|
| |
|
Litomyšlský zámek nabízí adrenalinové prohlídkové okruhy
31.08.2012 Jak se můžete dočíst v jiných článcích v tomto čísle Vlastivědných listů Pardubického kraje, také Litomyšl a její historie jsou významně spjaty s rodem Pernštejnů. Tuto skutečnost potvrzuje také kastelánka Státního zámku Litomyšl Jana Sehnalová. Když se totiž v roce 1567 stal majitelem litomyšlského panství Vratislav II. z Pernštejna, započal za pomoci italského stavitele Giovanni Battisty Aostalliho s přestavbou původního gotického sídla rodu Kostků z Postupic na renesanční zámek. Zvláštností je, že původní projekty zámku nepočítaly s takto rozsáhlou stavbou. Původní zámek měl půdorysně kopírovat stavbu někdejšího gotického paláce, plánovala se výstavba zámku ve tvaru písmene L. „Mělo stát pouze východní a severní křídlo. Po třech letech stavby v roce 1571, kdy se sešel Vratislav z Pernštejna se staviteli, bylo přislíbeno, že na stavbu bude uvolněno mnohem více prostředků a dojde k rozšíření půdorysu zámku do tvaru písmene U, tedy vzniku také západní části zámku. Po dalším období výstavby došel Vratislav k poznání, že nové rodové sídlo musí skutečně odrážet jeho postavení, proto byla stavba uzavřena velkolepým jižním křídlem s otevřenými arkádami, a tím vzniklo II. zámecké nádvoří“, vysvětlila postup výstavby J. Sehnalová. Vratislav z Pernštejna byl totiž nejvyšším kancléřem Království Českého. Vratislav byl poměrně dost vzdělaný stavebník. Ze stavebně-historického průzkumu vyplynulo, že on sám na stavbu dohlížel, což dosvědčovaly i jeho dodnes dochované poznámky, že se mu například zdály krokve příliš řídké, stejně tak jako laťování pod střechou. Přesto řada věcí vznikla nahodile. Dochovaly se dopisy, kdy stavitelé píší Vratislavovi, že jediná volná stěna zámku, která neobsahuje arkády, by si zasloužila nějaké malování. A to bylo podnětem pro vznik vzácného fi gurálního sgrafi ta, které zdobí severní stranu II. zámeckého nádvoří. Vratislavovi tedy vděčíme za čistě renesanční podobu zámku, díky které byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Prvky, kterými je tento zámek jedinečný, jsou zejména renesanční otevřené arkády, kryté arkády, ale také psaníčková sgrafi ta. Ta jsou unikátní tím, že v žádném z 8000 psaníčkových sgrafi t se neopakuje stejný motiv. Šimon Vlach, který sgrafi ta vytvářel a byl autorem prvních návrhů, opravdu stál před těžkým úkolem. Proto některé náměty na sgrafi tech ukazují, jak umělcova fantazie byla mnohdy v koncích. Například námět, kdy zajíc žene divoké prase, je zábavný. Zámek se dochoval v čistě renesanční podobě snad proto, že vzhledem k jeho rozsáhlosti žádný z dalších rodů neměl prostředky na přebudování tak velkého komplexu. Díky Vratislavově svéhlavosti zámek stojí. Po celou dobu stavby se totiž Vratislav potýkal s fi nančními problémy, kdy prodával jedno panství za druhým, aby mohl dotovat tuto stavbu. Vratislav si však zámek příliš neužil, protože půl roku poté, co se do zámku s manželkou Marií Manrique de Lara nastěhoval, umírá při plavbě na Dunaji. Zámek zůstal ve správě jeho manželky a poté jeho dcery Polyxeny Pernštejnové. Ačkoliv zvenčí je zámek čistě renesanční, zevnitř všechny další šlechtické rody, které zde sídlily, interiéry přestavovaly jak do stylu barokního, tak do stylu klasicistního. Bohužel se z doby Vratislava a jeho manželky Marie na zámku nedochovala ani cenná sbírka španělských pernštejnských portrétů. Tu Polyxena z Pernštejna převezla za svým manželem na rodové sídlo Lobkoviců. Následné požáry zámku způsobily, že zde z renesančního období nezbylo v interiérech vůbec nic. A co může zámek návštěvníkům