|
| |
|
Cihelna Časy - konec ojedinělé cihelny s kruhovou pecí
5.02.2012 V loňském roce zanikla na Pardubicku poslední cihelna s kruhovou pecí. Cihelna v obci Časy bývala dokonce svého času nejmodernější cihelnou v okolí. Vše je však již nyní bohužel minulostí. Další, ale daleko menší cihelny stávaly například v Čepí nebo ve Stíčanech. Cihelnu v Časech založila rodina Komárkova. „Pradědeček Komárek měl původně pouze ruční malou cihelnu. Vždy se vyrobilo pět cihel, ty se daly do diskontinuální pece, kde se cihly vypálily a poté nechaly zchladnout. To byla ale ruční výroba. Můj dědeček, který se do Časů přistěhoval roku 1906, zde založil již kruhovou pec, která byla na svou dobu nejmodernějším způsobem výroby cihel,“ popsal začátky výroby cihelny v Časech Roman Řehounek. Jak se však dozvídáme, spolu s cihelnou byl postupně budován i statek, který byl podobně jako cihelna, jedním z nejmodernějších statků v okolí. Cihly se začaly v Časech pálit v roce 1911. Dcera zakladatele cihelny byla posléze ustanovena ředitelkou cihelny, syn Jaromír zdědil statek, druhý syn Josef vedl od roku 1941 cihelnu a třetí syn získal statek v nedalekých Litětinách. Jak se dozvídáme, původní pohon strojů v cihelně byl pomocí dieselového motoru. Elektřina byla zavedena až v roce 1928, ale přesto se ještě v době druhé světové války, kdy byl nedostatek všeho, často jako pohon cihelny využíval dieselagregát. V roce 1943 cihelnu dokonce postihnul požár. Cihelna byla opět opravena. Součástí vybavení bylo i vlastní nákladní auto, kterým byly cihly rozváženy zákazníkům. Cihly z Časů se používaly například na stavbu kasáren na Hůrkách. Hlína na výrobu cihel byla získávána z hliniště hned vedle cihelny. Po vytěžení tohoto prostoru se těžba přesunula na druhou stranu za silnici. Vzhledem k přátelským vztahům majitele cihelny Komárka s prvorepublikovým ministrem Františkem Udržalem, byla silnice oddělující cihelnu a hliniště nově vydlážděna, pod cestou byl zbudován jakýsi tunel, kterým byla vytěžená hlína vagónky poháněnými dieselovou lokomotivou dopravena dále do tzv. mlýna. Těžba probíhala tak, že hlína byla buldozerem dopravena k místu nakládky, o kterou se pak staral bagr. Hlína byla ještě při nakládání doplněna uhelným prachem, který při vypalování shořel a cihla tak byla porézní. Vagónky s naloženou směsí hlíny a uhelného prachu původně jezdívaly až nahoru do kolového mlýna, kde byla celá směs semleta a následně putovala do podavače, který podával hlínu do lisu. Odtud byly cihly odebírány poloautomatem a zavezeny do sušárny a následně do pece. Cihelnu tvořila původně pouze strojovna, kruhová pec a komín. Okolo na ploše byly malé kůlničky, kde se cihly po vyrobení sušily. Později byly přistavěny sušky, kde se topilo odpadním teplem z pece. Později vozíky již nedopravovaly hlínu až nahoru do mlýna, ale o pouze k pásovému dopravníku, který se pak již postaral o dopravu hlíny nahoru do mlýna. V kruhové peci se původně topilo uhlím, roku 1972 byla pec předělána na pohon zemním plynem. Cihelna fungovala až do padesátých let, kdy zde byl zřízen skald brambor, část využíval i kovošrot. Roku 1968 však byla výroba cihel opět obnovena, vyráběly se zde nejen cihly, ale i drenážní trubky. Denně se zde prý vyrobilo až 24 tisíc plných cihel. Majitelem bylo svého času i Meliorační družstvo Holice. Vyrábělo se zpravidla do poloviny prosince. V zimním období byla výroba cihel přerušena, toto období bylo využíváno pro opravy a údržbu. V roce 1992 byla cihelna navrácena původním majitelům, bohužel se však v dnešní konkurenci automatizovaných cihelen nepodařilo výrobu udržet a jedna z posledních klasických cihelen na Pardubicku tak ke konci roku 2010 zanikla. Jejími posledními majiteli byli bratři Jan a Jiří Řehounkovi, potomci zakladatele cihelny.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011
Předchozí článek: Nasavrcká kaštanka je nejvýše položenou ve střední Evropě Následující článek: Sedmá velmoc a reklama - inzerce jako reklamní síla v regionálním tisku Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
