|
| |
|
Ing. Dr. Robert Husák
11.10.2016 byl význačným projektantem mostních ocelových konstrukcí, autor takových objektů jako byl vysílač československého rozhlasu v Liblicích nebo jakým je dopravní hala Národního technického muzea v Praze na Letné. Později byl R. Husák také tvůrcem železničních vozidel pro údržbu a stavbu tratí. Jedna z kapitol jeho života, významně ovlivňující jeho budoucí práci, se odehrála i v Pardubicích. Do Pardubic pak pracovně příslušel i v době odchodu do důchodu. Nebude tedy jistě na škodu si jeho osudy připomenout. Robert Husák se narodil 6.6.1904 do rodiny stavitele Prokopa Husáka. Absolvoval českou státní reálku v Praze na Malé Straně a dále od roku 1921 studoval na ČVUT vysoké škole inženýrského stavitelství konstruktivního a dopravního. Studium dokončil v roce 1927. Druhá státní zkouška byla vykonána 14.12. 1928. Následně nastoupil zaměstnání v Mostárně Akmos a.s. v Moravské Ostravě - Přívoze. V roce 1929, konkrétně 22.srpna, se dvaceti pětiletý Robert oženil s Ludmilou Havlíčkovou, průkopnicí ženského sportu v prvorepublikovém Československu. Prezenční vojenskou službu nastoupil 15.3.1930 ve škole důstojníků v záloze u pardubického železničního pluku. Školu absolvoval k 28.2.1931. Ukázalo se, že i vojenská služba může být dobrou praktickou zkušeností mostního stavitelství, když se zde seznámil s mostním systémem Roth – Waagner (tzv. R-W mosty), používaným československou armádou. Vojáci tehdy na cvičišti u Nemošic neustále montovali a nasouvali R-W most na cvičný pilíř nad řekou Chrudimkou. Vojenský provizorní ocelový most R-W, příhradového typu, navržený stavebním radou Fridrichem Rothem byl vyráběn rakouskou mostárnou Waagner-Biró. R-W most byl zaveden do výzbroje rakousko-uherské armády. Odtud ho převzalo několik armád nástupnických států, tedy i Československa. Zřejmě poslední most systému R-W na bývalém československém území jsme mohli až do nedávna vidět v Bratislavě, byl to starý silniční most přes Dunaj. Mimochodem, na obnově tohoto mostu po druhé světové válce, v roce 1945, se významně podílel i četař v záloze Ing. Dr. R. Husák. Za projekt a řízení této stavby byl vyznamenán čsl. vojenskou medailí Za zásluhy II. stupně. Robertu Husákovi byla v rámci základní vojenské služby v Pardubicích umožněna rovněž spolupráce se zdejší strojírnou a mostárnou A. Rainberg. Pro ni, jak sám uvedl, vyprojektoval ocelové konstrukce těžních budov v Břešťanech, silniční most pro Brno a konstrukci hangáru pro letiště Letňany. Projekt pro Masarykův důl v Břešťanech u Bíliny se následně realizoval a je pravděpodobné, že se zde mladý projektant poprvé setkal s architektem Milanem Babuškou.. Ke 4.6.1931 byl R. Husák na vlastní žádost z existenčních důvodů z vojenské služby předčasně propuštěn. Jeho vojenské hodnocení bylo tehdy velmi dobré. V souvislosti s předčasným ukončením služby zůstal ale nadále četařem aspirantem, nestal se důstojníkem v záloze, nicméně jeho vztahy ve vojenských kruzích zůstaly i do budoucna velmi dobré. Ještě v červnu 1931 podává Robert Husák první přihlášku disertační práce na téma „Průhyby Roth – Waagnerových šroubovaných mostů“. V roce 1933, konkrétně 31. října, složil zkoušku a obhájil práci pro získání titulu doktora technických věd. To už ale na téma řetězového mostu. Po návratu z vojenské služby R. Husák samostatně podnikal. Brzy ale nastoupil jako projektant v Báňské a hutní společnosti v mostárně Karlova Huť Lískovec. Jako první významnou práci můžeme uvést liblický vysílač, anténní stožár o výšce 280 metrů, postavený nedaleko Českého Brodu. Stavba byla prováděna v letech 1936 až 1937. Stožár stál na jediném porcelánovém izolátoru a byl zakotven 8 lany. Existence vysílače skončila po 35 letech odstřelem v roce 1972. Další významnou prací pro Báňskou a hutní byla ocelová konstrukce dopravní haly Národního technického muzea v Praze na Letné. Jednalo se přímou spolupráci s architektem Milanem Babuškou. Řešení konstrukce s virtuálním kloubem uprostřed výrazně odlehčilo vizuální dojem vnitřního prostoru haly. V období druhé světové války se Robert Husák opět více zabýval konstrukcí moderního vojenského provizorního mostu, který by v armádě nahradil velmi pracně sestavované R-W mosty a v roce 1946 předložil velení československé armády návrh zcela nového železničního mostu, který jakoby navazoval na R-W systém, ovšem díky vytvoření soustavy svařovaných stavebnicových prvků je jeho stavba časově mnohem méně náročná. Most označovaný jako ŽM 16 byl zaveden do výzbroje železničního vojska československé armády po rozsáhlých zkouškách v roce 1954. Vývoj mostu včetně příslušenství pro montáž probíhal též na jiných pracovištích, Dr. Husák byl ale vůdčí osobou vývoje. Usiloval o maximální odlehčení celé konstrukce. Promýšlel každý detail a využíval mezní hodnoty všech normových údajů. Dokladem úspěšné a nadčasové konstrukce ŽM 16 je, že tento most se u nás udržel i po zrušení železničního vojska k 1.1. 1994 ve skladech státních hmotných rezerv Z nejznámějších provizorií – tedy aplikací mostu ŽM 16 jmenujme například znojemský železniční viadukt, který sloužil 16 let nebo trojský tramvajový most v Praze (tzv. rámusák) provozovaný od roku 1981 do roku 2013. Nedávno využil dvojici mostů ŽM16 také třeba podnik Metrostav Praha při výstavbě 3. patra velkého kruhového objezdu u Opatovic nad Labem. Po dokončení vývoje mostu ŽM byl Robertem Husákem navržena rozebíratelná konstrukce pilíře mostu označovaná později PIŽMO, i jeho stavebnicová konstrukce je dodnes využívána. V tomto období také vznikla konstrukce mostu TO pro menší rozpětí. V období počátku 50. let, se ale R. Husák dostává do složité situace v rovině osobní. V této době snesou jeho osudy skutečně přirovnání k houpačce. V roce 1951 se na tři měsíce ocitá ve vazbě, důvodem je snad jakási pomsta a obvinění ze špatného zacházení s utajovanými materiály. V roce 1953 se rozvádí a v roce 1955 znovu žení. Koncem roku 1954 je už ale zase odměněn za přijatý vynález spojovacího zámku železničního mostu, jen odměna je krácena měnovým kurzem 1:50 ! Následuje udělení Řádu práce v roce 1956. Připomeňme jen, že jeden z podřízených dr. Husáka, inženýr Bendík, byl autorem subtilního trojnohého sloupu nesoucího Kaplanovu turbínu před československým pavilonem na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Další kariéra doktora Husák ale pokračuje „sestupnou fázi“. V letech 1957 a 1958 probíhaly reorganizace zestátněného průmyslu, spojené, zejména v Praze, s osobními prověrkami pracovníků ve vědecké a výzkumné sféře. V červenci1958 proběhly prověrky také na pražském pracovišti mostárny Lískovec. Výsledkem bylo sice předem tušené, ale přesto fatální zrušení pracoviště k 31.8.1958. R. Husák byl určen k převedení do výrobního procesu. Jenomže atmosféra konce padesátých let už nebyla atmosférou jejich počátku, našli se tedy již vedoucí pracovníci, kterým bylo zřejmé, že čtyřiapadesátiletý zkušený projektant ocelových konstrukcí může být užitečnější jinak než s lopatou. Za těchto okolností nastává nová odborná a tvůrčí etapa v životě Roberta Husáka, práce pro MTH (Mechanizace Traťového Hospodářství) Praha. Tato práce vyžadovala podrobné seznámení se stavbou a rekonstrukcemi železničních tratí. Doktor Husák se do oboru vložil bezpochyby velmi rychle, a tak můžeme konstatovat, že záhy navrhl portálový jeřáb pro manipulaci s kolejovými poli KP060. Ten se začal vyrábět na počátku 60. let. Ovšem k většímu rozšíření nedošlo, protože již tehdy začínaly dodávky mnohem modernějších odlišných systémů. Jednak to byl sovětský kladecí jeřáb UK25/9 (systém Platov), ale zejména pokladače PKP 25/20, zásadní práce Roberta Husáka v daném období. Pokladače byly dodávány nejprve železničnímu vojsku. U vojáků se systém osvědčil a následně byl po roce 1970 dodáván i pro civilní sektor a vyráběn v různých modifikacích až do roku 1991. Z dalších prací připomeňme čističky štěrkového lože SČ 100 a SČ 200 i to, že ještě jako důchodce na počátku 70. let navrhoval nosný rám nové výkonné čističky štěrku DELČ 800, jejíž prototyp byl dohotoven v roce 1974. Do důchodu ale Dr. Husák odcházel jako pracovník Projekčně konstrukčního pracoviště traťového hospodářství se sídlem vedení v Pardubicích. Doktor technických věd, inženýr Robert Husák zemřel 5.4. 1992 Autor: Vlastislav Smutný Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016
Předchozí článek: Dolní Morava – oblast plná paradoxů Následující článek: Sága rodu Vokolků Václav Vokolek (1871 – 1952) – zakladatel knihtiskárny Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
