|
| |
|
Architekt Boža Dvořák a jeho stopa v Polabí
18.04.2024 Boža Dvořák (1864-1954) je znám odborné veřejnosti jako významný pardubický architekt, konzervátor a ochránce památek. Zejména v prvních dvou desetiletích 20. století se výrazně podílel na formování architektonické tváře tohoto města. Boža Dvořák je spojován jednak s restaurováním a rozšířením kostela sv. Bartoloměje z let 1912-1913, tak s celou řadou domů v centru města. Za jeho nejznámější realizaci bývá považována jedinečná novorenesanční „Kamenná vila“ čp. 114 v Bulharské ulici z let 1913-1923. Mimo Pardubice sehrál nezanedbatelnou roli při záchraně hradu Kunětické hora. Kritickým okem sledoval opravy činěné Dušanem Jurkovičem v letech 1927-28. I mimo Pardubice byl však poměrně čilý, Dvořákův podíl nalézáme při úpravách církevních památek v Chrudimi, Proseči, Sopotici, Hostačově, Jezbořicích, Mladých Bříštích a jinde. Na konci 20. let se Dvořákův architektonický zájem přesunul do letitého zápasu za zachování význačné technické památky 16. století „Pernštejnského kanálu“, v roce 1927 vydal k tomu dokonce brožuru. V roce 1931 nabyté znalosti shrnul do knihy pod názvem „Pernštýnové na zboží pardubicko-holicko-přeloučském“. Od 2. poloviny 30. let přesunul svou spisovatelský zájem k folkloristickým studiím. V roce 1935 vydal „Z archivů národopisných“ a v roce 1945 „Národopis nejkrásnějším pojítkem pro všeslovanskou unii“. Již méně je známá další celoživotní Dvořákova vášeň – malování. V letech 1930-34 maloval několikrát prezidenta T.G. Masaryka na koni v Lánech a taktéž velmi tíhnul k jezdeckému sportu a ke koním. Spolu s Františkem Udržalem založil v Pardubicích Spolek pro chov koní ve východních Čechách. Tak alespoň praví doposud vydané životopisy Boži Dvořáka. Boža Dvořák – Kersko a Sadská A nyní přichází překvapení. Architekt Boža Dvořák patřil (dle razítka pod projektovou dokumentací) k největším stavitelům lesního vilového lázeňského městečka Kersko (katastrální území Hradištko - okres Nymburk) v letech 1934-1940. V této době zde bylo postaveno 125 rekreačních novostaveb a hned pod 38 domy je uvedena firma: Ing. Arch. Boža Dvořák a spol., Pardubice. Takto je jeho stavební a projekční firma podepsána pod první realizací z roku 1936. Od čtvrté stavby již v roce 1937 se již Dvořák čistě specializuje na tuto oblast, což je patrné z razítka: Ing. Boža Dvořák, stavitel, Hradištko – Kersko. V letech 1934-1940 Dvořákovi konkurovala pouze firma Arch. Jaroslav Šimáček, stavitel, Kersko s celkem 22 stavbami. Středočeský kraj v roce 2021 koupil chatu Bohumila Hrabala (1914-1997) v Kersku a následně ji předal do užívání Polabskému muzeu. Polabské muzeum plánuje chatu zpřístupnit v roce 2024 unikátní formou tzv. hausmuzea. Při té příležitosti se odborní pracovníci (včetně autora tohoto příspěvku) začali pečlivěji zabývat nejen vlastním literárním obrazem Kerska v díle a životě slavného českého spisovatele Bohumila Hrabala, ale hlavně i Kerskem samotným. Právě do Kerska Hrabal zasadil slavné Slavnosti sněženek a prožil zde většinu času v letech 1965-1997. Po návštěvě katastrálního úřadu v Nymburce a obecního úřadu v Hradištku jsme zjistili, že si budoucí spisovatelovu chatu čp. 0274 v roce 1940 nechaly postavit tři ženy: Anna a Božena Trnkovy a Jarmila Langová z Prahy. A projektantem i stavitelem této jednoduché „weekendové“ chatky nebyl nikdo jiný než Boža Dvořák! Při četbě Panochovy studie se mi ani náznakem nepodařilo rozluštit, jak se mohl téměř 75 letý architekt tak aktivně zapojit do budování nového lesního městečka uprostřed borovicových lesů, notně vzdálených od jeho pardubického domova. Naštěstí se mi dostala do rukou nedávno vydané kniha od Bronislava Kuby, kde jsou informace, které mi okamžitě pomohli přijít věci na kloub. Vysvětlení podal Zdeněk Sucharda (*1939), jehož otec Jaroslav Sucharda (1897-1987) pracoval ve stavební firmě Boži Dvořáka, takto: „„Původně pracoval otec ve stavební firmě matčina strýce, Ing. Dvořáka z