|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2019
29.03.2020
O místu narození Jiřího Potůčka je všeobecně uváděno, že se narodil v Brunecku , Rakousko-Uhersko, což však není úplně přesná informace.Dosud publikované práce o Jiřím Potůčkovi se nezabývaly podrobnostmi o místu jeho narození, jeho rodině, ani bližšími rodinnými informacemi. V této eseji jsou uvedeny dostupné údaje o místu jeho narození, rodičích, Potůčkově vzdělání i o zaměstnání Potůčkových rodičů, které je přivedlo z Vranova u Rokycan do vzdáleného koutu jižních Tirol.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
Mezi spisovateli a literárními pracovníky s vazbou na Chrudimsko, a tedy i Pardubický kraj zaujímá významnou roli Helena Šmahelová-Trostová (1910 -1997). Její životní příběh byl připomenut například článkem ve VLPK 4/2005 a je vázán na dalšího spisovatele s regionálními kořeny, Jaromíra Johna ( Bohumila Markalouse 1882 – 1952). Málo však je známo o Boženě Hackenschmiedové (1881 – 1982). Byla sestrou spisovatelčina otce Karla Šmahela. I ona byla literárně činná, překládala a publikovala v časopisech. Patrně po ní zdědila talent neteř Helena Šmahelová. A obecně umělecké nadání pak zdědil i Boženin syn Alexander. Pravda, dnes je již těžké zjišťovat podrobnosti osudů této redaktorky a publicistky, třeba i proto, že závěrečnou část svého života prožila se svým synem v zámoří. Pokusme se z dochovaných dokumentů alespoň naznačit více, než lze odvodit z pojednání o Boženě v poslední části Šmahelové trilogie, nazvané Hlasy mých otců (1987). Tam autorka věnuje prostor několika stránek vztahům Boženy s matkou Františkou a manželem Františkem Hackenschmiedem. Udělejme vlastně to, co tak ráda činila Helena Šmahelová, když domýšlela pokračování přečtených knih. Postupujme za rámec líčený v knize spisovatelkou, končící prvním desetiletím 20. století. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
Koncem 80. tých let jsem byl zaměstnán v urbanistickém atelieru Stavoprojektu Hradec Králové. Pracovali jsme na územním plánu města ÚSTÍ NAD ORLICÍ. Byla to zajímavá práce na které se podílelo hodně specialistů. Demografickou část např. zpracoval RNDr. LIBOR KUDLÁČEK. Územní plán je náročná, komplexní dokumentace, kde významnou část tvoří problematika EKOLOGIE = ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. V Ústí jsme se zabývali inverzní polohou, problematikou čistoty ovzduší, vody, zeleně a hlavně řešením dopravy společně s Českou Třebovou. Vzpomínám si, jak nám nad hlavami létal ruský vrtulník pátrající po zběhovi z okupovaných kasáren v České Třebové.
V průběhu sametové revoluce jsem se přihlásil do KC OF* Pardubice, kde jsem pracoval v ekologické sekci, což by bylo dlouhé vyprávění. Do Ústí nad Orlicí se dá dobře jezdit vlakem. Panovala velká zima (1989/90) a já jsem měl silný vatovaný kabát a na něm placku OF a trikoloru. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
První říjnovou neděli se konala zajímavá procházka krásnou přírodou. Turisté Klubu přátel Pardubicka pořádali výlet do Toulovcových maštalí. Ti zdatnější, v počtu třinácti turistů, vyrazili opravdu do skal, ale ti již méně zdatní v počtu šesti turistů, si zvolili snadnější trasu. Všichni jsme vyjeli vlakem do Chrasti u Chrudimi a dále autobusem do Nových Hradů. Naše malá skupina vystoupila dříve, na zastávce Nové Hrady-Roudná, ostatní pokračovali o zastávku dále, Nové Hrady–Polanka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
Tvářnost české krajiny bezesporu dotvářejí drobné církevní stavby – kapličky. Stavěny byly jak přímo v obcích, tak v jejich bezprostřední blízkosti. Jiné byly stavěny poblíž polních, i lesních cest. Mnoho z nich bylo v nedávné době opraveno, na některé, jako by se zapomnělo. Ve východní části Pardubického kraje se takovýchto objektů ve špatném technickém stavu vyskytuje hned několik. Některé ještě na první pohled vypadají zachovale, jiné jsou, nebo vykazují znaky ruiny. Všechny zde zmíněné proto samozřejmě neslouží svému hlavnímu účelu, tj. pořádání bohoslužeb. Seřazeny jsou abecedně, podle katastrálních území, na kterých byly postaveny.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
