|
| |
|
10 let Pardubického kraje
20. 10. 2010 Je tomu již 10 let, co existuje obnovený Pardubický kraj. Ten vznikl po krajských volbách v říjnu roku 2000. O zhodnocení desíti let fungování Pardubického kraje jsme požádali někdejšího historicky prvního hejtmana Pardubického kraje a současného vicehejtmana ing. Romana Línka: Vzpomínáte, jak probíhala jednání, než vznikl Pardubický kraj v roce 2000? Po roce 1989 se začalo hovořit o tom, že by po zrušení původních Krajských národních výborů mělo dojít k nějakému novému státoprávnímu uspořádání. Návrhy se pohybovaly od vytvoření tří zemí - Česko, Morava, Slovensko, až po 75 správních celků na úrovni dnešních okresů, kam by se doplnil samosprávný článek. Všechny evropské země mají regionální samosprávu a v České republice byla pouze samospráva na úrovni měst a pak na úrovni parlamentu. Byla vedena diskuse mnoho let, než byl přijat ústavní zákon, který ČR rozčlenil na 13 samosprávních celků plus hlavní město Prahu. Volby proběhly v říjnu roku 2000. Do té doby fungovala Regionální koordinační skupina, kam byli zapojeni všichni přednostové okresních úřadů. Byl to kolektivní orgán financovaný okresními úřady, který připravoval vznik krajů. Měl jsem tu čest být předsedou Regionální koordinační skupiny a můžu vzpomenout výbornou spolupráci s tehdejším přednostou Okresního úřadu Pardubice Michalem Rabasem, se kterým jsme pak po volbách spolupracovali v rámci Pardubického kraje a plno věcí se povedlo. Pardubice byly do té doby vnímány jako město, které mezi krajská města patřit nemělo. Takže to byla nástupnická situace, která nebyla jednoduchá. Tehdy se hodně mluvilo o tom, že vznik samostatného Pardubického kraje byl jen z důvodu jakési rivality vůči Hradci Králové… V případě východních Čech tu vždy již od středověku existovaly dva správní celky a téměř nepřetržitě byla správní hranice u Opatovic nad Labem. Opatovický klášter vždy patřil do toho povětšinu času Chrudimského kraje, severně od Opatovic pak začínal region, kde byl povětšinou sídlem Hradec Králové. Dvakrát byla tato hranice porušena. Jednou to bylo po Heydrichiádě v letech 1942 - 45, podruhé v letech 1960 - 1990. Rozhodně to není o tom, že by si Pardubice vytrucovaly pozici krajského města. Pardubický kraj existoval v historii třikrát. Poprvé to bylo v polovině 19. století, potom po druhé světové válce v letech 1949 - 1960. Pardubický kraj vznikl a Vy jste se stal jeho prvním hejtmanem… Do prvních krajských voleb v roce 2000 jsem vedl jednu ze stran, tenkrát to byla Čyřkoalice. I pro mě bylo překvapením, že jsme volby vyhráli a na mě padla ta velká zodpovědnost být historicky prvním hejtmanem Pardubického kraje. Nicméně kraje jsou samosprávné a hejtman je první mezi rovnými, tedy kraje řídí krajská rada a ta byla v našem kraji velmi dobře koncipována. Měla kombinaci zkušených lidí z okresů, seděli tam tři přednostové okresních úřadů - Michal Rabas jako můj první náměstek, Ondřej Kudrnáč a Josef Janeček jako radní, tedy chrudimský a sviavský přednosta. Pak tam byli lidé, kteří již byli třetí období v samosprávě, ať to již byl Miroslav Brýdl, jako druhý náměstek hejtmana, dlouholetý starosta Litomyšle, Petr Šilar, Jan Čulík nebo Marie Málková. Jaké byly tedy počátku fungování Pardubického kraje? Krajský úřad jako instituce zpočátku sídlil v pronajaté budově ve Smilově ulici, měli jsme tři služební auta, které nám koupilo ještě ministerstvo vnitra a minimální aparát s tím, že budova dnešního krajského úřadu byla ve výstavbě. Zpočátku jsme jako kraj neměli ani žádné příjmy. Do