Pardubic, kterou prakticky řídil. Strýc už byl starší, proto ho vedením firmy pověřil. Tehdy musela mít každá stavební firma majitele s příslušným oprávněním, resp. vzděláním, což otec neměl. Proto podnikal pod firmou „Ing. Boža Dvořák, Pardubice“…V době, kdy se v Kersku začínaly prodávat pozemky a vznikalo „vilové lesní město Kersko (1934-35), přišel do Kerska a začal stavět převážně pro stavebníky z Prahy rekreační chaty, rodinné domy a vily… teprve v roce 1947 otec složil v Praze na ČVUT stavitelské zkoušky, které ho opravňovaly provádět projekční a stavební činnost pod vlastním jménem“. Poslední stavbu z roku 1946, kterou Jaroslav Sucharda prováděl pod hlavičkou „strýcovi“ firmy Ing. Boža Dvořák byla stavba prodejny (obchodního domu) potravin s cukrárnou a byty v patře pro majitelku Věru Feitysovou v Sadské. A právě u ní v jednom z letních bytů bydlela Milada Horáková při zdejších pobytech v letech 1946-1949. Do Sadské jezdila velmi ráda za přítelkyněmi: Aničkou, Boženkou a Věrkou. Dokonce v Sadské v roce 1949, krátce před osudným zatčením, slavila s manželem Dohuslavem 22. výročí svatby či 22.2.1948 zde přednesla svůj poslední veřejný projev. Věra Feitysová zakoupila dům čp. 438 v Sadské už ve 30. letech. Dům stál na příhodném místě směrem na Kersko a tehdy byl takovou vstupní branou do lázeňského letoviska Sadská , nedaleko stojí např. Hotel Modrá hvězda spojená s Hrabalovým románem Obsluhoval jsem anglického krále. Věra Feitysová svůj dům stihla dvakrát přestavět, při druhé přestavbě v roce 1946, kdy dům zvedla o další patro, stavbu projektoval a realizoval Jaroslav Sucharda, avšak nadále vystupující pod razítkem Ing. Bóža Dvořák. Z výše uvedeného vyplývá, že záštita Boži Dvořáka nad podnikem Jaroslava Suchardy v letech 1929-1947 byla víceméně formální. Poodhaluje veřejně vesměs nezmiňovanou ale nepochybně rozšířenou stavební praxi. Součástí této praxe vedle „půjčování“ stavební firmy, byl už i z dob Rakouska-Uherska velmi rozšířený model výstavby domů a chat ve vlastní režii stavitele či architekta. Stavitel některé své zakázky řešil tak, že koupil parcelu, tam postavil dům a až následně jej prodal klientovi, zřejmě se to dělalo kvůli menším daním z materiálu a možná i kvůli snadnějšímu procesu povolení stavby. Marné pátrání po rodinných vazbách: Žofie Halmové, provdané Suchardové k Bóžovi Dvořákovi Zde by mohlo rozšíření obzorů o Dvořákově „činnosti“ v Kersku skončit, avšak výzkum nastolil hned dva okruhy dalších otázek. Pamětník Zdeněk Sucharda, o pár řádek výše, hovořil o velmi blízkém vztahu jeho rodiny k Bóžovi Dvořákovi (strýc). Za prvé nás tedy bude zajímat, jaký byl ve skutečnosti rodinný vztah Suchardů k Dvořákovi? Za druhé, jaký byl eventuálně vztah slavného sochaře Stanislava Suchardy (1866 v Nové Pace -1916) k Jaroslavu Suchardovi? Na druhou otázku je vcelku jasná odpověď. Sice oba rody Suchardů pochází z Nové Paky, ale bližšího příbuzenství mezi oběma rody není. Jaroslav Sucharda z Nové Paky byl druhým ze šesti dětí Jana Suchardy (1857-1922) a Anny, roz. Bartošové (1865-1948). Jan Sucharda byl krejčím, a narodil se v Nové Pace čp. 34. Otcem slavného sochaře Stanislava z Nové Paky byl také sochař Antonín Sucharda mladší (1843–1911) a jeho otcem Antonín starší (1812-1886), zakladatelem umělecké tradice rodiny byl Jan Sucharda starší (1770 v Nové Pace - před 1826). Eventuální vzdálené příbuzenství před rokem 1770 nemůžeme vyloučit, ale pro naši otázku už není relevantní. Jedinou zajímavostí je informace z katalogů pardubické reálky, že do této školy nechodil jen Bóža Dvořák, ale o ročník výš studoval také Stanislav Sucharda, syn sochaře Antonína Suchardy z Nové Paky. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 1/2023 Autor: Pavel Fojtík Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023 Předchozí článek: Běla Dlouhá (1879-1950) – pozapomenutá spisovatelka ze Sezemic Následující článek: Julie Havlíčková (1826-1855) Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
