|
| |
|
Cyril Pecháček - Z českých luhů do světa
09. 04. 2009 Jihovýchodně od Ústí nad Orlicí se v Čermné 17. března 1899 narodil v rodině obchodníka Cyrila Pecháčka dlouho očekávaný syn Cyril. Základní vzdělání Cyril získal v místní škole, jeho velkým kamarádem zde byl Jindřich Štýrský, pozdější posluchač Akademie výtvarného umění. U Cyrila se brzy projevilo hudební nadání. Jeho otec však předpokládal, že po něm převezme živnost. Na doporučení pana učitele však u Cyrila zvítězila hudba. Velmi nadaný žák odešel v roce 1914 studovat do Prahy na konzervatoř. Ve svých patnácti letech přišel Cyril Pecháček studovat do města s nejstarším hudebním učilištěm ve střední Evropě. Pecháček svá studia v Praze zakončil státní zkouškou v roce 1917. Tehdy byl ředitelem konzervatoře Antonín Bennewitz, který dbal na sólová vystupování posluchačů na koncertech, požadoval přesnou technickou propracovanost a kladl důraz na výrazově přednesové stránky skladby. Po absolvování pražské konzervatoře se Pecháček stal roku 1918 kapelníkem divadla Mařenky Zieglerové u Deutschu v Libni a také na Žižkově. Zde Pecháček získal bohaté zkušenosti nejen v prací s orchestru, ale také s pěveckými sbory. Zanedlouho využil poznatky z divadelní činnosti a ve svém rodišti úspěšně nacvičil a režíroval operetu od J. Fořta "Z českých mlýnů", která byla i mnohokrát s úspěchem opakovaná. V roce 1920 se Cyril Pecháček vrátil na konzervatoř k dalšímu studiu. Jeho studijním profesorem byl Josef Bohuslav Foerster, který vyučoval podle své vlastní promyšlené metody. Na posluchačích požadoval studium dalších oborů - zejména všeobecné dějiny hudby a řadu teoretických předmětů. Pod vedením tohoto pedagoga Cyril Pecháček "vyrostl a zvážněl". Seznámil se vedle odborné literatury také s odkazy českých muzikantů, kteří odcházeli již v minulých dobách do celého světa a kde všude zanechali stopy své umělecké a organizátorské i pedagogické činnosti. Od prvopočátku jej během studií zaujaly životní dráhy slavných dirigentů, světoznámých sólistů a také i těch, kteří slávu české hudebnosti rozšiřovali v různých koutech po světě. Byli to také především nesčetní orchestrální hráči, sbormistři, vojenští kapelníci a učitelé hudby, které bylo možno potkat v nejrůznějších koutech země v orchestrech různých charakterů. Ukončením studia v roce 1921 úspěšně odstartovalo Pecháčkovo rozhodnutí podílet se na muzikantském životě jihovýchodně od nás. V roce 1921 míří do oblasti Chorvatska, konkrétně do města Nová Gradiška ležící v úrodné nížině na úpatí hory Psuni. Zde se stal sbormistrem pěveckého souboru "Graničar", který již měl v oblasti Chorvatska své umělecké zázemí. Ve vánočním období měl soubor koncerty v barokním kostele sv. Terezy. Soubor koncertoval příležitostně také v nedalekých kulturních centrech Chorvatska. Pecháček se se souborem rozloučil velkým koncertem na hlavním náměstí. Koncem roku 1921se stal kapelníkem městského divadla ve Varaždině, které bylo hlavním městem župní oblasti Chorvatska. Varaždin se pyšnil mnoha kostely, synagogou, starým opevněným zámkem, centrem škol, ale také řadou továren. Během roční divadelní sezóny získal další poznatky z hudební literatury jugoslávských skladatelů. Mnohá díla samostatně realizoval při koncertech v rámku či při chrámových oslavách v jednom s devíti místních kostelů. Pecháčkova průkopnická práce s oblasti uvádění skladeb jugoslávských autorů dokreslovala koncertně zaměření k hudbě současnosti. Vytvářel tak atmosféru, která s velkou zaujatostí spojovala orchestr s posluchačem. Do souboru městského divadla v Varaždinu zajížděl v komorním obsazení koncertovat do sirných lázní Varždinská Teplice, které byly známy již z dob římských. Ke konci roku 1922 uskutečil velký koncert barokní hudby v katedrále Nanebevzetí Panny Marie ve Varaždinu. Koncem roku 1922 odešel do dalšího centra společenského života, které se nacházelo v severní oblasti Bačsko-Bodrožské roviny vedle Palicského jezera - do Subotice. Do města, které bylo střediskem vysokých škol, rozsáhlého průmyslu, dopravní křižovatkou, a které se již tehdy pyšnilo divadlem i hudební školou. Pecháček nastoupil jako dramaturg a dirigent do divadla, kde s úspěchem vedl soubor, který vytvářel atmosféru a velkou silou spojovala orchestr s obecenstvem Jeho vokální a komorní dramaturgie byla zaměřena na činorodou současnou tvorbu jugoslávských skladatelů, která měla stálé místo v koncertním repertoáru orchestru. V Sobotínu působil v letech 1922 - 1923. Koncem roku získal nabídku a možnost návratu do vlasti. Pecháček během tříletého působení v Jugoslávii získal zasloužené úspěchy a přijal umělecké jméno Ivo Milič. Pevné zakotvení v dirigentském oboru pro Cyrila Pecháčka znamenal rok 1923. Po odchodu Karla Veverky z vedení pardubického divadla se stal šífem opery v Pardubicích. Ochotnická opera se zde