dnešního sídla jsme se stěhovali více jak rok po volbách. Na kraje ze zákona přecházelo plno činností, které jsme museli vykonávat. Úřad se rozrostl téměř do 350-ti zaměstnanců. A jsem rád, že dodnes platí, že Pardubický kraj má vzhledem k počtu obyvatel a rozloze nejnižší číslo počtu zaměstnanců. Kraj postupně přebíral majetky ze státu. Převzal téměř 3 200 km silnic druhých a třetích tříd, které byly totálně podfinancovány a zanedbány, přijal do svého majetku nemocnice, školy, kulturní instituce, jako jsou např. Východočeské muzeum, Východočeská galerie, pardubický zámek, který je asi jednou z největších památek, kterou má kraj ve vlastnictví v porovnání s těmi ostatními. My jsme bohužel ale nezdědili žádnou vědeckou nebo krajskou knihovnu, jako třeba v Hradci Králové nebo v Českých Budějovicích. Museli jsme dobudovat knihovnu, galerii, aby toyly instituce hodné krajské úrovně. To se nám povedlo a myslím si, že to nebyly špatně vynaložené investice. V mnoha případech se nám to podařilo dokonce za levnější režii než to funguje u sousedů v krajích, kde již tyto instituce měli. Vzpomínáte na to, jak kraj získal své symboly? Hezkou událostí z tohoto období byla také skutečnost, že kraj získal svůj znak. Znaky krajů jsou čtvrcené, heraldicky si myslím, že je znak Pardubického kraje dobře udělán. Ve znaku je pardubický půlkůň, jako znak krajského města, je tam český lev i moravská orlice, protože Pardubický kraj leží z jedné třetiny i na historickém území Moravy. Konec konců pramení tu řeka Morava. V našem kraji si vždy Čechy a Morava podávaly ruce. Myslím si, že nebyla náhoda, že Pernštejnové přišli z Moravy do Pardubic a zde zbudovali své rodové sídlo. Proto Moravská orlice a Český lev jsou ve znaku kraje na místě. Čtvrté pole znaku zobrazuje hradební zeď, která má ve vrcholu klenáž s harfou, což je symbol hudby a kultury jako odkaz na Smetanu, Martinů, Tomáška, ale i odkaz na velké množství festivalů a obecně na dobrý vztah ke kultuře. V hradbě je také brána, ve které je zlatý globus, což je otevřenost šancím nastávajícího 21. století. Když jsem tento znak navrhoval zastupitelům a pak jej přebíral z rukou tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny PČR Václava Klause, tak to byly historické okamžiky. Rozhodli jsme se používat znělku, která se hraje vždy na zastupitelstvu. Je to volná kompozice na symfonickou báseň Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů. Jak to bylo s krajskými hranicemi, zpočátku tu byly tendence tyto hranice měnit? Byly diskuse, zda hranice kraje, o kterých rozhodl parlament, jsou ty nejšťastnější. Ať to již bylo Moravskotřebovsko, Jevíčsko, Žamberecko nebo Králicko. Diskutovalo se, zda nemají spadat do Královéhradeckého kraje či Olomouckého kraje, dělala se tu referenda, byly snahy Žďírce nad Doubravou, Čáslavi, Chotěboře, aby naopak patřily do Pardubického kraje. Ale ústavní zákon nikde v rámci republiky nezměnil hranice a dnes po deseti letech si myslím, že kraje byly přijaty tak, jak jsou a to je důležité. Je dobře, lidé i z těchto výše jmenovaných oblastí pochopili, že z Moravské Třebové nemusí jezdit na nákup do Pardubic. Ale způsob spravování společných peněz, vnímání regionu, se podařilo udělat tak, že lidé se cítí v Pardubickém kraji jako doma. Mohu například uvést Králický Sněžník, který je dnes rehabilitovaný pojem v konkurenci se Sněžkou. Tato krásná scenérie Králického Sněžníku byla často zapomínána a myslím, že jsme si z toho udělali výkladní skříň Pardubického kraje. Mohl by jste vzpomenout některé investiční