|
| |
|
Chrudimské souvisloti Alfonse Muchy
5.06.2018 Slovníky a internetové vyhledávače, podrobně sledující životní osudy a interpretující dílo Alfonse Muchy (24.7.1860 – 14.7.1939), nám mj. prozradí, že A. Mucha dlouhá léta trvale žil a působil mimo naši zemi – v Paříži a ve Spojených státech a do Čech se vrátil v roce 1910. Dozvíme se z nich také, že v Čechách je kromě rodných Ivančic s jeho jménem spjata Praha a Zbiroh, jehož ateliér a byt opustil po 18 letech v roce 1928. Méně často je v nich však uvedeno, že A. Mucha navštěvoval také Chrudim – město, odkud pocházela jeho manželka. V odborných publikacích, katalozích a v knihách vzpomínek (především Mistrova syna Jiřího) je Chrudim zmiňována také jen okrajově. V následujících příspěvcích nalezne čtenář nejen málo známé informace o rodinných vazbách A. Muchy k Chrudimi, ale také o ojedinělé kolekci Muchových plakátů, kterou zakoupilo někdejší Průmyslové muzeum pro východní Čechy v Chrudimi většinou v roce 1898, a také o prezentacích této sbírky po roce 1978. Případní zájemci o další informace o chrudimských souvislostech Alfonse Muchy mohou navštívit v roce 2012 zpřístupněnou, expozici chrudimského Regionálního muzea „A. Mucha – plakáty“, kde si mohou zakoupit i katalog vydaný tímto muzeem. Výstavy A. Muchy z přelomu let 1897/1898 – základ chrudimské sbírky plakátů A. Muchy Zmíněná expozice Regionálního muzea v Chrudimi „Alfons Mucha – plakáty“ by nemohla vzniknout nebýt rozhodnutí, které se odehrálo v někdejší budově tehdejšího chrudimského Průmyslového muzea čp. 85/IV. Zde předsednictvo muzejního kuratoria dne 3. ledna 1898 rozhodlo o koupi většiny Muchových plakátů vystavených od 24. prosince 1897 do 9. ledna 1898 na první chrudimské prodejní výstavě Muchových plakátů, kterou zdejšímu muzeu nabídl pražský nakladatel F. Topič, výhradní prodejce Mistrových děl v Čechách (po Praze a Chrudimi se místem prodeje staly např. Plzeň, Brno a Hradec Králové). To, že se Chrudim ocitla na přelomu let 1897 a 1898 hned dvakrát mezi prodejními místy Muchových děl (druhá výstava Muchových originálů se zde uskutečnila 15. – 20. března 1898), bylo zásluhou advokáta, v té době muzejního referenta městské rady JUDr. K. Pippicha a s největší pravděpodobností i prof. J. Kouly, významného představitele Musea království Českého, ale také člena chrudimského muzejního kuratoria. K výstavám, jež se uskutečnily v tzv. sádrové síni v prvním patře staré muzejní budovy čp. 85/IV, se nám dochovala celá řada zajímavých archivních dokladů: propagační plakát, výstavní katalog, korespondence ředitele muzea J. Poslta s F. Topičem, účetní doklady, známe i údaje o jejich návštěvnosti (první výstavu navštívilo 800 a druhou 360 osob) i o jejich komerční úspěšnosti. Pro nás nejdůležitější jsou však informace uvedené v muzejní inventární knize, tj. záznamy o zakoupení většiny v Chrudimi vystavených plakátů. Díky prozíravosti starosty města J. Klimeše, lékárníka K. Láblera, advokátů JUDr. K. Pippicha, JUDr. J. Sýkory, JUDr. K. Havelky, JUDr. J. Figara, ředitele odborné školy K. Svobody a ředitele muzea J. Poslta na počátku roku 1898 byl tak položen základ ojedinělé chrudimské sbírce, která obsahuje celkem 41 plakátů, kalendářů a dekorativních panó většinou z Muchova nejvýznamnějšího, pařížského, období. V průběhu dalších let zakoupilo tehdejší Průmyslové museum pro východní Čechy v Chrudimi i dva Muchovy obsáhlé soubory předloh pro výtvarníky Documents décoratifs (1902) a Figures décoratives (1905), Muchou ilustrovanou publikaci Ilsée – Prinzessin von Tripolis (Ilsea – princezna Tripolská) z roku 1901 a také dva smaltované talíře zhotovené podle Mistrova návrhu. Manželka A. Muchy pocházela z Chrudimě Na přelomu let 1897/1898, v době, kdy vznikla unikátní chrudimská sbírka Muchových plakátů, se jejich autor zcela jistě nezajímal o Paříži příliš vzdálené město ─ Chrudim. Jeho budoucí žena Marii Chytilová (bylo jí tehdy 16 let) zde bydlela šestý rok společně se svou matkou Emilií, roz. Fischlovou a dvěma bratry, o 7 let mladším Zdeňkem a o dva roky mladším Františkem. Přestěhovali se sem po smrti jejího otce, budějovického advokáta JUDr. Františka Chytila, v roce 1892. V Chrudimi žila její babička Johana Chytilová, pocházející z významné chrudimské rodiny Salášků a navíc zde Emilie Chytilová a její děti měli i menší majetek: dr. F. Chytil zdědil po své babičce Veronice Saláškové, roz. z Peyersfeldu 1/20 z domu čp. 68/III a adekvátní část ze 43 jiter (necelých 25 ha) pozemků. Marie, která se narodila 3.10.1882 v bulharském Plovdivu, kde byl její otec v letech 1880 –1887 generálním advokátem při nejvyšším soudu, byla mimořádně nadaná dívka. Poté, co v Chrudimi absolvovala měšťanskou školu, zapsala se ve školním roce 1898/1899 na c. k. uměleckoprůmyslovou školu v Praze (obor „Kreslířská a malířská škola pro dámy“), kde studovala dva roky. Ve školním roce 1900/1901 potom navštěvovala v Chrudimi Veřejnou kreslírnu pro dámy Odborné školy pro zpracování dřeva, kde se věnovala (s výborným prospěchem) u prof. Josefa Schmoranze dekorativnímu kreslení. V létě 1903 odjela do Francie ke svým vzdáleným příbuzným z matčiny strany Marcusovým. Chtěla se zde zdokonalit ve svém malířském umění a jistě také ve francouzštině, neboť nedávno složila zkoušku z tohoto jazyka na české univerzitě. Léto prožila Marie s Marcusovými na jejich letním bytě v Montmorency, po návratu do Paříže se zapsala do dámské třídy kreslení v Akademii Julian. Doporučení od jejího strýce PhDr. Karla Chytila, ředitele Umělecko-průmyslového muzea v Praze, jí 17. října t. r. otevřelo dveře Muchova pařížského ateliéru v rue Val de Grâce čp. 6 a záhy i srdce o 22 let staršího malíře. V polovině prosince 1903 se Marie Chytilová vrátila zpátky do Chrudimě, ale na její adresu s orientačním číslem 39/III v Husově třídě (čp. 10/III a 11/III) začaly chodit zamilované Muchovy dopisy z Paříže a později i New Yorku. Ale až v červenci 1904 přijel A. Mucha na několik dní do Chrudimě, kde se poprvé představil rodině (neoficiálně se s Marií Chytilovou zasnoubil). Několikaletý vztah 24leté Marie Chytilové a 46letého Alfonse Muchy byl pak završen svatbou 10. června 1906 ve farním chrámu Páně v Praze na Strahově. Oddáni byli strahovským opatem Methodem Zavoralem, svědky svatebního obřadu byli poručník Marie známý pražský advokát JUDr. Ferdinand Tonder a její strýc PhDr. Karel Chytil, v jehož bytě v Nerudově ulici čp. 8 se konala i svatební hostina. Na svatební cestu odjeli novomanželé na Chodsko – do Pece pod Čerchovem, kde ve vile malíře Jaroslava Špillara strávili prvních šest společných týdnů života. Krátce nato pak odjeli manželé Muchovi do Spojených států. Manželé Muchovi navštívili několikrát Chrudim Kolikrát přijeli manželé Muchovi a jejich děti Jaroslava (narodila se v roce 1909 v New Yorku) a Jiří (narodil se v roce 1915 v Praze) do Chrudimě, poté co se usadili natrvalo v roce 1910 v Čechách, přesně nevíme. Počátkem 30. let přivedly A. Muchu do Chrudimě „obchodní“ zájmy. Na jaře 1932 např. navštívil společně se svou ženou zdejšího zahradního architekta Josefa Vaňka (1886 – 1968) v jeho domě čp. 419/IV v Olbrachtově ulici. Arch. Vaněk manželům Muchovým zařizoval zahradu v jejich vile V Tišině 4 v Bubenči, do které se nastěhovali v roce 1930 (dnes je zde Velvyslanectví Ghanské republiky). O přátelském vztahu obou rodin svědčí celá řada dokladů uchovávaných rodinou Josefa Vaňka. Jeden z dopisů se zmiňuje o obdarování A. Muchy jiřinkami, které J. Vaněk vyšlechtil v roce 1930 a pojmenoval je: „Mistr A. Mucha“ (byla to karmínově růžová jiřinka s čistě bílým středem). Dá se dále předpokládat, že manželé Muchovi (spíše jen Marie Muchová) navštívili Chrudim i v červnu tohoto roku. Podle záznamu ze hřbitovní knihy byly totiž 8. června 1932 ukládány do chrudimského hrobu na hřbitově U