|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2022
21.02.2023
Alfred Piffl se narodil 13. června
1907 v Kerharticích, jež jsou dnes
součástí Ústí nad Orlicí, v rodině
tkalcovského mistra továrny fi rmy
Sobotka. Pro otcův malý důchod si
Alfreda vzali na vychování rodiče
jeho matky. Alfredovi to umožnilo
studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích
a později v České Třebové,
kde maturoval v roce 1925. Téhož
roku se zapsal na fakultu architektury
a pozemního stavitelství ČVUT. Jako
devatenáctiletý nastoupil na Ústav
deskriptivní geometrie a stereometrie
k profesoru Františku Kadeřávkovi ve
funkci demonstrátora. Později jej převedli
na Ústav architektury starokřesťanské
a středověké, kde byl asistentem
prof. A.Mendla. Celkově ukončil
studium architektury roku 1931 druhou
státní zkouškou s vyznamenáním.
Toho roku nastoupil vojenskou základní
službu u 1. leteckého pluku ve Kbelích
u Prahy, ale požádal o převelení
k 12. dělostřeleckému pluku v Užhorodu
na Podkarpatskou Rus. Důstojnickou
školu absolvoval v Košicích.
Poté se vrátil na ČVUT, půl roku
zde pracoval jako asistent, v roce
1933 pak nastoupil ve Zlíně do reklamního
oddělení ve fi rmě BAŤA
jako malíř plakátů. V květnu 1934
přešel do Státního archeologického
ústavu v Praze. Stal se zde blízkým
spolupracovníkem pozdějšího akademika
Jaroslava Böhma. Pracoval
hlavně na rekonstrukci pravěkých
chat podle vykopávek nedaleko
Prostějova. Založil v podstatě v Čechách
tzv. archgeologii (analýzu
stavebních materiálů). Pak nastoupil
jako stavební dozor a projektant na
stavbě voršilského gymnázia v Ostrovní
ulici v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Nejvýznamnější osobností města
Seče na Chrudimsku je zajisté slavný
matematik a fyzik PhD. Čeněk Strouhal,
jenž se tady narodil 10. dubna
1850. Vystudoval fi lozofi ckou
fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy
univerzity v Praze. Intenzivně se zapojil
do činnosti vznikající Jednoty
českých matematiků. Založil Ústav
experimentální fyziky při pražské
univerzitě, jejímž byl v letech
1903-1904 i rektorem. Nazývá se po
něm bezrozměrné Strouhalovo číslo.
Zemřel 23. ledna 1922.
Jeho vnuk prof. MUDr. PhDr. Eugen
Strouhal, DrSc. se narodil 24. ledna
1931 v Praze. Vystudoval současně
medicínu i archeologii. Zajímal
se o historii nemocí a jejich léčení
a v mnoha zemích světa zkoumal kosterní
nálezy zajímavé z hlediska medicíny.
9 let pracoval jako lékař, od
roku 1961 působil v Egyptologickém
ústavu v Praze. Po roce 1968 přešel
do Náprstkova muzea. Ke konci svého
života byl profesorem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze,
kde mimo jiné přednášel o nemocích
dávných populací. Zemřel 20. října
2016 v nedožitých 86 letech. Pohřben
byl do rodinné hrobky na pražských
Olšanských hřbitovech. Byl
vždy hrdý na tradici svého rodu, proto
rád navštěvoval Seč. Jeho děd byl pro
něj stálým vzorem. Jeho bestselerem
se stala kniha „Život starých Egypťanů“
oceněná v USA literární cenou
a přeložená do 8 jazyků. Byl jedním
ze zakladatelů paleopatologie, absolvoval
na 30 archeologických expedic,
proslul např. historickým výzkumem
výskytu rakoviny od pravěku do současnosti.
Svou milovanou Seč navštívil
naposledy dva roky před svou
smrtí – roku 2014.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Na Hlinecku byla po 85 letech obnovena stezka malíře Františka Kavána. Přišla jen skupinka zvídavých, zainteresovaných
avědoucích. Stezka není kopií té původní, ale má několik styčných bodů, kdy krajina potvrzuje, že tady
Kavan opravdu rozložil své štafle, vzal do levačky paletu a v pravé ruce držel štětce.