Pojďme společně nahlédnout do historie vzniku tratí Heřmanův Městec – Chrudim – hrochův Týnec – Holice – Borohrádek s větvemi Hrochova Týnce do Chrasti a z Chrudimi města do Chrudimi, které nazýváme chrudimskými lokálkami. Vznik dráhy má na svědomí cukr, respektive jeho výroba. Druhá polovina devatenáctého století se nesla v duchu rozmachu pěstování cukrovky a výroby cukru. První cukrovar na Chrudimsku vznikl v roce 1859 ve Slatiňanech, ale majitelé polností měli zájem o vybudování cukrovarů blíže k místům pěstování řepy. Zejména okolí Hrochova Týnce vykazovalo velkou aktivitu. Zde také vznikl první výbor, jehož zájmem byla výstavba místního akciového cukrovaru. A první kampaň se rozběhla už v listopadu 1871. Citelně však chybělo napojení na železniční síť. Nejbližší nádraží bylo v dnešních Koštěnicích. Majitelé cukrovaru uvažovali o vybudování vlečky odtud, nebo z Černé za Bory. Neúspěch však přinesl nedostatek financí. Další jednání se rozběhla až později, tentokráte v režii chrudimského okresu. Záměrem bylo postavit sekundární dráhu z povodí Chrudimky a Novohradky spojující Hrochův Týnec, Chrudim a Pardubice. Následovala neochota týneckého cukrovaru sáhnout hlouběji do kapsy a tedy i oddálení realizace, přestože zájemců o trať bylo více. To už existovaly cukrovary v Chrudimi a Moravanech, které taktéž potřebovaly dobré a levné spojení mimo jiné i s holickou rafinerií, kde se jejich surový cukr zpracovával. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 29.03.2020 V roce 1560 přestaly Pardubice patřit pod správu rodu Pernštejnů a staly se královským komorním městem. Hned na počátku roku pardubičtí konšelé jeli např. několikrát do Prahy ke knížeti Ferdinandovi vyjednávat o pohledávce 2000 kop míš. Tento dluh královská komora opatrně přiznala. Jaroslav z Pernštejna velmi často půjčoval prostředky královské komoře, proto tu byla tato pohledávka města Pardubic. Zároveň však královská komora přestala vyplácet plat bakaláře a kantora z panské kuchyně a dále komora obrátila několik krčem v okolí Pardubic, kam původně dodával pivo pardubický pivovar, k panskému pivovaru v Dašicích. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
V 60. letech 15. století skončila doba relativního klidu, která nastala poté, co se Jiří z Poděbrad stal zemským správcem (1452) a později českým králem (1458). Připomeňme si stručně znepokojivé události 60. let – roku 1462 papež Pius II. prohlásil Basilejská kompaktáta za neplatná. Jiří z Poděbrad, sám kališník a král dvojího lidu, pro něhož byla kompaktáta základem jeho politiky, toto odmítl respektovat. Již roku 1465 vznikla opoziční Jednota zelenohorská, která se v dalších letech rozrostla do hrozivých rozměrů. V jejím čele stál Zdeněk ze Šternberka (zvaný též Konopišťský). Následně papež Pavel II. dal Jiřího z Poděbrad do klatby a vyzval ke křížové výpravě proti Čechům. Roku 1467 do Čech vtrhly první houfy křižáků, jimž více než o svatou věc šlo o násilí a válečnou kořist. Téhož roku se dal Jiří z Poděbrad do řady energických válečných akcí, které skončily nakonec na počátku roku 1468 příměřím s Jednotou zelenohorskou. V tu chvíli ale stále více situaci ovlivňovalo zahraničí – nepřátelství vyhlásil císař Fridrich III., české vojsko se uchýlilo k preventivnímu výpadu do rakouských zemí a nakonec se k odpůrcům Jiřího z Poděbrad přidal i uherský král Matyáš Korvín, jenž se záhy začal projevovat jako odpůrce nejaktivnější.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 
29.03.2020
K přírodním krásám a zajímavostem východočeského regionu nepochybně patří pískovcová skalní města. Na území Královéhradeckého kraje jsou významnou součástí chráněných krajinných oblastí Broumovsko a Český ráj, k pozoruhodným pískovcovým útvarům se však můžeme vydat i v Pardubickém kraji.Většina pískovcových skal v České republice je součástí geologické jednotky česká křídová pánev, tvořené mocnými vrstvami usazených hornin, které se ve svrchní křídě ukládaly na dně tehdejšího moře. Vedle jemnozrnných sedimentů (jílovců, písčitých slínovců a prachovců, často zahrnovaných pod pojem opuka) mají významné zastoupení pískovce, místy přecházející do hrubozrnných slepenců. V našem kraji se výskyt pískovců – a tedy i pískovcových skalních tvarů – omezuje hlavně na okrajové partie české křídové pánve. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