hrála již od roku 1880, takže bylo možné navazovat na průkopnické činnosti sbormistrů pěveckých sborů, ale i sólistů. Velmi snadno tak bylo možné přistoupit k nastudování Smetanových oper, ale i děl dalších skladatelů - Dvořáka, Blodka, Kroupa, Foerstera. Soubor opery za dob působení Pecháčka zajížděl pravidelně i do Hradce Králové, Olomouce, Prostějova, Náchoda či do nedaleké Chrudimi.Během svého působení v Pardubicích předvedl řadu hudebních děl, která byla hrána na předních scénách, takže obecenstvo bylo s výběrem i orchestrem spokojeno. Svou činnost operního dirigenta v Pardubicích ukončil v roce 1924, kdy přešel do Olomouce. Po svém příchodu do Olomouce se Pecháček stal kapelníkem městského divadla. Pro zlepšení pěvecké a nástrojové výchovy byla v Národním domě v roce 1924 současně otevřena hudební škola, ve které působil až do roku 1927 jako pedagog. Od roku 1927 začal Pecháček působit jako sbormistr Pěveckého hudebního sdružení Žerotín. V tomto sdružení se později ustanovila i samostatná Filharmonie Žerotínu, která se stala důležitým tělesem pro doprovod smíšených sborů. Později se uplatňovala samostatně a uváděla díla všech předních českých i zahraničních skladatelů v letech 1921 - 1926 pod taktovkou dr. J. Fialky, v letech 1927 - 1940 pod taktovkou Ivo Miliče - Pecháčka.Ten s nimi nastudoval významné skladby, kantátovou a symfonickou tvorbu L. Dvořáka, V. Nováka, J.B. Foerstera, B. Vomáčky a dalších. Olomouc se stala nejen po stránce pedagogické a dirigentské, ale zejména po umělecké stránce těžištěm jeho činnosti. Zde vznikala řada skladeb a to nejen díla orchestrální, ale i písňová, kantátová, doprovod k rozhlasovým hrám, ale i hudba scénická.V roce 1928 napsal hudbu k tanečnímu dramatu Galejník (op. 6), které bylo uvedeno v olomouckém divadle v roce 1929. Vedle toho však byla v Pecháčkově dramaturgii znatelná snaha propagovat soudobou hudbu. Velmi se zasloužil o uměleckou úroveň koncertů a pozvedl tak hudebnost města. Vedle činnosti dirigenta Filharmonie Žerotín, se věnoval také vlastní tvorbě. Složil přes 80 opusů od písňové tvorby přes klavírní a houslové skladby, komorní díla, orchestrální díla, duchovní skladby a je také autorem skeče Alfa a Omega na libreto své choti Lídy Pecháčkové - Merlínové, členky Syndikátu českých spisovatelů. Tato skladba měla svou premiéru v Brně a dočkala se několika repríz. Uměleckým úspěchem Cyrila Pecháčka bylo uznání předních českých skladatelů, kteří nejednou navštívili jeho koncert. Kvůli několika násobnému uvedení Smetanovy Mé vlasti došlo ve válečných letech k neshodám mezi Pecháčkem a olomouckými Němci a tak odešel do Podkrkonoší. V roce 1940 Pecháček odešel do Dvora Králové nad Labem, kde se stal ředitelem městské hudební školy a také dirigentem sedmdesáti členného sboru Dvořák, ve kterém působil pěvecký sbor Záboj. Koncerty pořádal například na nedalekém Kuksu, ale i v Miletíně. Ve Dvoře Králové nad Labem působil do roku 1945, kdy odešel do Prahy, kde byl jmenován jedním z uměleckých vedoucích Armádního uměleckého sboru Víta Nejedlého. V roce 1946 se po odchodu dr. Václava Smetáčka stal prvním sbormistrem pěveckého spolku Hlahol, který byl pěveckým sborem Městského domu osvěty hlavního města Prahy. Zde zahájil slibnou činnost novinkových koncertů studiem starších repertoárových skladeb, uvedl také Vojáčkova Strážce majáku. Současně působil na pražské konzervatoři jako profesor houslového oddělení. I přes zdravotní komplikace se stále snažil plnit své dirigentské i pedagogické povinnosti. Svůj boj se zákeřnou chorobou však prohrál 11. května 1949. V jeho rodné obci Dolní Čermná se nachází muzeum Cyrila Pecháčka, kde nenachází celá řada artefaktů z jeho života. Dílo: Klavírní: Miniatury op.4 (provedeno v Olomouci 1930 - 31) Houslové: Dumky op. 11 (1931) Idylky op. 21 (1934) Komorní: Dechový kvintet op. 34 (1937, Pražské dechové kvinteto XII. 1940) Orchestrální: Ouverture exotigue op. 1 (1920) Suite orientale opš. (1922) Obrázky z Rožnova op. 18 (1933) Suita pro smyčcový orchestr a varhany op. 32 (1937) Dramatická ouvertura (1939) Písně: Dva zpěvy pro baryton op. 2 (1918) Tři církevní zpěvy op. 9 (1939) Humorné lidové písně op. 25 (1934) Písně Starého zákona op. 29 (1936) Sbory: Tři ženské sbory op. 15 (1933) Mužské sbory op. 31 (1936) Smíšené: Písně z Kopytné op. 26 (1935) Tři smíšené sbory op. 30 (1932) Kantáta: Jen dál, národe op. 24 (1934) Taneční drama: Galejník - op. 6 (1928) Hudební skeč Alfa a Omega na libreto své choti L. Jedlíkové Pozn: Upraveno a redakčně zkráceno Autor: Miroslav Hanuš Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009 Předchozí článek: Těchonín v Orlických horách Následující článek: Václav Šimerka (1819–1887) - jenišovický farář, český matematik a spoluzakladatel Jednoty českých matematiků Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