Františka Kavána, významného české krajináře,
(1866 až 1941) by si měli hýčkat především
historici výtvarného umění v Královéhradeckém
kraji, protože tady se Kaván
narodil, zemřel, a vytvořil zde nemalou část
svých děl. Jeho nejslavnější obraz Podmrak
vznikl v jeho rodné vsi Víchovská Lhota
u Jilemnice a nejenže visel na Světové výstavě
v Paříži ve stejném sále jako díla nejslavnějších
francouzských impresionistů, ale
dokonce zde získal Zlatou medaili.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
V Brandýse nad Orlicí žilo i zemřelomnoho význačných osobností.Jednou z nich byl kněza biskup Jednoty bratrské, správcemladoboleslavské bratrské diecéze,centra Jednoty v Čechách a literátMatouš Konečný. Po porážce povstánív roce 1620 se spolu s jinýmibratrskými duchovními uchýlildo Brandýsa nad Orlicí na panstvíKarla staršího ze Žerotína. Zde alejiž 8. února 1622 zemřel. Byl pohřbenna bratrském hřbitově, kterýv roce 1559 založil Jan staršíze Žerotína. Hřbitov se nacházelu kostela sv. Jana Křtitele a jehosoučástí byla i žerotínská hrobka,ve které byl pohřben mezi 13 členyžerotínského rodu také její nejvýznamnějšíčlen Karel starší. Do dnešní doby se zachoval jenžerotínský pomník, připomínajícíhřbitov Jednoty bratrské s kostelemsv. Jana Křtitele a hrobkoužerotínského rodu. Spolu s ním sena východní zdi sousední vily Comeniusč. p. 100 v Žerotínově ulicidochovaly nepatrné zbytky zdivaz někdejšího kostela a unikátní náhrobnídeska Matouše Konečnéhoz roku 1622 připomínající nynějších400 let od jeho úmrtí.Jméno biskupa Matouše Konečnéhose ale zcela neočekávaněobjevilo v médiích v roce 2006.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Stalo se již tradicí, že skupina
turistů sdružených v Klubu přátel
Pardubicka jednou za rok pořádá
„soustředění“ na nějakém pěkném
místě naší vlasti. A protože jsme
z „placatých“ Pardubic a okolí, tak
si pro soustředění vybíráme nejraději
hory. Tam nás vždy ohromí,
jaký může mít vzduch kolem nás
skvělou vůni a sílu. O výběr místa,
zajištění pobytu a ubytování se již
několik let staral náš „anděl strážný“
Zdena Heranová, která však bohužel
v pátek 11. listopadu zemřela.
My už se jenom přihlásíme, zaplatíme
a konzumujeme pobyt a výlety.
Letos (2022) jsme přijeli do míst,
kde já jsem nikdy nebyl – do Starého
Města (pod Sněžníkem). Ocitli
jsme se v místech, kde končí koleje
a nadmořská výška je 538 metrů
nad mořem. Je to příjemné
městečko s cca 1 700 obyvateli se
školou, obchody, penziony, restaurací
i cukrárnou a malým muzeem.
Město leží mezi pohořím Králického
Sněžníku, Rychlebskými horami
a Hrubým Jeseníkem. Lokalita je
vyhledávána lyžaři, blízko jsou ski
areály Sněžník, Stříbrnice, Kunčice
a Paprsek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Neodmyslitelnou součástí malebné krajiny Vysočiny – respektive Českomoravské
vrchoviny – jsou skalní útvary, kterým se zde pro jejich
vzhled a často i dominující polohu v terénu odedávna říká „kazatelny“.
