|
| |
|
Bohuslav Martinů - skladatel nejmilovanější
3.07.2012 „Kraj dlouhých zim a pozdních jar, ale krásných a jasných jesení“. Tak nazvala Poličsko ve svém zápisníku básnířka tohoto koutu Českomoravského pomezí, Teréza Nováková, která nedaleko Poličky, v Proseči, dožívala svůj život. Moje nejstarší vzpomínky na Bohuslava Martinů se datují do hodin hudební výchovy na základní škole. V paměti mně utkvěly dvě věci, totiž, že se narodil ve věži kostela svatého Jakuba v Poličce a že pro děti napsal kantátu Otvírání studánek. To místo jeho narození mě vždycky coby malého školáčka fascinovalo. Copak to jde, aby se někdo narodil ve věži? Když jsem dospěl a o život a dílo Bohuslava Martinů jsem se začal zajímat více, pochopil jsem. Tak jako již samotné narození Bohuslava Martinů bylo velmi neobvyklé, tak neobvyklý a zajímavý byl i jeho život. Z Poličky do Paříže, z Paříže do Ameriky, z Ameriky do Evropy a na sklonku života Švýcarsko, kde Martinů v roce 1959 umírá na rakovinu žaludku. O dvacet let později byly ostatky Bohuslava Martinů převezeny do jeho rodné Poličky a za velkého zájmu veřejnosti slavnostně uloženy v rodinné hrobce na místním hřbitově. V této souvislosti bych rád upozornil na malou brožurku „Poslední věci člověka –Bohuslava Martinů“, kterou vydala Společnost Bohuslava Martinů v roce 2005. Profesor Emanuel Vlček sepsal do této zmiňované brožury celý průběh exhumace. Jsou tu i nikde jinde nepublikované, zcela unikátní fotografie. Přemýšlím-li o hudbě Bohuslava Martinů, tak první slovo, které mě napadne, a kterým bych ji popsal, je krása. A skutečně: celý svůj život Martinů dbal na to, aby jeho hudba byla krásná, prostá a důstojná. V jednom ze svých mnoha dopisů napsal: „Hudba přece musí být krásná, jinak by nestála za tu námahu, mám pocit, jako by se na krásu nějak pozapomínalo.“ Jaký vlastně Bohuslav Martinů byl? Když jsem v červnu tohoto roku navštívil nadaci a institut Bohuslava Martinů v Praze, tak jsem v jednom pražském antikvariátu objevil libreto k opeře Julietta Bohuslava Martinů, které vydalo Státní hudební vydavatelství v roce 1963 a kam předmluvu napsal Karel Šrom. Jedna z pasáží se věnuje i tomu, jaký vlastně Bohuslav Martinů byl. Karel Šrom píše: „Jako člověk byl Bohuslav Martinů do sebe uzavřený, tichý, málomluvný, skromný a plachý. Martinů umělec byl naproti tomu zosobněná činorodost, píle, houževnatost, rozhodnost, cílevědomost. Příznačná a příslovečná je i jeho tvůrčí lehkost, jasnost, vybroušenost, vynalézavost a vtipnost.“ Je to již několik let, co se sběratelsky věnuji Bohuslavu Martinů a Poličce. Z původně pár pohlednic se stala velká sbírka a také krásná a milá záliba na celý život. A co se dá sbírat o Bohuslavu Martinů a Poličce? Je toho skutečně celá řada. Na první místě bych zmínil hudbu. Neexistuje v roce den, kdy bych si nějakou jeho hudební skladbu nepustil a neposlechl. Rád bych zde zmínil skladby skutečně geniální. Na prvním místě jsou to jeho symfonie. Martinů jich napsal celkem šest, všechny za svého pobytu v Americe. Jedna krásnější než druhá, nejkrásnější je ovšem mistrova šestá, královna jeho symfonií. Dále jsou to klavírní koncerty. Těch napsal Martinů pět a každý z nich je úplně jiný svět. Dále bych zmínil oba překrásné koncerty houslové, bravurně napsal operu Julietta a samozřejmě tzv. Kantátu z Vysočiny, Otvírání studánek, Mikeš z hor, Legenda z dýmu bramborové nati a Romance z pampelišek. Poslouchám-li některou z těchto mistrovských kantát, jsem po boku Bohuslava Martinů a kráčíme spolu Vysočinou. Martinů složil více než 400 skladeb od malých klavírních věcí až po velkou operu. Dále jsou tu různé knížky o Martinů a Poličce a řada plakátů z Martinů provozovaných skladeb. O samotné Poličce se toho sbírat dá také mnoho. Mám přes 200 pohlednic Poličky, celou řadu vlastních fotografi í města a spoustu materiálů z poličského infocentra, Centra Bohuslava Martinů nebo i poličského pivovaru, který vaří velmi chutné pivo. To prosím neberte jako reklamu, ale jako konstatování prostého faktu. Nejkrásnější je ovšem osobní návštěva Poličky. Několikrát do roka do Poličky zajedu, dělá mi to velikou radost a potěšení. Polička je vskutku krásné a zajímavé město. Dále bych se rád zmínil o setkáních s lidmi, kteří se hudbě Bohuslava Martinů věnují profesionálně nebo ji mají upřímně rádi stejně jako já. Když jsem v červnu tohoto roku navštívil Nadaci a institut Bohuslava Martinů v Praze, setkal jsem se zde i s tajemnicí Společnosti Bohuslava Martinů, jejíž jsem členem, paní Evou Štrausovou. Tato milá a příjemná dáma mě celým institutem provedla a pohovořila i mimo ofi cialitu. Provedla mě poté i Prahou po stopách Martinů, zavedla mě na místa, kam bych se běžně podívat nemohl. Udělalo mi to velikou radost. Další neméně zajímavé setkání jsem absolvoval v Brně, kde jsem se setkal s profesorem Zdeňkem Zouharem, významným hudebním skladatelem a velkým propagátorem hudby Bohuslava Martinů. Když jsem stoupal za ním do třináctého patra jednoho brněnského činžáku, napadla mě asociace s rodištěm Martinů ve věži kostela. Hodinka strávená ve společnosti prof. Zouhara utekla velmi rychle a při této příležitosti jsem si nechal podepsat partituru jeho skladby „Variace na téma Bohuslava Martinů“, kterou složil v roce 1979 pod silným dojmem uložení ostatků Martinů na poličském hřbitově. „Kraj dlouhých zim a pozdních jar, ale krásných a jasných jesení“. Neznám krásnější charakteristiku Poličska, tohoto malebného a krásného koutu Českomoravské vysočiny. Jsem rád, že mi bylo dopřáno tuto krásnou krajinu, ale i krásnou kraji Autor: Marcel Záděra, člen Společnosti Bohuslava Martinů Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 Předchozí článek: František hrabě Lützow - bohemista a historik Následující článek: Pardubický kraj dle sčítání roku 2011 Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