Kříže tělesné pozůstatky JUDr. Františka Chytila, které sem byly převezeny z Českých Budějovic, a také matky Marie Muchové Emilie Chytilové, jejíž urna s popelem sem byla převezena z Prahy. K nejznámějšímu kontaktu A. Muchy s městem Chrudim došlo však o rok později, když se 10. září 1933 se svou paní zúčastnil vernisáže své souborné výstavy v chrudimském Průmyslovém muzeu. Mistra, který přijel ze svého letního bytu v Kyšperku (dnešního Letohradu), místa působení manželčina strýce továrníka Gustava Fischla (1857 – 1930), přivítal ředitel muzea R. Geissler a výstavu přednáškou o jeho díle uvedl prof. státního učitelského ústavu F. Pochobradský. Zahájení se zúčastnila celá řada významných chrudimských osobností a také příbuzní Muchovy manželky ze strany její babičky Johany Chytilové (roz. Saláškové) – potomci její sestry Marie: její dcera Ludmila Weissová a její vnučka Ludmila Zemanová se svým manželem, prof. obchodní akademie PhDr. Felixem Zemanem a jejich synem Jiřím. Dle dochovaného konceptu dopisu ředitele chrudimského muzea A. Muchovi měla výstava „velký morální úspěch“ – za 22 dní ji navštívilo 1416 lidí. Jak byla ale komerčně úspěšná, tedy kolik ze 135 vystavených obrazů a kreseb a 149 kusů pohlednic se v Chrudimi prodalo, nevíme. Nejspíše ale z tehdy vystavených děl pocházejí dvě menší Muchovy tužkokresby (sedící dívka a studie ruky) nacházející se dnes v majetku Regionálního muzea v Chrudimi a chrudimské muzeum nejspíše dodatečně, jako odměnu za uspořádání výstavy, od A. Muchy získalo i nádherný pastel na kartonu „Dívka v trenčianském lidovém kroji“. Marie Muchová jezdila do Chrudimi i po smrti manžela v roce 1939 Marie Muchová navštěvovala samozřejmě Chrudim i po smrti svého manžela, tj. po 14. červenci 1939. Z dokladů dochovaných ve Státním okresním archivu v Chrudimi např. víme, že Marie Muchová strávila v Chrudimi několik dní na přelomu září a října roku 1948. Nejspíše se zde zúčastnila sjezdu bývalých žáků a absolventů zdejšího gymnázia 25. a 26.9.1948 a při příležitosti návštěvy školní budovy (budovy dnešní Základní školy na Školním náměstí čp. 6/II), kde její otec chodil do gymnázia a ona do měšťanské školy, 29.9.1948 zapsala do pamětní knihy této školy: „Po mnoha letech, vstupujíc do budovy, kam můj otec Dr. Fr. Chytil chodil jako mladý gymnasista a já pak do školy měšťanské dívčí, nemohla jsem se ubránit pohnutí i vděčným vzpomínkám na ty, kteří mi dali základ vzdělání a ideálního zanícení pro vše krásné.“. Místem setkání s Marií Muchovou – chrudimský hřbitov U Kříže Nejčastějším důvodem přítomnosti M. Muchové v Chrudimi byly však v posledních letech jejího života nejspíše návštěvy hřbitova U Kříže, kde byli v hrobě č. 10, nacházejícím se v odd. K, řadě VII, pohřbeni její nejbližší, a v hrobce rodiny Weissovy a Zemanovy č. 88 také její další příbuzní, především potomci sestry její babičky Johany – Marie Berrové, roz. Saláškové (1829 – 1906). Jednu takovou návštěvu hřbitova U Kříže 31. března 1954 zaznamenal ve svých Pamětech chrudimský vrchní právní rada Jaroslav Pešek (1885 – 1961). Téměř přesně pět let po tomto setkání, 14.3.1959, Marie Muchová zemřela a do hrobu, o který pečovala, byla 1.9.1959 uložena i urna s jejím popelem. O chrudimský hrob rodiny Chytilovy se po smrti Marie Muchové z Prahy postupně starali: její dcera Jaroslava Muchová-Teršová (zemřela 9.11.1986 a její urna byla do tohoto hrobu vložena 1.10.1988), její syn Jiří Mucha (zemřel 5.4.1991 a je pohřben stejně jako jeho otec v Praze na Vyšehradě) a druhá manželka Jiřího Muchy Geraldina (zemřela v roce 2012). V současné době je hrob v péči syna Jiřího Muchy Johna Muchy. Autor: Mgr. Pavel Kobetič Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2017
Předchozí článek: Univ. Prof. Albert Pražák (1880 – 1956) Následující článek: ANTONÍN BENNEWITZ (Připomenutí opomíjené osobnosti) Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
.)
.)
