|
| |
|
Lnářství v dolní části Čermné
07.08.2011 Ve většině obcí na Lanškrounsku byl v dřívějších dobách pěstován len jako textilní plodina pro výrobu hrubého lněného plátna. Len byl zpracováván podomácku. Starší generaci jsou jistě známé názvy jako vochlice, trdlice, drhlen, přeslice, kolovrat a motovidlo. Na trdlici se strhávaly semenné paličky, na vochlici se umočenému lnu lámaly stonky, na drhlenu se odstraňovalo pazdeří. Vyčesaný len (koudel) se nasadil na přeslici a z té se na kolovratu stáčením vyráběla lněná nit, která se natáčela na vřeteno. Pomocí motovidla se pak nit natáčela na špulky. Na jednoduchém stavu se pak tkalo plátno. Známé je přirovnání tříčtvrťovému rytmu stavu: na cu-kr, na ka-fe ... Tak se po celá staletí ručně vyrábělo tradiční lněné plátno, které se na loukách pomocí sluníčka a vody přírodně bělilo. Koncem 19. století stavy klapaly ve 114 chalupách a usedlostech v Čermné. Až 19. století přineslo i do lnářství novou techniku a technologii. Len se začal zpracovávat v lnářských tírnách a spřádalo se i tkalo ve strojních manufakturách. Kolem roku 1900 v důsledku rozvoje techniky, odlivu pracovních sil do továren a dovozu levnějšího hedvábného vlákna z bource morušového ze zahraničí začal být pociťován nedostatek pracovníků v zemědělství. Proto rolníci začali omezovat lnářskou prvovýrobu a soustředili se jen na pěstování a rosení lnu, který byl dodáván do tíren. První tírna lnu byla zřízena na L a n š k r o u n s k u v Čenkovicích, kam byl i z Čermné dovážen urosený stonkový len k dalšímu zpracování na vlákno. Tírna však byla v německých rukách a neplatila vždy uspokojivě, zvláště českým sedlákům. Proto čermenský pokrokový sedlák Jan Jansa z čp. 46 na své louce pod statkem vybudoval v roce 1903 na dolním konci obce menší tírnu lnu. Měla bezpečnou ohnivzdornou otočnou sušírnu, dva ruční stroje na lámání usušených stonků. Len se však vytíral ještě na ručních trdlicích. První rok zpracovával J. Jansa len vlastní a nejbližších sousedů. Po třech letech pořídil mechanickou lámačku, poháněnou zprvu žentourem a koňmi. Tím mohl zpracovat mnohem více lnu. Proto začal len vykupovat i z okolních obcí. To již tírna zaměstnávala na 20 sezónních pracovníků. Byl vykupován len i z dalekých obcí podomácku třený. V tírně se upravoval, třídil se podle jakosti a byl dodáván do přádelen až na Trutnovsko. V době kolem roku 1910 vlivem zvýšené poptávky ve lnářství již žentour v čermenské tírně nestačil. Majitel tírny zažádal o provozování vodního díla na potoce Čermenka. To bylo získáno a voda, po vybudování rybníčku a náhonu na tírnu, mohla být využita pro pohon strojů a na výrobu elektřiny v nově postavené tírně lnu v roce 1911. Tírna byla vybavena sušírnami a potřebnými stroji na zpracování lnu. V té době bylo v tírně zaměstnáno již na 40 pracovníků, převážně žen. Poptávka nadále rostla, lnu přibývalo, a tak roku 1913 došlo k rozšíření tírny. Byl objednán automatický potěrovací stroj ze Švédska, který nahradil práci strojní lámačky a ručních trdlic. Odpad a prach byl již odsáván a práce se stala čistší a hygieničtější. Odbyt lněných výrobků po I. světové válce vzrostl a podmínil i dobré ceny za len. Rolníci proto začali len hojněji pěstovat a provoz tírny lnu vzrůstal až do roku 1926. V té době tírna zaměstnávala již na 60 dělníků, zčásti po celý rok. A tak stálí i sezónní pracovníci nacházeli zde slušné příjmy pro své domácnosti. V té době majitel Jan Jansa zřídil vodní rosírnu, a tím se získávalo vlákno lnu zvlášť dobré jakosti, které bylo prodáváno jako nejvhodnější surovina k výrobě luxusních látek a bruselských krajek. Přišel rok 1928 a ceny lnu začaly kolísat. Stalo se tak vlivem tuzemských německých přádelníků, kteří dováželi lacinější len ze zahraničí. Největší pokles cen nastal v roce 1930–34, kdy třený len byl až o 85 % levnější oproti konjunkturálním cenám v roce 1926. To vedlo k fi nančnímu zhroucení mnohých tíren lnu. Stonkový len se rovnal ceně obyčejné slámy! Bylo přirozené, že tím se pěstování lnu hodně omezilo. V roce 1927 převzal čermenskou tírnu lnu syn majitele, opět jménem Jan. S jeho nástupem jsou spojeny odborné studie o lnu. Účastnil se celostátních výstav o lnářství. Prováděl srovnávací pokusy se lnem vypěstovaným ze semen lnu dovezených z celé Evropy. Když nemohl prodat len v doma, našel odbytiště v zahraničí: Anglie (Belfast), Francie, Belgie aj., a to dokonce za cenově výhodnějších podmínek než v tuzemsku. Nástupem nacismu v Německu se schylovalo k tragickým událostem pro ČSR a celou Evropu. Len jako surovina měl omezený odbyt jen v tuzemsku. Tím i provoz tírny lnu byl velice omezený. Během II. světové války byl i nedostatek pracovních sil v zemědělství, vlivem „totálního nasazení“ občanů do Reichu, takže pěstování lnu bylo značně omezeno, až na malé množství, které bylo dodáváno jako nucený kontingent pro Německo. V roce 1940 byl již tak veliký nedostatek lnu, že provoz dolnočermenské tírny byl zastaven. Po roce 1945 se poměry ve lnářství nezlepšily, takže provoz již nebyl obnoven. Roku 1949 došlo k úvahám, že by tírnu bylo možné využít pro zřízení barvírny privátního podniku Toko Brno. Mělo tam být zaměstnáno na 40 osob. Průzkum požadavků využití vodního díla a díky dostatku vody v Čermence byl příznivý. K tomuto záměru vlivem znárodnění podniků komunistickým režimem po roce 1948 již nedošlo. A tak objekt vlivem nucené kolektivizace zemědělství byl „předán“ k využití nově zakládanému JZD v Dolní Čermné. Po změně režimu byl na počátku devadesátých let objekt v solidním stavu restituován.
Autor: Václav Jansa Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 Předchozí článek: Cyklostezky údolím Tiché Orlice a Třebovky Následující článek: Klášterec nad Orlicí – jeho vznik a nejstarší historie Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
