přelouči Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
