|
| |
|
VÝLET ZA JARNÍMI BLEDULEMI
21.02.2016 Každý rok předvádí jaro na mnoha místech svůj boj s „paní Zimou“, kdy se pod sněhem prodírají první poslíčci jara. Mezi ně kromě jiných bezesporu také patří bledule jarní. Ty kvetou na mnoha lokalitách, jež jsou vyhlášeny jako přírodní a chráněné rezervace. Proto se mnoho lidí vydává na tato místa, aby se pokochali jarní křehkou krásou. My jsme se s kamarádkou vypravily do Žďárských vrchů na pomezí Čech a Moravy. Nasedly jsme do osobáčku směr Havlíčkův Brod a dorazily do Ždírce nad Doubravou. Počasí sice nebylo zrovna příznivé, bylo zataženo a foukal nepříjemný a velmi studený vítr. Přírodě ale neporučíme, stačí několik málo teplých dní, a ta jarní krása rychle na celý rok zmizí. Hned u nádraží nacházíme ukazatel s nápisem „Bledule jarní“ a obrázkem květů. Tyto ukazatele nás vedou přes celé město a dále až do místní lokality. Moc si to pochvalujeme. Vycházíme podle těchto ukazatelů, které nás vedou mimo turistické značení. Procházíme městem a zjišťujeme, že tu mají krásně upravené náměstí. Je zajímavě vydlážděné a uprostřed se nachází nádherná plastika z dubového mořeného dřeva. Představuje vodní vlnu, která nahoře končí dívčí hlavou. Je to symbol zdejšího krásného kraje - řeka Doubrava. Ta je jednou z pěti významných řek Žďárských vrchů. Její pramenná oblast leží v lesích západně od Velkého Dářka. Na horním toku byly vybudovány rybníky Doubravníček, Doubravník, Řeka, Ranský a Pobočný. Ze Žďárských vrchů pokračuje řeka do Železných hor, kde vytváří divoké skalnaté a velmi krásné údolí (především mezi Bílkem a Chotěboří). Po 90km pouti severozápadním směrem se Doubrava vlévá do Labe. Letopočet úpravy náměstí včetně plastiky se nachází na jejím podstavci - rok 2014 – proto vše ještě září novotou. Pokračujeme místní částí města a dále upraveným lesoparkem, odkud nás cesta vyvedla z města až na křižovatku, kde je pěkně upravené místo pro odpočinek a zároveň i pro poučení. Na velké informační tabuli se mimo jiné dozvídáme, že: „Krajina Žďárských vrchů je typická svou pestrostí a členitostí. Dramatickým vývojem dospěla k podobě, kterou vnímáme jako malebnou a útulnou. Stala se jedinečnou mozaikou lesů, kamenitých políček, květnatých luk a pastvin s kamenicemi, kterou harmonicky doplňuje venkovské osídlení s roubenými chalupami a dalšími prvky původní lidové architektury. I přes změny, které přináší moderní doba, zůstávají Žďárské vrchy krajinou, která si uchovává neopakovatelnou atmosféru a svůj původní řád. Žďárské vrchy byly vyhlášeny v roce 1970 chráněnou krajinnou oblastí (CHKO). Její rozloha je 709 km2. Nejvyšším vrcholem je Devět skal (836,3 m n.m.). K nejcennějším přírodním prvkům patří zejména rašeliniště a vlhké rašelinné louky s výskytem řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Typickými krajinnými prvky jsou rulové skalní útvary vystupující ze zalesněných hřbetů, ale také roztroušené remízky s kamenicemi v zemědělsky užívané krajině. Díky pestrému horninovému podloží Ranského masivu s četnými prameništi a skalními výchozy se zde vyvinula široká škála rozmanitých typů lesa. V jarním období jsou nejpřitažlivější olšiny zdobené záplavou bílých květů bledulí jarních. V létě zase okraje olšin zkrášlují výrazně fialové květy oměje pestrého.“ Odtud pokračujeme dále až na silnici, která spojuje Nové Ransko a Staré Ransko. Uprostřed cesty na křižovatce nacházíme další ukazatel. Je umístěn na stromě na břehu rybníka s názvem „Pobočenský rybník – 540 m n.n.