|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  07. 08. 2005 Narodil se 16.5.1870 v Praze. Po kratším pobytu v Mnichově vstoupil roku 1887 na pražskou Akademii do školy J. Mařáka. Studia několikrát přerušil. Stal se uznávaným vůdcem generace devadesátých let (v letech 1894 - 1900 vedl po Mařákovi jeho školu) a osobitým představitelem českého impresionismu. V letech 1894-1899 jezdil Mařák se svými studenty malovat na Okoř a pro Slavíčka se toto místo stalo v letních měsících druhým domovem. Zde na sluncem prosvětlených plátnech začaly převažovat syté, čisté barvy. Inspirací mu byla též krajina u Veltrus, Luhačovic, či okolí Prahy u Hvězdy a v Liboci. Po Mařákově smrti roku 1899 krátce vedl krajinářský ateliér, definitivu na Akademii ale nezískal. Letní měsíce v letech 1903-1906 trávil Slavíček v Kameničkách na Vysočině. Soubor prací, který tam vznikl, byl charakteristický výraznou barevností a zachycením proměnlivých nálad tamní přírody. Roku 1907 navštívil Paříž a Bretaň. Po návratu do Prahy se věnoval převážně malbě městské krajiny, zachycoval zákoutí Starého Města ještě před asanací, ale také monumentálně pojatá městská panoramata.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se v roce 1435 jako vnuk loupeživého Viléma st. z Pernštejna, který výpady své vojenské družiny podnikal z hradu Pernštejna. Vilém ml. byl nazýván Moudrý. vytvořil na svou dobu rozlohou nevídané panství v Čechách a na Moravě. které proslulo pokrokovým hospodářstvím. Za panování krále Vladislava II. Jagelonského byl Vilém také významným zemským hodnostářem. nejvyšším královským hofmistrem a předsedou komorního soudu. Podle dobových materiálů z roku 1517 byl tVůrcem Svatováclavské smlouvy, kterou vytvořil zákonný kompromis mezi šlechtou a měšťanstvem. Vilém z Pernštejna přispěl také k uzavření náboženského smíru na zemském sněmu v Kutné Hoře v roce 1485. Sám byl katolík, toleroval ale i jinověrce. Se svou ženou Johankou ochraňoval Jednotu bratrskou. Pardubicko zakoupil Vilém z Pernštejna v roce 1491 a přeměnil ho v dobře fungující velkostatek. Pečovalo prosperitu poddanských měst a získával jimkrálovská provolegia. Sídelnímměstem učinil Pardubice, kam přenesl roku 1492 centrum panství z Kunětické hory. Zámek v Pardubicích v té době prodělal náročnou rekonstrukci (po požáru roku 1507 pak přebudoval celé město). Současně přestavoval i Kunětickou horu, kde český král Vladislav II. Jagelonský 24.7.1497 pasoval Vilémovy syny Jana a Vojtěcha na rytíře.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 17.4. 1774 ve Skutči v rodině pláteníka. Vzdělání dali malému Tomáškovi jeho bratři - Antonín, pozdější skutečský děkan a Jakub, vrchnostenský úředník v Praze, později v Dolních Rakousích. Základy hudby získal v Chrudimi u ředitele kůru Pavla Josefa Wolfa. V roce 1787 zahájil gymnáziální studia v Jihlavě, která dokončil v Praze, kde také vystudoval práva. Vlastní pílí se vypracoval na klavírního virtuosa, houževnatým studiem si osvojil pevné základy hudební teorie a skladby. Od roku 1793 vyučoval děti z šlechtických rodin. v roce 1824 si pak založil vlastní hudební ústav, který úspěšně konkuroval i konzervatoři a varhanní škole. Tomášek byl významnou osobností vlasteneckého hnutí, byl čestným členem mnoha zahraničních hudebních společností. Po smrti své ženy a po opomenutí doktorátem při 500. jubileu pražské univerzity zatrpkl a žil v ústraní. Věnoval se naplno svým žákům. V letech 1845 - 49 vydal vlastní životopis.
Zemřel na vodnatelnost 3.4.1850 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 29.3. 1832 v Litomyšli. Studoval na pražské Akademii a na Akademii v Mnichově. Odtud ale ze zdravotních důvodů odešel do Vídně, kde vyučoval ve šlechtických a měšťanských rodinách kreslení. Byl také spolupracovníkem časopisů Waldheims illustrierte Monatshefte a Ober Land und Meer. Kreslil i pro české Květy a Světozor. V roce 1887 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Mařák byl vynikajícím kreslířem. První úspěchy zaznamenal kresbami lesních interiérů. jako jediný krajinář se zařadil do generace Národního divadla a vytvořil pro něj obrazy památných míst českých dějin v duchu romantických obrozeneckých idejí. U romantického pojetí krajiny zůstal. i když projevil pochopení revolučních důsledků plenérové malby. Jako pedagog byl otevřený moderním podnětům. které u svých žáků uměl podchytit. Z jeho školy vyšli mimo jiné Slavíček, Holub, Kavan či Kosárek. Dílo samotného Mařáka je považováno za pozdní doznívání romantismu, myšlenkově spjatého s ideály českého obrození.