Platí to zejména pro území Žďárských vrchů, zasahujících svými severními
výběžky i na území Pardubického kraje. Nezřídka mohutná a bizarní
skaliska – věže, hradby, útesy a hřebeny – z rul i dalších krystalických
hornin vystupují zvrcholových partií nebo úbočí zdejších návrší,
případně ze strmých údolních svahů. Mnohé patří koblíbeným zastávkám
při turistických trasách i přírodovědných exkurzích, příkré skalní
stěny a pilíře jsou též vyhledávaným horolezeckým terénem.
Vznik řady zdejších „kazatelen“ je
opředen dávnými pověstmi, vesměs
jsou však výsledkem dlouhodobých
procesů zvětrávání a odnosu rozpukaných
a břidličnatých hornin,
svahových pochodů, říční eroze aj.
Největší vliv na modelaci zdejších
skal mělo mrazové zvětrávání, jehož
intenzita byla nejvýraznější během
ledových dob ve starších čtvrtohorách
a uplatňuje se i nyní zejména
na počátku a konci zimy. Během
střídavého tání a mrznutí vody ve
spárách dochází k rozpadu skalních
výchozů, řícení kamenů (tzv. hranáčů)
i celých bloků. Na svazích tak
vznikly skalní stupně (tzv. mrazové
sruby), na vrcholcích návrší a hřbetů
samostatné skalní věže nebo členité
skalní hradby – „kazatelny“.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
V březnu roku 1981 postihly nejen Pardubice
povodně. Obleva a deště vyvolaly povodně
na Labi i Chrudimce, přehrady na Chrudimce
byl naplněny, Labe mělo průtok 560 m3/s,
přičemž běžný průměr je 60 m3/s. Postiženy
byly obce Dražkov, Hrobice, v Němčicích
bylo vodou odříznuto 5 domů, voda se vylila
také v Břehách nebo Trnávce. Novohradka se rozlila v Úhřetické Lhotě, kde
bylo zatopeno 5 300 ha orné půdy.
13. března rozvodněné Labe zaplavilo
pobřežní stezku a sklepy
na nábřeží Závodu míru. Teprve
v pondělí 16. března ráno začaly
hladiny řek klesat.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Dnes nevíme, kdy byla obec Svojšice
na Pardubicku založena. Je však
jisté, že již od dávných dob zde stojí
tvrz. Nejstarším dokumentem, který
dokládá její existenci, je listina, která
dokazuje obchod mezi opatem Ondřejem
a Ješkem z Vicelimic vydaná
v klášteře ve Vilémově 22. listopadu
1365, kde je jako jeden z ručitelů
uveden Mikuláš zvaný Mikšík ze
Svojšic. Na počátku 15. století byla
majitelkou tvrze dcera předešlého
majitele Kateřina jinak Anna ze Svojšic,
vdova po Heřmanovi z Mrdic,
který vlastnil Heřmanův Městec.
Okolo roku 1415 byli majiteli Petr a
Mikuláš z Malešova, kteří ze pak nazývali
zemany ze Svojšic. Je druhé
polovině 15. století byl majitelem Jan
ze Svojšic, který zemřel roku 1497
a poté jeho syn Petr z Svojšic.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Meteorologické sloupky jsouspecifi cké stavby situované do veřejnéhoprostoru, které se ve městechbudovaly zejména v letech1850-1945. První byl instalovánv roce 1850 v Brně, k velkému rozšířenía oblibě došlo pak v první polovině20. století. Tyto meteorologickésloupky byly instalovány zejménav lázeňských městech. Plnily funkciteploměru, hodin a meteorologickéstanice. Meteorologické sloupyvždy vystavovaly teploměr, tlakoměr(převážně aneroid) a vlhkoměr.Nákladnější formy objektů byly dálevybaveny kvalitními maximo-minimálnímiteploměry, univerzálnímLambrechtovým polymetrem (speciálnímvlhkoměrem) a registračnímipřístroji s hodinovými strojky(barografy, termografy, hygrografynebo jejich vzájemnými kombinacemi).Často byly vybavenyunikátním tzv. Lambrechtovýmpovětrnostním telegrafem kombinujícímdůmyslně teploměr a vlhkoměrv jeden přístroj a společněs tlakoměrem umožňujícím lokálníkrátkodobou předpověď počasí. Zejména v této technické vymoženosti(povětrnostním telegrafu)spočívala obliba meteorologickýchsloupů. Hodně sloupů zdobily mechanickéručičkové hodiny. Na vrcholcíchstaveb byly umístěné větrnékorouhve, které signalizovalysměr větru, výjimečně i rychlostvětru nebo jen ukazovaly orientacisvětových stran.Ve své době to byly často jedinépřístroje, ze kterých mohli místníobyvatelé zjišťovat vývoj počasí.V celé Evropě jich bylo do koncedruhé světové války asi 400. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Nedaleko silnice z Pardubic do Přelouče
se nachází zajímavá lokalita,
která zaujme jak po stránce přírodovědné,
tak historické. Jedná se
o oblast meandrů Struhy nebo také
Zlatého potoka a současně o oblast
někdejší zaniklé obce Lepějovice.
