|
| |
|
Akvadukt v Třebařově
20.10.2019 Nejznámější a také nejstarší památka v Třebařově u Moravské Třebové je zřícenina augustiniánského kláštera Koruny Panny Marie. Zákládající listina kláštera, který založil Boreš z Rýzmburka pochází z roku 1267. I když došlo za husitských válek k jeho zpustošení, byl následně obnoven, postupně však ale ztrácel na svém významu. Luteránská reformace uspíšila jeho zánik okolo roku 1550. V nedalekém Třebařovském dvoře, který ke klášteru také patřil se ještě donedávna nacházely dvě unikátní památky. Původní starý mlýn, jeden z nejstarších mlýnů na území naší republiky je zmiňovaný už v roce 1273. Mülerův byl nazýván po mlynářském rodu Mülerů, kterým patřil od 16. století. Jejich německá národnost se jim stala osudnou po druhé světové válce. Spolu s ostatními sudetskými němci z Třebařova byli odsunuti, mlýn tak ztratil majitele a začal chátrat. Kvůli jeho dezolátnímu stavu vše vyvrcholilo jeho nedávnou demolicí. Po 745 letech tak zbylo ze mlýna jenom několik drobných kamenných stavebních artefaktů a vodní značka mlýna. Druhým neméně význačným unikátem patřící k Mülerovu mlýnu je akvadukt, na kterém se mimoúrovňově kříží vody mlýnského náhonu a Třebařovského potoka. Turistické weby uvádějí, že je z šesti v České republice zachovaných a funkčních akvaduktů největší a také nejstarší. Akvadukt býval původně dřevěný. V roce 1840 (viz letopočet na klenáku akvaduktu nad náhonem ze strany bývalého mlýna) byl vybudován kamenný, údajně z kvádrů kvalitního pískovce ze známých maletínských lomů. Jelikož přes náhon nebyl vybudován mostek, používali místní lidé kamenný okraj akvaduktu jako lávku přes potok. Byla to cesta frekventovaná, protože i dnes je patrné výrazné prohloubení kamene. I když je v suchých obdobích Třebařovský potok bez vody, akvadukt je dle vyjádření jednoho z majitelů pořád plně funkční. Dlouhodobým cílem majitelů je původní náhon ( dle webu: vodnimlýny.cz - 2,3 km dlouhý) ke mlýnu zprovoznit. Při jeho prohlubování došlo k odhalení zbytků původních dřevěných kůlů zpevňující břehy náhonu. Na něm stojící malá vodní elektrárna, v těsné blízkosti původního mlýna má budovu zrekonstruovanou, chybí ale zatím turbína. Od této elektrárny bylo koryto náhonu začátkem dvacátého století zakryto betonovým stropem v délce necelých 90 m a postupně bylo zavezeno sutí a zaneseno sedimenty. Několik desítek tun bahna a nepotřebného materiálu se majitelům s přáteli podařilo odstranit a tuto část náhonu opatřit i elektrickým osvětlením. Na požádání tam na lodičce vozí školní děti a poutavým výkladem je seznamují s touto raritou. V objektu elektrárny se plánuje i malé muzeum. Celá tato aktivita je financována ze soukromých zdrojů a velký podíl práce je zajišťován vlastními silami, což je i příčinou stále se posouvajícího termínu dokončení. Toto téměř zapomenuté úžasné vodní dílo si jistě tuto renovaci zaslouží, vždyť moc nechybělo a mohlo dopadnout jako výše zmíněný Mülerův mlýn. Použité prameny a literatura: http://vodnimlyny.cz https://www.krasnecesko.cz
Autor: Petr Vomáčka Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019
Předchozí článek: MÍSTA PŘÍBĚHŮ – TVRZIŠTĚ STOUPEC Následující článek: Historické orientační sloupy 2 Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