Zemřel 8.10.1899 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se pravděpodobně v roce 1460 v Chrudimi. Po studiích na pražské artistické fakultě, kde v roce 1483 získal titul mistra, začal přednášet na univerzitě a o rok později se stal dokonce děkanem. S humanismem se seznámil na přednáškách univerzitního mistra Řehoře Pražského. Roku 1487 Kornel opustil univerzitu a stal se úředníkem u zemských desek, což mu umožnilo podrobně studovat české právo. Stal se váženou osobností a roku 1492 mu jako takovému byl přidělen přídomek ze Všehrd. O 12 měsíců později se stal místopísařem zemských desek a tím stanul v čele tohoto úřadu. Přátelil se s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic, jejich přátelství ale rozdělily různé názory na náboženství. Kornel byl stoupencem Jednoty bratrské, a snad také proto začal po rozkolu s Hasištejnským psát česky. Začal překládat antické tisky, ale těžiště jeho práce tkví v právnickém díle O práviech, súdiech i dskách země České knihy devatery. K němu čerpal materiály především ze zemských desek. To se mu ale stalo osudným. Jakmile totiž šlechta zjistila, že Kornel chce zapsat a zveřejnit práva a nálezy, o jejichž zrušení usilovala, přiměli šlechtici krále Vladislava Jagelonského, aby Kornela zbavil úřadu. To se stalo v roce 1497. Kornel však již měl dostatek materiálu a tak dílo o dva roky později dokončil.
Zemřel na morovou nákazu 21.9.1520 v Praze. Z díla: O právech, súdiech i dskách země České knihy devatery. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 2.3.1824 v Litomyšli. Už jako šestiletý veřejně vystupoval a udivoval hrou na klavír, začal také komponovat. Středoškolské vzdělání získal v Jihlavě, Německém Brodě, Praze a Plzni. V Praze působil jako učitel v rodině hraběte Thuna. Současně studoval hudbu u J.Proksche, podporován byl i F. Lisztem. V roce 1848 si Smetana otevřel v Praze hudební školu. Jako člen národní gardy se účastnil revoluce, v roce 1856 se osobně setkal s Lisztem a spíše z existenčních důvodů se tento rok rozhodl odejít do Goteborgu, kde až do roku 1861působil jako pedagog, dirigent a klavírní virtuóz. Po návratu do Čech se těžko prosazoval, vedl pěvecký sbor Hlahol, organizoval a dirigoval koncerty Umělecké besedy, stal se referentem Národních listů, vystupoval jako klavírista a opět učil. Teprve v roce 1866, po úspěších oper Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, se stal dirigentem Prozatímního divadla. V roce 1874 ale onemocněl vážnou nervovou chorobou, která vyústila v ohluchnutí. Přestěhoval se proto k dceři do Jabkenic.
Po krátkém pobytu v ústavu pro choromyslné zemřel 12.5.1884 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 7.10.1847 v Holicích, kde ale žil jen prvních deset let svého života. Otec byl praktický lékař nespokojený s holickou klientelou. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku u Loun, což chlapce velmi ovlivnilo. Přišel o kamarády, s novými se už nikdy nesblížil. Začal navštěvovat žatecké gymnázium, že tehdy ho zajímaly přírodní vědy, historie, geografie a archeologie. Ve třinácti letech přečetl Livingstonův cestopis a chtěl se stát cestovatelem. Otec ale trval na vzdělání. Po maturitě na gymnáziu začal Emil v roce 1866 studovat na pražské lékařské fakultě, stal se vlastencem, přátelil se s Jiráskem, Vrchlickým nebo Alešem, V roce 1872 se mu splnil sen a on se vydal do jižní Afriky. Usadil se v Dutoitspanu u Kimberley a léčil místní hledače diamantů. Našetřil peníze a vydal se na sever černého kontinentu. V roce 1873 odjel na území bečvanského kmene, později se vydal mezi Bankonkety. Získal tam zkušenosti i exempláře rostlin, hmyzu i etnografický materiál. Na třetí expedici se vydal v roce 1875 do nitra Afriky. Výprava čelila nástrahám přírody i nedůvěře domorodců. Na této vcelku úspěšné expedici ale Holub onemocněl zimnicí, o léky přišel při potopení na řece Zambezi a musel se vrátit. Uzdraven a po sedmiletém pobytu v Africe se vrátil domů. Čtyři roky cestoval po Evropě, psal knihy, pořádal výstavy. Oženil se a se svou ženou se v roce 1883 znovu vydal do Afriky. Výprava byla strastiplná, zemřeli při ní někteří členové expedice. Po návratu do vlasti chtěl Holub své exponáty darovat N8rodnímu muzeu, ale to odmítlo. Roztrpčen se přestěhoval do Vídně, kde 21.2.1902 zemřel. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 28.12.1814 v Bělé u Rychnova nad Kněžnou. Vystudoval vídeňskou Akademii a v roce 1834 přišel do Slatiňan, kde se usadil. Výtvarným přesvědčením byl novogotik, což podle současných odborníků ublížilo například arciděkanskému chrámu v Chrudimi nebo zámku ve Žlebech, které restauroval. V tehdejší době ale patřil k předním českým architektům. Bezohledně odstraňoval pozdější přístavby. V letech 1864 - 1876 rekonstruoval katedrálu sv. Ducha v Hradci Králové. Ve veřejné soutěži na projekt Národního muzea v roce 1884 byla jeho práce druhou nejlepší, o čtyři roky později postavil v Trenčianských Teplicích známé vanové koupele v maurském slohu. V Pardubicích dokonce zachraňoval. Na konci 19. století totiž vzrostl počet obyvatel města natolik, že stará radnice přestala vyhovovat. Bylo rozhodnuto o výstavbě radnice nové, té ale měla ustoupit Zelená brána. Schmoranz tehdy poslal dopis do Vídně a na jeho prosbu nebylo zboření Zelené brány povoleno. Starou radnici už se mu ale zachránit nepodařilo. Podílel se i na rozsáhlých rekonstrukcích a dostavbách zámku v Slatiňanech, kde žil a založil stavitelský rod. Všichni jeho synové (František, Josef, Jan a Gustav) vystudovali architekturu ve Vídni a Paříži. František byl později ředitelem uměleckoprůmyslové školy v Praze, Josef malířem a Gustav ředitelem Národního divadla. O Janovi historické prameny mlčí.
Schmoranz zemřel ve Slatiňanech 4.4.1902
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 23. 9. 1907 v Přelouči v hudební rodině. K divadlu se dostal náhodou jako student, když u Kleinovy kočovné společnosti zaskočil v roli Robota Prima z Čapkova R. U. R. V Praze chvíli studoval filozofickou fakultu, k divadlu ale neustále utíkal. Nakonec se v roce 1929 pro divadlo rozhodl natrvalo. Nejprve působil v Intimním divadle, pak ve Studiu, kde byl jediným placeným hercem a nakonec zakotvil ve smíchovské Aréně. Největší školu mu ale dala práce v Osvobozeném divadle, kde byl až do jeho zavření. Válku trávil v Uránii, po osvobození nastoupil do Národního divadla.
Práci před kamerou si vyzkoušel už jako statista v ateliérech v Pivovarské zahradě. Rozhodující pro něj byl film Před maturitou. kde poprvé dostal větší roli - studenta, kterého později ztvárnil ještě mnohokrát. Nikdy však nehrál ve filmech hlavní roli, přesto jeho figurky v pozadí utkvěly v pamětích diváků.
Prosadil se i v dabingu. jeho hlas dnes Už neodmyslitelně patří především k francouzskému komikovi Lousi de Funésovi. Každoročně se v Přelouči udělují ceny za dabing nesoucí jméno právě Františka Filipovského. Zemřel 26. 10. 1993. Z dí1a: Ztvárnil desítky divadelních, televizních i filmových rolí. Z těch posledně jmenovaných je následující výřez: Krhounek (Škola základ života), Mazánek Cesta do hlubin študákovy duše), čepičář Stýblo (Městečko na dlani), detektiv Pištora (Čapkovy povídky), hloupý čert Karborund (Hrátky s čertem), otec (Svatba jako řemen), detektiv Mrázek (seriál Hřísní lidé města pražského). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:  07. 08. 2005 Narodil se 16. 12. 1885 ve Slaném. Byl doktorem filozofie a doktorem všeobecného lékařství, byl ale také vynikajícím vědcem a zootechnikem nově vznikající Československé republiky. Od roku 1917 přednášel na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství obecnou a speciální zootechniku. Škola tehdy byla jednou z fakult ČVUT v Praze. Bl1ek je autorem řady vědeckých pojednání, dosud nepřekonanou a světově ceněnou knihou je např. Učebnice obecné zootechniky I. a II. z roku 1933. což je první česká učebnice biologie chovu domácího zvířectva určená pro vysoké zemědělské školy. Nejen díky této knize byl profesor Bílek uznávaným vědcem po celém světě. Svoji vědeckou práci zahájil pracemi o podílu arabské krve u lipicánu, byl také vedoucím Výzkumného ústavu plemenářské biologie s pokusnou stanicí při hřebčíně v Kladrubech nad Labem a Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech. Jeho největší zásluhou je pravděpodobně záchrana starokladrubských koní, kteří po rozpadu c.k. monarchie ztratili význam. Další velkou zásluhou je iniciování založení hipologického muzea ve Slatiňanech. Bílek vypracoval program muzea a stanovil vědeckou kulturně historickou část sbírek. Zasloužil se i o záchranu koně Převalského.
29.3.1972 profesor František Bílek zemřel.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