“. Je zde zároveň i křižovatka turistických cest. Potkávají se zde žlutá, která místy vede souběžně ze Žďírce s tou pro bledule a červená, která spojuje obě Ranska. Ukazatel k bledulím nás směřuje podél rybníka do lesa. Stojí tu několik aut, protože dále je vjezd zakázán. Na okraji lesa je umístěna tabulka která nám sděluje, že vcházíme do národní přírodní rezervace, vyhlášené v roce 1997, o rozloze 695,40 ha. Pokračujeme lesem, místy v příkopech vidíme ojedinělé bledulky. Po delší době přicházíme do oné kýžené lokality. Po obou stranách cesty se vše bělá. Je jen škoda, že na mnoha místech jsou bledulky méně rozvinuté. Je to nejen tím, že nesvítí sluníčko, ale i tím, že ráno na nich ještě ležel sníh. Včera zde chumelilo. To nám sdělil příjemný pán, který zdejší lokalitu hlídá po dobu kvetení před nenechavci. Tato lokalita není příliš velká, ale je přesto krásná. Když jsme se pokochaly pohledy na tu krásu a pokračovaly po cestě zpět, objevily jsme ještě jednoho poslíčka jara. Ze země se prodíralo několik rostlinek bílých devětsilů. Byly ještě nízké, ale už krásně rozvétaly. Od křižovatky u Pobočenského rybníka jsme se vracely po červené turistické cestě – po silnici, do Nového Ranska. Tuto zde lemují většinou lípy, některé dosti staré, ale zajímavé. V Novém Ransku u hlavní silnice na Havlíčkův Brod se nachází stará slévárna a modelárna. Před ní nás upoutala krásná socha slévače. Na internetu jsem se dočetla něco o historii železářského podnikání, o místní slévárně a i o obci pár zajímavostí, které zde uvádím: „Osada Ransko se poprvé písemně připomíná již v 11.století. První písemná zmínka o železářském hamru v dnešním Starém Ransku je z roku 1480, kdy jej vlastnili hamerníci Jakub a jeho bratranec Petr. V první polovině 17.století, v roce 1636, však byla pec v Ransku již pouze v dědičném nájmu. Nové Ransko vzdálené od Starého Ranska cca 3km bylo významněji osídleno až za vlády Marie Terezie. V lokalitě, kde se nalézá slévárna a modelárna byl původně hostinec, který koupil v roce 1885 Jan Pujman a téhož roku zahájil výstavbu první výrobní haly a začal s výrobou stacionárních spalovacích motorů. V roce 1912 byly v areálu již tři haly, čtvrtá byla postavena bezprostředně po 1. světové válce. Firma Jana Pujmana se vyvíjela velmi dynamicky, od 20. let vyráběla mobilní mlátičky, později také sekačky a začátkem 30.let vyvinula traktor s gumovým obutím na všechna čtyři kola. Po 2. světové válce se již nepodařilo realizovat nové investiční záměry. Rodiny synů zakladatele byly násilně vystěhovány již v prosinci 1948 a podnik byl poté znárodněn. Původní firma Jan Pujman byla převzata n.p. Agrostroj a od roku 1949 Kovodělnými závody Chotěboř. Začátkem 50. let byly původní budovy spíše ničeny, strojírenská výroba zcela zrušena a od roku 1954, kdy byla převedena slévárenská výroba ze Starého Ranska, se konečně začalo s rekonstrukcí budov. Byla i postavena nová budova modeláren s kancelářemi v 1.patře a skladem v patře 2. V roce 1976 byla dokončena nová kotelna pro centrální vytápění. Po roce 1989 se provoz sléváren stal závodem Chotěbořských strojíren a byl zařazen do první vlny privatizace. V roce 1991 byla založena společnost s ručením omezeným, v říjnu 1992 se podařilo dopracovat privatizační projekt a byla podepsána kupní smlouva s Fondem národního majetku. 1.11.1992 se společnost stala samostatným subjektem. Společnost vyrábí pro domácí potřebu i na export, stará se o vzdělávání zaměstnanců, zvyšování kvalifikace a podporuje studenty středních a vysokých škol. Spolupracuje s Českou slévárenskou společností, s inženýrskými ústavy vysokých škol, provádí vlastní vývoj.“ Tak to uvádím jen jako zajímavost, protože nás upoutala socha slévače u silnice. Jen jsem se nikde nedočetla, zda ta socha je původní. Odtud už jsme se vydaly zpět do Žďírce nad Doubravou na vlak. Silnice jsou zde opravené a tvoří velkou křižovatku, odkud se rozbíhají do čtyř stran. Na sever na Pardubice, na východ na Žďár nad Sázavou, na jih na Havlíčkův Brod a na západ do Chotěboře. Toto uvádím proto, že na křižovatce je osazen krásný žulový pamětní kámen – bývalý rozcestník (dnes již méně čitelný), na kterém se s troškou námahy dají přečíst právě ony výše citované směry. Ten kámen nás velice zaujal a moc se nám líbil.
Autor: Jarmila Skalická Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2015 Předchozí článek: Vyřešená záhada upolínové louky? Následující článek: Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