akce, které se v průběhu těch deseti let učinily? Například na údržbu 3 200 km silnic druhých a třetích tříd se v devadesátých letech vynakládalo 50 miliónů korun ročně. My jsme toto číslo povýšili na 500 milionů až 1 miliardu. Vzali jsme si na to některé úvěry, které byly výhodné. Podařilo se nám získat prostředky ve výši 200 miliónů korun na opravu pardubického zámku, který od času Pernštejnů v takovém stavu nikdy nebyl a jeho rekonstrukce pokračuje. Ale i další památky v kraji jsou díky investicím kraje ve slušném stavu. Byla opravena i řada památek církevních, ať to jsou již kapličky, kostely. To vše bylo opravováno i s přispěním prostředků Pardubického kraje, ale samozřejmě také za přispění a podpory místní samosprávy obcí. S místními rozpočty například rekonstruujeme zámek v Chroustovicích, zámek v Žamberku, řada investic mířila a míří na Králicko. Myslíte si, že Pardubický kraj je dnes uznávaným regionem v rámci ČR? První věcí, která se povedla, byla zákonem zřízená pobočka krajského soudu. Poté se přidávaly další instituce. Dnes tu máme krajské ředitelství Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje, Vojenské velitelství Pardubického kraje. Podařilo se nám vybudovat sebevědomý region, který je například velmi silným v exportu. Jsme sice třetí od konce, co se týče velikosti, ale v absolutním podílu na exportu v ČR jsme na třetím místě. Je to ať zásluhou Iveca Vysoké Mýto, Foxconnu, Kiekert atd. Většina podniků v kraji vyrábí do zahraničí a to hovoří o tom, že jsme ekonomicky dravý region, který by se neměl bát konkurence. Zmínil jste pobočku krajského soudu. Ale samostatný krajský soud tu stále nemáme… Krajský soud jako instituce funguje, pod jurisdikcí má všechny okresní soudy Pardubického kraje. Samostatný krajský soud však není ani v Olomouci ani v Jihlavě, Zlíně nebo v Liberci. Všude tam jsou pobočky a ty jsou hodně autonomní. Já si myslím, že až se podaří dobudovat i krajská zastupitelství a zázemí těchto institucí, tak budeme mít i samostatný krajský soud. Pardubická pobočka krajského soudu soudí vše s výjimkou hrdelních zločinů. Ty soudí hradecký krajský soud. Kraje v rámci ČR mají rovnocenné postavení a i krajského soudu se v Pardubicích dočkáme. Není ale možné, aby z daní Pardubického kraje byly budovány státní orgány, které by byly jinde budovány z celostátních peněz. A co doprava? Zejména výstavba silnice R35 vzbudila za 10 let hodně vášní a přesto nebyl postaven ani jeden kilometr této páteřní komunikace na území kraje. Velkou roli hraje v našem kraji železnice. Hlavní železniční tah prochází krajem a na něj jsou navázány regionální tratě. Nyní se v České Třebové otevírá centrum, kde je využit dopravní potenciál a odtud je možné pokračovat vlakem do Pardubic, Prahy, Brna, Ostravy či Brna. V málokterém kraji je takováto role železnice. Okolo výstavby páteřní silniční komunikace R35 bylo v minulosti mnoho vášní. Dlouho se diskutovalo, kudy trasu této komunikace vést. My jsme ale byli prvním krajem, který měl již před třemi lety sestaven územní plán. Od té doby je na tahu stát jako státní investor. Je to samozřejmě akce, která bude v řádu 40 - 50 miliard korun, což je hodně peněz. Mrzí mě, že byla zastavena výstavba třetího patra opatovické křižovatky, protože každý nový kousek silnice je velmi důležitý a myslím si, že v rámci ČR jsou pražský okruh a silnice R35 nejdůležitějšími silničními tahy v republice. Hodně se mluví také o návštěvnosti kraje, který je jedním z nejméně navštěvovaných regionů. Myslíte si, že se to zlepší? Myslím si, že