|
| |
|
Domovský list
25. 09. 2009 První domovské listy byly vydávány ještě za rakousko-uherské monarchie na základě říšského zákona č. 105 z 3. prosince 1863. Proto původní domovské listy nesou mimo příslušnost k domovské obci i příslušnost ke Království českému, které bylo součástí rakousko-uherské monarchie. Po vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918 pak již byla příslušnost k Československé republice. Domovské listy byly státními dokumenty, které zakládaly zákonné domovské právo občana k jeho rodné obci. Toto právo zaručovalo nerušený pobyt dotyčné osoby v dané obci či městě a právo na chudinské zaopatření. Bydlel-li někdo v jiné obci než domovské a přišel-li o veškerý majetek a „střechu nad hlavou“, a to jakýmkoliv způsobem, a neměl-li dostatečné sociální zajištění od zde žijících příbuzných, mohl být úředně „odeslán“ do své domovské obce, uvedené v Domovském listu. Důvodem odeslání způsobem “vykázání“ do domovské obce mohl být i nepřizpůsobivý a nezřízený způsob života, který se vymykal tehdejším mravům (opilství, krádeže, smilstvo, násilnictví apod.). Domovská obec se pak i o takového člověka musela postarat. V případě bydlení mu obec přidělila místo v chudobinci, v pastoušce nebo u některého bohatšího sedláka, pokud si „střechu nad hlavou“ nenašel sám. Přebývání u sedláků bývalo zpravidla tvrdé. Těžká práce, lože na slámě, minimální hygiena, bídná strava. Obživu a nocleh zajišťoval sedlák za práci. Nepracoval-li u sedláka, mohla mu obec povolit žebrotu. V případě úmrtí jej obec musela nechat pohřbít na své náklady, v případě osiření dětí se obec o ně musela postarat. Život takových dětí byl velice trpký a těžký. Těžká práce, nedostatečná strava, ponižování a bití nejednoho sirotka vyhnalo mnohdy do neznámého světa. Domovské právo bylo možné získat dědičně, tzv. rodem, kdy oba rodiče měli stejné domovské právo k obci, v níž bydleli. Bylo jej možné také získat na základě zdůvodněné žádosti. To bylo převážně v případě přivdání, či přiženění a přestěhování. O přidělení domovského práva rozhodovali představení obce nebo města. Ne vždy bylo snadné získat domovské právo na základě žádostí, zvláště byl-li to člověk problematický a nebo v případě chudé obce, která nebyla dostatečně fi nančně zajištěna vlastními příjmy. Sociální oblast, vzhledem k domovskému právu, byla výhradněna bedrech obcí. Dnes na sebe tuto starost o občany převzal v daleko velkorysejší péči a formě stát. Na základě domovského práva měla i Čermná v chudinské péči ve třicátých letech 20. století dvě osoby. Václava Vašátko, přezdívaného Vencíl. Ten bydlel u vlastního bratra v čp. 74, v maštali. Bídnou obživu mu zaručil jeho bratr Eustach. A tak bylo vidět „Vencíla“ často nelegálně po sousedech žebrat. Druhá žebračka byla Filoména Šnévajzová, lidmi nazývaná „Šnývajzka“. Ta bydlela ve vlastní chatrné chalupě a obec jí umožnila živit se žebrotou. Na rozdíl od jiných žebrajících byla čistotná a vděčná za podarování. Domovské právo bylo zrušeno po roce 1948 a již nebylo obnoveno. Tím ovšem nezmizela žebrota. Žebráci se z venkova zpravidla stáhli do měst, kde bývalo lehčí živobytí. Z vyprávění starých občanů a z obecní kroniky zpracoval Vl. Jansa, kronikář.
Autor: Vladimír Jansa Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 Předchozí článek: Nádraží nedáme! Následující článek: 110 let založení továrny na hasičské stříkačky Václav Ignác Stratílek ve Vysokém Mýtě Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
