|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2010
10.08.2011 Obec Třebosice najdeme sedm kilometru jihozápadně od Pardubic na pravém břehu říčky Bylanky. .Je to malá vesnička čítající 172 stálých obyvatel, přesto byla ve své době velmi významná. Byla totiž, jak se uvádí v popisu far, jednou z prvních obcí na Pardubicku, které měly školu. Roku 1676 podává děkan Jan Paukner (někde uváděno Pauker) zprávu pražskému arcibiskupovi, ve které se praví že „ v Pardubicích, Rosicích a Třebosicích jsou školy“ . A právě v třebosické škole působil počátkem osmnáctého století kantor Jiří Pleskot. Rod Pleskotů byl v třebosicích starousedlým rodem, roku 1580 je mezi usedlíky uváděno jméno Jana Pleskota. Učitel Jiří Pleskot pocházel zřejmě z tohoto rodu a narodil se 21. dubna 1681 (datum úmrtí se nám nikde zjistit nepodařilo). Jak bývalo v té době zvykem, vesničtí kantoři bývali zároveň regenschori (varhaníky) v místním kostele – ostatně katolická církev, jak známo, držela nad školou přísný dohled. Kantor Pleskot je tvůrcem významné psané církevní památky – třebosického kancionálu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
10.08.2011
Pardubický rodák
JUDr. Kamill
Resler, významný
český právník
a bibiliogfi l,
vstoupil do dějin
české justice jako
obhájce ex-offo
nacistického válečného
zločince
K. H. Franka. On, jenž za okupace projevil mnohokrát své vlastenectví, byl náhle postaven před těžký úkol… Připomeňme, že již ve 30. letech se stal Resler terčem kritiky českých fašistů, když obhajoval S.K.Neumanna proti dr. Stanislavu Nikolaunovi. V roce 1938 jako žalobce Advokátní komory (dále jen AK) v Praze se postavil proti snahám Vlajky provádět v české advokacii antisemitské zásahy. V roce 1939 navrhl stíhání JUDr. Hübschmanna za jeho úlohu v pouličních pogromistických nepokojích a jeho útok na sociálně demokratického poslance Langra. Když kárná rada AK Hübschmanna zprostila viny, podal Resler 15. března 1939 – v den nacistické okupace – odvolání a 25. září t.r. na dotaz Nejvyššího soudu potvrdil, že trvá na Hübschmannově odvolání. Od jara 1939 převzal zastoupení komunisty MUDr. B. Vrbenského (1882–1944) a zakročil proti tomu, když gestapo rozkrádalo majetek v jeho bytě. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
10.08.2011
V podvečer
v úterý
21. září 2010
projížděl na kole
ulicí Za Humny
v Sezemicích pan
farář Milan Vrbiak
a pospíchal
na bohoslužbu.
Stačil však zastavit
a sdělit mi smutnou zprávu, že před
krátkou chvílí zemřel pan Oldřich Ullrich.
Chodíval jsem k panu Ullrichovi na
kus řeči a naposledy jsme si spolu popovídali
při mé návštěvě 8. září. Slíbil jsem,
že zase brzy přijdu, ale nebylo nám souzeno…
Snad vyprávění babičky tehdy malého
Oldřicha bylo příčinou, že se staly jeho láskou
historie a genealogie. Předkové pana Ullricha přišli do našeho kraje spolu s řadou dalších imigrantů z Kladska v roce 1792. Pan Oldřich Ullrich se narodil 1. májový den roku 1914 v Sezemicích v muzikantské rodině. V Sezemicích byl i pokřtěn a zde také v kruhu své rodiny a v přítomnosti duchovního 21. září zemřel. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
10.08.2011
V druhé části studie, týkající se průběhu
středověké kolonizace na českomoravském
pomezí do konce 13. století, se Jiří Šmeral
dotknul počátků České Třebové jako
města: „V době, kdy bylo na levém břehu
Třebovky vysazeno kolonizační město,
založili premonstráti nový kostel a zasvětili
jej Panně Marii. S příchodem německých
kolonistů byl kostel přesvěcen a dostal
titul sv. Mikuláše (naznačuje tak existenci
kupeckých sídlišť – srv. Staré Mýto).
Došlo k tomu zřejmě někdy krátce před rokem
1335, kdy fojt Lipolt vystavil svou listinu,
v níž se kostel přechodně uvádí ještě
s oběma patrocinii.“
Jenomže, když jsem se o tomto kostelu chtěl dozvědět něco víc, ke svému údivu jsem nepochodil. Jana Voleská s odkazem na Františka Musila uvádí, že: „O této stavbě se předpokládá, že stála na levém břehu řeky Třebovky, o jejím vzhledu však nemáme žádné doklady.“ Jen hypotézu F. Musila, „že současně se založením města byl založen severně od náměstí na přírodou nejlépe chráněném místě i kostel. (…) Přesnou podobu kostela v době vzniku města neznáme. Je pravděpodobné, že to byla dřevěná stavba obklopená hřbitovem. V jejím sousedství snad stávala zvonice.“ Až k roku 1721 uvádí Věra Sekotová: „Při farním kostele sv. Jakuba byl prostranný hřbitov, obehnaný zdí. Dřevěnou faru spojovala s kostelem lávka. (…) Z ulice na hřbitov se procházelo kamennou klenutou zvonicí…“ To je zmínka o nově postaveném chrámu (zasvěceném sv. Jakubovi) na místě dřevěného kostela neznámého původu (a patrocinia), který shořel v noci z 30. na 31. října 1636 a o němž se ví jen tolik, že v něm měl hrobku Petr Bohdanecký z Hodkova (†1549). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
7.08.2011
Lyžování je stále oblíbenějším sportem
a zároveň i odpočinkem. Po období devadesátých
let, kdy lyžaři houfně mířili do
rakouských a italských lyžařských středisek,
nyní areály mohutně investují do
zkvalitnění lyžařských center ve snaze
přilákat lyžaře zpět z Alp na české kopce.