toto se moc nezmění. Pardubický kraj nezdědil Krkonoše nebo Jeseníky, kde byly vybudovány kapacity hotelů, nemá na svém území kongresové hotely, jako má Praha nebo Brno. Ta kapacita ubytování nebude nikdy o moc vyšší, než je dnes. Vybudovaly se čtyřhvězdičkové hotely v Pardubicích, v Litomyšli nebo v České Třebové. Na druhou stranu si myslím, že zlomit nějakou danost není v silách nikoho. Když někdo ze zahraničních návštěvníků přijede do Pardubic na Pernštýnské náměstí,když vidí zámek v Litomyšli, opevnění v Poličce, Veselý Kopec nebo vyběhne na Hedečský klášter u Králík, tak to jsou fantastické scenérie. Okolní kraje mají věci podobného rázu také, ale měly vybudované lůžkové kapacity větší, než měl dnešní Pardubický kraj. Nemyslím si, že hitparáda turistické návštěvnosti je až taková tragédie. Kraj je turisticky atraktivní a podle toho, jak se bude měnit poptávka, lze dobudovat ubytovací kapacity. Nicméně i u nás přibývají zcela nové věci v turistice. Jsou to například hipologické stezky nebo cyklostezky. Poměrně úspěšný byl projekt výstavby cyklostezek v okolí Letohradu a Ústí nad Orlicí, kde bylo za evropské peníze postaveno na 70 km cyklostezek, vybudovány byly horolezecké stěny atd. Určitý potenciál přilákat více turistů má Králicko, kde se nyní hodně investuje. Máme tu Destinační společnost Východní Čechy. Hodně se diskutuje o tom, zda její název je optimální. Pojmenování Východní Čechy je známé a navíc máme tu Východočeské divadlo, Východočeské muzeum nebo Východočeskou galerii. A proto byla na základě dohody s odborníky zvolena právě tato značka. Je tu i prostor pro spolupráci s Královéhradeckým krajem. Ti jsou tomu bohužel možná nakloněni méně než my. Asi velkým úspěchem bylo, že dnes již mají sdělovací prostředky své zastoupení v Pardubickém kraji. Jak to vnímáte? Vzpomínám si, jak jsem v roce 2000 kontaktoval šéfredaktory novin, aby se v mapkách s předpovědí počasí objevovaly Pardubice. Dnes nejen že jsou Pardubice na mapkách s předpovědí počasí ve sdělovacích prostředcích, ale máme tu i regionální mutace největších deníků, je tu regionální studio České televize i Českého rozhlasu, které je sice daleko menší než hradecké studio, ale je dle mého soudu agilnější. Pardubickému kraji se za těch uplynulých 10 let nevyhnuly ani různé přírodní katastrofy, jak si myslíte, že jste je zvládli? Za těch 10 let jsme v našem kraji měli kromě zemětřesení snad všechny přírodní katastrofy. Měli jsme tu povodně, tornáda, sněhy, které provaloval střechy, měli jsme tu ptačí chřipku i nemoc šílených krav. A určitě bych našel další příklady. Policie, hasiči profesionální, dobrovolní, ale i další složky záchranného systému, to vše se naučilo za těch 10 let spolupracovat. Například co se ptačí chřipky týče, tak v našem kraji byl v historii největší výskyt ptačí chřipky v ČR. Muselo být hodně drůbeže utraceno, bylo s tím mnoho problémů a myslím si, že jsme to dobře zvládli. Myslíte si, že dnes je tedy Pardubický kraj plnohodnotným a rovnocenným krajem s těmi ostatními? Kraj jako takový má z 90 procent všechny instituce, které jsou pro jeho chod nezbytné a je dnes plnohodnotným a rovnoprávným krajem v rámci ČR. Nejsme nějaké "béčko" východních Čech. Pardubický kraj je dnes naprosto rovnocenný i Hradeckému kraji. Děkuji za rozhovor. Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Předchozí článek: P. Tadeáš Hűbl, slavný čermenský rodák Následující článek: K sousedům za Arnoštem z Pardubic. Kladsko - zapomenuté dědictví Koruny české Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
