|
| |
|
Dětřichovský památníček připomíná hrůzy koncentračního tábora
13.06.2012 V oblasti mezi Svitavami a Moravskou Třebovou leží vesnička Dětřichov. Pokud se vydáte z Dětřichova směrem na Borušov, nemůžete minout odbočku označenou směrem k památníku obětem nacismu. U lesíka vpravo od silnice se nachází nenápadný pomníček, který připomíná hrůzy, ke kterým v těchto místech docházelo v průběhu druhé světové války. V místě, kde je dnes lesík, stávaly v roce 1940 dřevěné baráky postavené původně pro dělníky pracující na stavbě dálnice Vratislav– Vídeň. V roce 1943 však byly dřevěné domky, kam se skulinami mezi prkny dobýval mrazivý vítr a déšť, přeměněny na porodní tábor pro východní dělnice. Pro přiblížení celé situace je nutno uvést, že v době druhé světové války nacisté odvlekli z okupovaných území Polska a zemí bývalého Sovětského svazu na nucené práce do Říše tisíce mladých mužů a žen. Ti byli přiděleni také německým sedlákům a živnostníkům v zabraném českém pohraničí, které bylo sloučeno s nacistickou Říší. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 pak byla vytvořena Sudetská župa se třemi obvody. V rámci obvodu Opava byl vytvořen správní obvod (tzv. landrát) také v Moravské Třebové, na jehož území se nacházela malá zemědělská obec Dětřichov osídlená německým obyvatelstvem. Právě do zde vzniklého tábora byly umísťovány východní dělnice, které byly nasazeny na práci a otěhotněly. Marie Chomszáková z Ukrajiny, která v táboře prožila 3 měsíce, později na tiskové konferenci 28. června 1958 v Dětřichově uvedla: „Němci nás vyhnali z našich domovů v noci ve spodním prádle, když vtrhli na Ukrajinu a hnali nás na práci do Němec. Zavlekli nás na Krnovsko, kde jsme s manželem pracovali. Když jsem otěhotněla a nemohla již déle dělat, psala jsem o tom matce na Ukrajinu a stěžovala si na těžký život v Němcích. Dopis byl však zadržen a krátce na to jsem byla vyšetřována německou policií a pak v Krnově s transportem dalších žen, dětí a několika mužů z okupovaného území Sovětského svazu dopravena do Moravské Třebové. Stalo se to 22. prosince 1943. Odtud jsme museli jít pěšky ve sněhové vánici i s malými dětmi do Dětřichova. V barácích bývala strašná zima. Do kamínek jsme fasovaly uhlí v litrové nádobě. Někdy se nám podařilo z přivezené hromady ukrást několik kousků a měly jsme radost, když se místnost trochu oteplila.“ Dětřichovský tábor odděloval od polí a přilehlého lesa tyčkový plot bez ostnatých drátů. Nebyly zde ani strážní věže. Tím se lišil od jiných táborů té doby. Nikoli však svým posláním. Tábor byl určen k tomu, aby zde právě narozené děti mizely. Způsob likvidace býval mnohdy hladem, zimou, nemocemi. Některé novorozené děti byly krátce po porodu usmrceny smrtící injekční stříkačkou. Krycí pojmenování „porodní tábor“ mělo zastřít skutečnost, že je součástí nacistického vyhlazovacího systému. Dětřichovský tábor byl jediným táborem ve východní části tzv. Sudet určeným k likvidaci novorozenců. Zločinný režim zavedl v táboře šéfl ékař Wilhelm Schmidt, litevský Němec, jemuž působení v Dětřichově vyneslo přízvisko „nacistický Herodes“. V prvních dvou měsících zemřelo v Dětřichově 26 dětí. Oběti se v tichosti pohřbívaly na římsko-katolickém hřbitově ve Starém Městě. Duchovní Jan Dočkal a jeho farníci se zhrozili vysokého počtu pohřbívaných a také pro správu tábora se stalo obtížným přemisťování zesnulých do Starého Města. Proto se později mrtví pohřbívali na otevřené pohřebiště v blízkém lesíku. Údaje o počtu obětí tábora se rozcházejí. Zpráva, která vykreslila tábor jako porodnici, uvádí 88 zemřelých kojenců, 3 ženy a 3 muže. V naprostém protikladu k tomuto údaji jsou počty obětí, jež při výslechu uvedli bývalí dozorci tábora. Jejich údaj o více než 2 000 zemřelých ženách a dětech se zdá být značně nadsazený. Vyjasnění tohoto rozporu nepřinesl ani průzkum hřbitova, při němž bylo objeveno 120 hrobů kojenců. Podle jiného zdroje zde za dobu existence tábora zemřelo celkem 206 dětí z celkového počtu 636 narozených. Jako nejčastější příčiny úmrtí byly uváděny žaludeční a střevní katar, životní slabost, zápal plic a průjem. Kromě dětí zemřelo v táboře také 14 dospělých, zejména na tuberkulózu. Na nelidských podmínkách v táboře měl vinu táborový vedoucí Franz Steiner. S lidmi jednal neurvale a násilnicky. Za jeho působení v táboře doléhal na ženy i děti krutý hlad. Ke zlepšení poměrů došlo po Steinerově odvolání, kdy se stal jeho nástupcem Oskar Frenzel. V jarních měsících roku 1945 měl vedoucí tábora Frenzel snahu odtransportovat z tábora co nejvíce dětí do míst, kde pracovaly jejich matky. Ne každé podvyživené dítě však transport přežilo. Některé děti směřovaly do neznáma. Ještě v dubnu 1945 se v Dětřichově narodilo jedenatřicet dětí, jejichž matky přijely ze Slezska. Na to se příliv žen do tábora zastavil. Za zmínku stojí ještě úvahy o dalším využití areálu tábora z roku 1946. MNV Dětřichov zde tehdy zamýšlel zřídit hřiště, koupaliště a cvičiště. Ještě nevhodněji působí žádost pana Josefa Šubrta o přidělení budov koncentračního tábora k vybudování drůbežárny. V severozápadním cípu lesa u obce Dětřichov stojí malý nenápadný památníček s tímto krátkým textem: „V tomto místě stával v letech 1942–45 koncentrační tábor pro ženy ruské, ukrajinské, běloruské a polské národnosti. Zahynulo zde několik set obětí fašistické zvůle. Čest jejich památce!“ Na protějším svahu v smutném lese se nachází hřbitov obětí dětřichovské porodnice se symbolicky upravenými hroby. Každoročně 7. května v podvečer se u památníku scházejí lidé z obce a okolí a 8. května se pořádá tradiční Dětřichovský memoriál, kterého se účastní lidé všech generací. Prameny: http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka Historická Penologie 2/2004 – Institut vzdělávání – Kabinet dokumentace a historie VS ČR.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 Předchozí článek: Sedmá velmoc a reklama - třetí část Následující článek: Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