nabídnout? První prohlídková trasa ukáže velké reprezentativní sály a jedinečné barokní zámecké divadlo se souborem funkčních kulis. Druhá prohlídková trasa je komornější a ukazuje bydlení šlechty v 18. a 19. století. Její součástí je také prohlídka trasy zaplněné historickými domečky a pokojíčky pro panenky. Tato trasa má název „Byl jednou jeden domeček aneb Jak bydlely nejen princezny“. Třetí možnou trasou je návštěva nově zprovozněné zámecké věže, která nebyla v minulosti nikdy veřejnosti přístupná. Zde se nachází nová expozice určená pro děti i dospělé. Jmenuje se „Komu straší ve věži“, ale dá se také nazvat jako dobrodružství na 137 schodech. Po nich se totiž vystoupá do výšky 55 metrů, kde je odměnou nejen nádherný výhled na Litomyšl, ale v průběhu cesty na návštěvníky čekají poznání různých strašidel. Jen ti nejodvážnější mohou probudit Bílou paní a být pasování na rytíře řádu Kamenné věže. Pro návštěvníky, kteří očekávají mimořádný zážitek, je nově otevřeno zhruba 500 metrů podzemních chodeb, které vedou pod areálem zámku. Jedná se o únikové chodby z původního gotického hradu, ale nejen to. Archeologický výzkum dokázal, že jedna z chodeb je zasypaným valem vedoucím v minulosti okolo městských hradeb, které v době předhusitské obepínaly město. Tato trasa je otevřena pouze o víkendech pro návštěvníky ve skupinách po desíti. Návštěvníkům je zapůjčena helma a svítilna. Pouze pro úzkou skupinu návštěvníků je určena expozice historických klavírů. Ve druhém nadzemním podlaží je zhruba 70 exponátů z Muzea hudby, klavírů významných osobností nebo zajímavých kousků klavírů. Tato expozice je přístupná do konce září. Pokud návštěvníci zavítají do Litomyšle, nelze přehlédnout stavební úpravy, které nyní probíhají v okolí zámku. Tyto úpravy jsou nazvány „Revitalizace zámeckého návrší“. Jedná se o dotaci, kterou město Litomyšl získalo z Evropské unie přibližně ve výši 400 miliónů. „Dotaci získalo město Litomyšl. Jelikož Instituce, která nese dotaci, může investovat pouze do majetku jehož je vlastníkem, převedl Národní památkový ústav na dobu osmi let piaristický barokní kostel na město Litomyšl. Stejně tomu je v případě kočárovny, nebo anglického parku. Jedině tak bude možné čerpat prostředky z dotačního titulu na opravu budov na celém zámeckém návrší. Revitalizace kráčí kolem zámku, opraví se kostel, pivovar, jízdárna, kočárovna, konírny, výrazných proměn se také dočká anglický park. Bohužel se dotace netýká samotného zámku, protože jeho vlastníkem je Národní památkový ústav a je pochopitelné, že takovýto objekt nelze na nikoho převést, neboť památkový ústav není schopen prokázat nepotřebnost majetku, který funguje a je zároveň památkou UNESCO, což v případě zdevastovaného kostela, rozbité kočárovny a zpustlého parku možné bylo“, vysvětlila J. Sehnalová, která zároveň upozornila na omšelý stav samotného zámku: „Padají nám sgrafi ta na severní straně, po letošní zimě začala padat sgrafi ta i na východní straně. Na některých částech zámku ani nepoznáte, co na psaníčkových sgrafi tech je a asi největší tragédií je, že defekty se objevily i fi gurálním sgrafi tu.“ Nezbývá než doufat, že se v brzké době podaří Národnímu památkovému ústavu dosáhnout na jiné dotační tituly, aby mohla proběhnout rekonstrukce nejen sgrafi tového pláště zámku, ale třeba rekonstrukce střechy celého objektu. Litomyšlský zámek má i přesto svým návštěvníkům co nabídnout.
Autor: jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012
Předchozí článek: Unikátní technická památka: Opatovický kanál Následující článek: Smírčí kříže na Svitavsku Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
