Sdružení přátel Pardubického kraje

K šedesátému výročí úmrtí Bohuslava Martinů


11.07.2019 Před šedesáti lety 28. srpna 1959 zemřel v švýcarském Liestalu a byl pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byly uloženy 27. srpna v předvečer dvacátého výročí jeho úmrtí, ke svým rodičům, sourozencům a manželce Charlotte 1), která byla do tohoto hrobu uložena k věčnému odpočinku 11. prosince 1978.V rodném městě je také zbudován jeho památník a jednou ze tří částí Městského muzea a galerie Polička je Centrum Bohuslava Martinů. K tomuto výročí přidávám vzpomínku P. Al. St. Nováka 2), na tehdy nedávno zemřelého Bohuslava Martinů, uveřejněnou v Katolických novinách 20. září 1959.

Za Bohuslavem Martinů
Když jsem v letech 1917 - 1923 kaplanoval a později administroval Děkanský úřad v Poličce, byl v Pánu zesnulý na začátku své tvůrčí a umělecké práce a slávy. Krásy svého rodného kraje, promítnuty tvůrčím srdcem, odíval nejkrásnějšími tony symfonií, kantát, oper, zatím co jeho bratr, akademický malíř 3), usiloval, aby postihl krásu Vysočiny barvou štětce.
To již skladatelova rodina nebydlila vysoko mezi nebem a zemí v hlásce děkanského chrámu sv. Jakuba. Zakoupili malý domek, kde pisatel vykropil svěcenou vodou tělesnou schránku skladatelova otce 4) a doprovodil ji v rakvi do děkanského chrámu sv. Jakuba, k jehož uctění složil Bohuslav Martinů nadšenou kantátu 5). Poněvadž měl pohřbívající kněz před sebou dva nadšené mladistvé umělce a sám se hlásil též k cechu spisovatelskému, dal si zvlášť záležet na promluvě nad hrobem na útulném svatomichalském hřbitově. Dojemně se rozloučil s posledním poličským hlásným a pozůstalým synům a dceři radil, aby vždy tíhli k výšinám krásy a umění, k vysokým metám života, když ve výšinách věže blaženě prožívali své mládí. A Bohuslav se tím řídil celý svůj život, který trávil ze dvou třetin v cizině.
Léta nelítostně prchala a pisatel se s Bohuslavem již osobně nesetkal. Sledoval pozorně jeho tvůrčí činnost a slávu. V roce 1957 na podzim schvátila jej, aby s poličským rodákem navázal zase alespoň písemný styk. Od skladatelovy sestry 6) vyžádal si adresu, chtěje mu napsat dopis do věčného města Říma, kde za svých studií pobyl též třicet měsíců. Ale sestra odepsala, že se bratr stěhuje do Švýcar. Počkal jsem tedy, až se zabydlel, a napsal jsem mu. Ladil jsem dopis vzpomínkami na mládí, na krásný vánoční čas v Poličce, kdy téměř v každém domku stavěli umělecké lidové jesličky, a k dopisu připojil jsem verše, aby mi je na památku zhudebnil. Téměř obratem mně odepsal na švýcarském psacím stroji, který nemá háčků a čárek nad písmenkami. V Nasavrkách četl jsem pak s napětím jeho dopis:

„Vážený a milý pane děkane!
Děkuji Vám srdečně za vzpomínky na dávná léta v Poličce v dobách vzdálených. Vaše básně jsou velice krásné a dojemné a vrátím se k nim, až se zase trochu usadím. Jak víte, můj život je potulný. Právě jsme se s paní přestěhovali z Říma, kde jsme trávili celý rok, a tak zase si musíme zvykat na nové bydliště ve Švýcarech. Práce je stále dost, ať jsme, kde jsme. Teď pracuji na své opeře a pro nic jiného nemám smysl. Ale slibuji Vám, že jak budu mít čas, k Vašim básním se vrátím a snad se mně podaří ověnčit je hudbou. Jak bude dále, nevíme, ale doufám, že snad bude mně možno podívati se po dlouhých letech do vlasti.“ K veliké své žalosti nedočkám se již veršů, oděných tóny. Ani Polička již neuzří svého syna, který už náleží vzpomínkám. Jen bronzová deska na děkanské věži poličské bude oznamovat kolemjdoucím, že tu spatřil světlo světa zdejší rodák, slavný hudební skladatel 7), a v městském divadle před hřbitovní branou zazní občas sladká hudba jeho Otvírání studánek. 1) Charlotte Martinů – Quennenhenová (1894 – 1978 Francie) 2) P. Al. St. Novák se narodil 9. června 1891 v Petrovicích u Lanškrouna. V Poličce, kde působil v letech 1917 – 1924, se živě zajímal o život a tradice zdejšího lidu. Psal básně, divadelní hry z minulosti města, povídky. Podle svého rodiště si dal pseudonym Roman Petrovický, kterým některá svá díla podepisoval. Po odchodu z Poličky působil v Pěčíně (kralický vikariát - dnes Rychnov nad Kněžnou) a po té ve Stěžerách u Hradce Králové, odkud přešel 29. října 1953 do Nasavrk, kde působil do konce života. Zde napsal mimo jiné Jak Nasavrčtí čerta napálili a báseň o tamním kaštanovém sadu „O Kaštance“.Jeho životní pouť skončila 5. dubna 1968 a byl pochován ve svém rodišti Petrovicích u Lanškrouna. 3) bratr František, akademický malíř (1880 – 1958) 4) Ferdinand Martinů, bývalý pověžný, + 12.října 1923 ve věku 70 let. 5) kantáta Hymnus ke svatému Jakubu na text někdejšího poličského děkana P. Jaroslava Daňka 6) sestra Marie (1882 - 1959) 7) Bohuslav Martinů * 8. prosince 1890 Obr.: 00103 - Polička - hrob Bohuslava Martinů 00104 - Polička - pohled od hrobu Bohuslava Martinů na kostel sv. Jakuba 00105- Polička - hrob Bohuslava Martinů 00106- Polička - hrob Bohuslava Martinů 00107- Polička - hrob Bohuslava Martinů 00108 - Polička - kostel sv. Jakuba většího s rodnou věží ostatní obrázky jsou z ukládání jeho ostatků 27. 8. 1979

Autor: Bohumír Andrle
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019






Předchozí článek: Ing. Lukáš Zeman – vítěz Czech Press Photo 2018
Následující článek: Bedřich Heyduk (1832-1890) – Čech, který kolonizoval Sibiř


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Hřebčín v KLADRUBECH NAD LABEM je jedním z nejstarších na světě.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml