|
| |
|
Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě
30.11.2013 S výstavbou kostela povýšeného koncem 14. století na děkanský se počítalo hned při založení města. Jeho původní podoba není známa, ale byl jistě mnohokrát skromnější. Jak měšťané bohatli, mohli si zejména v klidných časech vlády Karla IV. dovolit fi nancovat mnohem větší svatostánek. Kostel byl tak nepochybně dostavěn během první poloviny 14. století, o čemž vypráví i první dochovaná zmínka o něm z roku 1349. Dostavěl jej pravděpodobně Karel Plichta ze Žerotína. Kostel sv. Vavřince vynikal nad průměr své doby. V roce 1461, při velikém požáru města, shořel spolu s polovinou města i kostel. Z kostela tehdy zbyla pouze jižní věž a část přilehlé jižní lodi s portálem. Po požáru se započalo s obnovou kostela. Po roce 1500 byly vystavěny předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 metrů, trojlodí 23 metrů, výška klenby je 21,3 metrů, pět pater vysokých věží měří 67 metrů. Kostel měl tehdy šindelovou střechu. Další požár kostel poničil v roce 1774. Od té doby kostel chátral a další rekonstrukce se dočkal až v roce 1837. Kostel má rozlehlé trojlodí s dlouhým kněžištěm. Největší Brandlův obraz v českých zemích Stěny chrámu pokrývá působivá secesní výzdoba a řada fi gurálních scén. Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1728 od Petra Brandla. Barokní oltář byl zakoupen v roce 1787 ze zrušeného cisterciácského kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Obraz vysoký 6,85 m znázorňuje P. Marii vstupující na nebesa sledovánou udivenými a v úžasu gestikulujícími apoštoly nad jejím opuštěným hrobem. Tento největší Brandlův obraz v českých zemích je v kostele umístěn dodnes. Děj pak pokračuje v plastické výzdobě oltáře nad obrazem, kde sedí sv. Jan Křitel, pohled P.Marie ovšem směřuje až ke svaté Trojici, odkud na ni shlíží její syn. Mistrovské Brandlovo dílo je řazeno k největším skvostům barokního umění ve východních Čechách. Většina zbylého vybavení je novodobá, dochovala se jen gotická křtitelnice z roku 1499 ulitá Ondřejem Ptáčkem a v boční kapli sv. Jana Křtitele socha Madony z počátku 16. století. Na sklonku 19. století byl kostel v novoromantickém duchu regotizován. Unikátem evropského významu je pak bezesporu vnitřní fresková secesní výzdoba, pokrývající všechny stěny i strop. Jejím autorem je proslulý secesní malíř a interiérový architekt Karel Vítězslav Mašek. Regotizace byla dokončena arch. Fr. Schmoranzem a Jos. Mockrem v letech 1892–1899. Šindelová střecha byla nahrazena břidlicovou, zvýšil se krov severní věže a jižní věž byla zvýšena do stejné výšky. Kostel je postaven v gotickém stylu a je v něm 10 oltářů. V kostele se nachází i pozoruhodná cínová křtitelnice z r. 1499. Jižní věž kostela Jižní věž se v základní části dochovala až ze 13. století a od třetího patra z 16. století. Vež se původně otevírala dvěma arkádovými oblouky do mezivěžního prostoru a do boční lodi, oblouky byly pravděpodobně zazděny na konci 14. století. V roce 1582 byla jižní věž kvůli statickým poruchám zbourána do poloviny třetího patra. A až v roce 1838 byla znovu vystavěna do stejné výšky jako severní věž. V 19. století se přízemí věže využívalo jako kaple Božího hrobu. Věž je postavena z drobné nelícové opuky, zdivo věže je v celé délce stejně silné, a to 1,7–2 m. Zvenku je věž dělena čtyřmi pískovcovými římsami, které obíhají kolem tří původních opěrných pilířů bez ústupku, jen na lícních stranách z kvádru. Ozdoba pilířů – lomeničky s křížovým květem – byla přidána až později, stejně jako čtvrtý pilíř na zdivu jižní lodi a pátý pilíř vystavěný u severovýchodního rohu věže. Na konci 19. století prošla jižní věž výraznou pseudogotickou přestavbou podle návrhu architekta Františka Schmoranze. Uvnitř věže bylo vybudováno nové kamenné schodiště, kterým se vystupuje na kůr a do prostoru nad klenbou hlavní chrámové lodi, kterým vede i průchod do severní věže. V roce 2003 byl do nejvyššího poschodí umístěn nový téměř dvoutunový zvon Sv. Jiří, pojmenovaný po patronovi města. Byl pořízen z veřejné sbírky iniciované sdružením Zvon pro město. Severní věž kostela Severní věž vznikla společne s mezivěžním prostorem až po požáru roku 1461, na konci 15. století a v první polovině 16. století. Severní věž byla budována jako mohutná hranolová stavba bez opěrných pilířů se silnými obvodovými zdmi, které se směrem vzhůru zužují. Ale již v průběhu její stavby se objevily problémy – věž se začala naklánět, proto byla na severozápadní straně zpevněna mohutným polygonálním pilířem. Z tohoto důvodu bylo také upuštěno od záměru zavěsit sem většinu kostelních zvonů (pro ty byla v letech 1583–1585 postavena renesanční zvonice a v roce 1720 zvýšena o jedno patro). Výraznou proměnu vnějšího vzhledu prodělala věž při regotizaci v 19. století. Do jejího přízemí byla z jižní věže přenesena kaple Božího hrobu, do které se vstupuje portálem z mezivěžního prostoru. Dnes je v této věži zavešen jediný původní zvon, který byl uchráněn od ničení zvonů za 1. a 2. světové války, sv. Vavřinec menší, dílo místního zvonařského mistra Petra Konváře z roku 1466.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013
Předchozí článek: Lanškrounská kašna s delfíny Následující článek: Zkuste zabloudit v labyrintu v Nových Hradech Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
