|
| |
|
Koldín není Kolín
20. 11. 2008 Když sedím u vína, pěkně se to zpívá /: Dobré jsou koláčky a žádné vytáčky nemá děvče z Koldína:/ (U Chocně háječek, lidová z východních Čech) Zadáte–li do internetového vyhledávače heslo Koldín, naskočí Vám zpět dotaz, zda jste nechtěli hledat Kolín?! Nemám nic proti perle mezi středočeskými městy, naopak, Kolín se mi vždycky moc líbil, ale během let se překvapivě a často vloudívával do mého žití. Zcela automatická a spolehlivá reakce na vyslovení jména rodné vísky totiž byla: aha Kolín, znám. Už jsem se ani nepozastavovala nad tím, že za ta léta ani jedna z odpovědí nezněla: jakpak bych neznal KOLDÍN. Ne ne, nic takového. A přece! Malá vesnička se třemi sty obyvateli na Orlickoústecku by si jistě malé ohlédnutí zasloužila. Veřejnou dopravu zde zajišťuje od roku 1918 autobusová linka Rychnov nad Kněžnou – Choceň. Už z toho je patrné,že se jedná o obec katastrálně na rozhraní dnešního kraje Pardubického a kraje Královéhradeckého nebo chcete–li okresů Ústí nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou. Koldín dnes náleží k okresu Ústí nad Orlicí, v minulosti tomu tak nebylo vždy. Pamatuji, jak se říkávalo „patřili jsme pod Kostelec“ nebo „patříme pod Mejto“ (rozuměj Kostelec nad Orlicí, Vysoké Mýto). O správním vývoji obcí okresu Ústí nad Orlicí nalezne zájemce podrobné informace v publikaci Jana Křivohlávka, na kterou upozornil náš časopis v čísle 1/2007. Jak známo, v okrese Ústí nad Orlicí máme deset(!) měst a z Koldína je nejblíže do Chocně, města vzdáleného odtud pět kilometrů směrem na severovýchod. V letošním roce si připomeneme několik kulatých výročí: 170 let od postavení kaple sv. Anny (v roce 1913 daroval ředitel velkostatku v Častolovicích Varmuža kapli zvon), 130 let, co bylo ke škole přistavěno první patro (dnes je škola bohužel zrušena) a 80 let od chvíle, kdy byla dokončena elektrifi kace obce. Příští rok tomu bude 150 let, co byl založen nový hřbitov, roku 1872 postavena nová kovárna a obecní dům, v roce 1886 byla dokončena stavba silnice do Nasavrk. Od roku 1974 do roku 1976 se stavěla mateřská škola. V roce 1977 se narodil v Koldíně patnáctimilióntý občan ČSSR František Eliáš. Právě před třiceti lety byla zahájena stavba obecního vodovodu. Koldínští hasiči vydali dva almanachy o své historii, a to v roce 1987 s názvem 110 let požárního sboru v Koldíně a loni 130 let Sboru dobrovolných hasičů v Koldíně 1877 – 2007. Svého času dobře prospíval divadelní ochotnický spolek, např. v roce 1929 nastudoval dvě hry. Obecní knihovna byla založena roku 1922. V roce 1951 bylo v Koldíně ustaveno JZD, které bylo v roce 1975 sloučeno s JZD Mostek. V letech 1955 a 1977 byly postaveny kravíny, teletník a odchovna prasat. Dříve zde hospodařil na velké výměře majitel velkostatku. Tím jsme se dostali ke stavebnímu unikátu zapsanému od 3. 5. 1958 do státního seznamu památek, a sice k čp. 1, což je tvrz v Koldíně. Jedná se o objekt drobného panského sídla z 2. poloviny 16. století, jenž patrně obsahuje torzo starší stavby a jenž je nedílnou součástí většího stavebního komplexu hospodářského dvora. Pojmenování tvrz je historické, funkčně jde již o zámeček. K nejhodnotnějším částem tvrze patří pozdně renesanční krov a klenby přízemí, komín se sgrafi tovou výzdobou, arkýř severovýchodního průčelí, dřevěná zvonička v hřebeni střechy nebo kamenné renesanční portály. Významnými proměnami prošel objekt za doby, kdy byl spojen s panstvím častolovickým a spravovali ho Šternberkové, kterým toto sídlo patřilo až do roku 1924. Roku 1919 na základě zákona o pozemkové reformě byl zabrán i koldínský hospodářský dvůr a nakonec se stal tzv. zbytkovým velkostatkem, který koupil roku 1925 boskovický hospodářský rada ing. Václav Zámečník. Díky jeho pozitivnímu vztahu k památce se podařilo zabránit zastavění nejbližšího okolí tvrze a v tvrzi došlo k citlivým adaptacím. Na základě druhé pozemkové reformy po válce se koldínský dvůr dostal zprvu do majetku státního statku a roku 1952 převzalo objekt JZD Koldín. Na přelomu 60. a 70. let byla položena šindelová krytina a opravena fasáda, objekt sloužil jako byty a jídelna. V roce 1991 byla tvrz s pozemky v rámci restituce vrácena potomkům Ing. Zámečníka. Ti měli v rámci podnikatelského projektu Rodinná farma Zámečníkových plán spojit historickou budovu tvrze s funkční zemědělskou farmou, a to včetně jejího využití pro vzdělávání, rekvalifi kační a rekreační programy. Ing. Václav Zámečník mladší předčasně zemřel a osud z velké části zrekonstruované památky je nejistý. Osudy Koldína v druhé polovině 15. a na začátku 16. století nejsou známy. Ves byla rozdělena mezi dva majitele. První konkrétní zmínka o existenci tvrze je v testamentu, který uzavřel roku 1580 Václav z Říčan. Od těch dob uplynula do současnosti více jak čtyři staletí. Kdo byli majitelé koldínské tvrze? Spojení s panstvím častolovickým bylo – jak jsme se již zmínili – trvalé od 17. století až do hospodářských reforem minulého století, a to prostřednictvím Opperštorfů a po nich Šternberků. Roku 1604 prodal Jan Helebrant Licek Koldín s tvrzí, dvorem a kovárnou, dvůr Kozejčka s krčmou, vsi Hradiště a Turovy za 14 000 kop míšeňských Markétě Žejdlicové z Hustířan. Roku 1637 statek koupila Anna z Oprštorfu rozená Robmhápová ze Suché a přes ni se dostal Koldín k častolovickému panství, jehož majitelem byl tehdy její manžel Otta z Oprštorfu. Ve čtyřicátých letech 19. století byl šternberským správcem dvora František Hlavatý. V koldínské tvrzi se mu roku 1847 narodila dcera Ernestina, se kterou se v roce 1871 oženil český historik a znalec památek Augustin Sedláček. V 70. letech 19. století – za správcování Ernestinina bratra – častěji navštěvoval A. Sedláček Koldín a díky blízkosti choceňské dráhy podnikal odtud výpravy po českých i německých archivech. V těsné blízkosti Koldína se nacházejí poutní kostel Panny Marie Bolestné na Homoli s unikátním schodištěm (uprostřed kříže vytvořeného průsečíkem přímek z města Rychnov nad Kněžnou do Chocně a z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí) a navštívený nedávno též Toulavou kamerou ČT, Chlum, Dřel, Závrš, Hradiště, rybník Taterák, Kozejčka, Ovčačka nebo Chlumek proslavený Aloisem Jiráskem v povídce Na Chlumku z dob obléhání Branibory v roce 1280.
Autor: Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2008 Předchozí článek: V letohradském zámeckém parku naleznete i jeskyni Následující článek: Rozhledna Lázek Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