Pokud hodláte oblast navštívit, je
možné dojet například vlakem a vystoupit
na zastávce Veselí u Přelouče
a vydat se po cestě k Přírodní
památce Meandry Struhy, kterou
prochází zelená turistická značka
a jež je dokonce součástí Svatojakubské
cesty Východočeské. Chráněné
území zde bylo vyhlášeno
v roce 1980 a lokalitu tvoří přirozeně
mendrující potok Struha, břehové
porosty a lužní les.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
U silnice z Přelouče směrem na
Lázně Bohdaneč se nachází obec
Břehy, na jejímž okraji se nachází
rybník Buňkov. Na břehu rybníka se
nachází také stejnojmenný a oblíbený
autokemp.
Ačkoliv je všeobecně známo, že
oblast v okolí Lázní Bohdaneč je
rybníkářskou oblastí, kde zakladateli
rybníků byli již v 16. století Pernštejnové,
je překvapivě historie rybníky
Buňkov daleko kratší. Rybník
Buňkov byl totiž zbudován v přirozené
prohlubni až ve druhé polovině
20. století. K jeho zbudování totiž
došlo vlastně z donucení nebo z obavy
z průmyslového dědictví. Louka,
která se v místě dnešního rybníka
Buňkov nacházela, totiž měla být
původně využita jako skládka odpadů
Východočeských chemických
závodů Synthesia
Semtín a také elektrárny ve
Chvaleticích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Otevření prohlídkového okruhu Pernštejnská rezidence– nejstarší renesance vČechách je pro Pardubický kraj
první vyvrcholením rozsáhlých rekonstrukcí na Zámku Pardubice, který je více než 20let vkrajském majetku.
Dalšími etapami budou společenský sál podle návrhu Evy Jiřičné anávštěvnické centrum podle návrhu Petra
Všetečky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.02.2023
Při cestě z Trhové Kamenice směremna obec Hluboká v Železnýchhorách zaujme u silnice konstrukcestožáru, která slouží nejen jako převaděčtelefonního operátora, ale takéjako turistická rozhledna.Provoz rozhledny byl zahájen od5. června 2004. Po zdolání 182 schodůse návštěvníkům naskytnou výhledyvrcholy Žďárských vrchů, Železnýchhor, za jasného počasí i našenejvyšší hory Krkonoše a Orlickéhory. Objekt rozhledny se nacházív nadmořské výšce 615 m n. m., výškaobjektu je 55 m.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 
21.12.2022
Třetí pokračování článků, kde jsou popisována torza Božích muk, křížů, popřípadě soch světců na Svitavskua Ústeckoorlicku, je volné navázání na předchozí práce se stejnou tématikou ve Vlastivědných listech Pardubickéhokraje 3/2018 a 2/2021. Za 7 let shromažďování informací o těchto kamenných památkách se podařilo ve sledovanéoblasti objevit přes 130 více či méně poškozených výše jmenovaných kamenných objektů. Za tuto dobu jich bylo zrenovovánopouze 10, ostatní z větší části zůstaly ve stejném, ale někdy i horším stavu a jeden byl dokonce i odstraněn.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