Stejně tak vznikají i zcela nová lyžařská
centra, která nabízejí zábavu pro celou rodinu.
Jeden z nejznámějších lyžařských areálů
Pardubického kraje je lyžařské středisko
Čenkovice, které se nachází na západním
svahu Bokové hory. Nyní však na opačné
straně kopce vyrůstá moderní lyžařský
areál nedaleko obce Červená Voda a dokončen
bude těsně před vánočními svátky.
Obě dvě střediska – Čenkovice i Červená
Voda budou propojeny a vytvoří tak jeden
velký lyžařský areál „Skiareál Buková
hora“ s jedním společným skipasem. Jak
nám potvrdil ředitel SKI Parku Červená
Voda Mgr. Radek Procházka, nově vznikající
lyžařský areál bude svou kvalitou
již v letošní sezóně zařazen mezi deset
nejkvalitnějších lyžařských středisek
v Čechách po boku Špindlerova Mlýna,
Harrachova či Liberce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
07.08.2011
jménem
Orlitz (Orlík) a Orlička, se nachází
ve veřejné listině, a sice v bulle papeže Bonifáce
VIII. ze dne 15. prosince 1295. Další
zmínka je z „Formuláře“ Tobiáše z Bechyně.
Datace těchto listin potvrzuje vznik
Orličky mezi lety 1279 až 1290, takže se
předpokládá vznik cca před rokem 1280,
kdy po obou stranách řeky stála nízká dřevěná
stavení. Krajina byla pokryta hustými
lesy, a to od Chocně až po Kladské hory.
Držitelé tohoto zboží se střídali. Jan Kojala
z Hněvína před svou smrtí rozdal v roce
1227 testamentem všechny své statky příbuzným
a klášterům s tím, aby začali krajinu
okopávati a mýtiti. Do této doby zde
nikdo nežil. Celý nejvýchodnější cíp Čech
tvořil župu neznámého jména. Dle Kosmy
její velikost byla asi dvě pětiny Čech. Držiteli
byli Slavníkovci, po jejich vyhubení
Vršovci, které potkal stejný osud. Následovali
Hrabišovci, dále páni ze Švábenic, až
posléze koupil panství Přemysl Otakar II.,
který zde dal klučiti lesy, zakládati osady
a stavěti hrady. Roku 1361 zde začíná vláda
rodu Žampachů. Roku 1575 je zboží prodáno
i s Kláštercem a připojenými osadami
Mikuláši z Bubna, který byl držitelem
panství Litického (Žambereckého). Zboží
bylo v jeho držení až do roku 1809, celkem
234 let. V roce 1809 panství odkupuje
Veriand, hrabě Windischgrätz a v roce
1815 je prodává Johanu Parishovi, rodem
Irčanu, který postavil v roce 1820 na
Čiháku lovčí zámeček
– LUSTHAUS.
Ten vyhořel těsně
před druhou světovou
válkou pravděpodobně
rukou
sudetského Němce.
Hrabě Parish byl
vlastníkem zámku
v Žamberku – jeho
potomci se po roce
1989 znovu ujali
v Žamberku svého
majetku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
07.08.2011
Ve většině obcí na Lanškrounsku byl
v dřívějších dobách pěstován len jako textilní
plodina pro výrobu hrubého lněného
plátna. Len byl zpracováván podomácku.
Starší generaci jsou jistě známé názvy jako
vochlice, trdlice, drhlen, přeslice, kolovrat
a motovidlo. Na trdlici se strhávaly semenné
paličky, na vochlici se umočenému lnu
lámaly stonky, na drhlenu se odstraňovalo
pazdeří. Vyčesaný len (koudel) se nasadil
na přeslici a z té se na kolovratu stáčením
vyráběla lněná nit, která se natáčela na vřeteno.
Pomocí motovidla se pak nit natáčela
na špulky. Na jednoduchém stavu se pak
tkalo plátno. Známé je přirovnání tříčtvrťovému
rytmu stavu: na cu-kr, na ka-fe ... Tak
se po celá staletí ručně vyrábělo tradiční
lněné plátno, které se na loukách pomocí
sluníčka a vody přírodně bělilo. Koncem
19. století stavy klapaly ve 114 chalupách
a usedlostech v Čermné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
07.08.2011
Cenu Státního fondu dopravní infrastruktury
jako stavba roku 2009 získala
stavba Cyklostezky údolím Tiché
Orlice a Třebovky.
Celková délka víceúčelových cyklokomunikací
šíre 2,5–3 m s živičným povrchem je
40 km. Cyklostezky propojují Choceň, Ústí
n. Orlicí, Letohrad a Ústí n. Orlicí s Českou
Třebovou nádherným údolím řek a umožňují
bezpečnou dopravu
ve spádovém
regionu s více jak
60 000 obyvateli
i aktivní pohyb a rekreaci
dospělých
i dětí jak na kolech,
tak na kolečkových
bruslích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
07.08.2011
Již jsme vás na stránkách Vlastivědných listů Pardubického kraje
informovali o mlynáři Lukáši Pakostovi, vůdci selského povstání na
Litomyšlsku v roce 1680. Toto selské povstání si v Dolním Újezdu
u Litomyšle připomínají již od roku 1905, kdy zazněla poprvé
myšlenka na postavení památníků „Selským trpitelům“. Po založení
spolku „Lukáš Pakosta“ se od roku 1907 konají oslavy těchto událostí.
Památník dle návrhu akademického sochaře Jana Štursy byl
odhalen v roce 1914.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Pokud se řekne Česká Třebová, mnohý z nás si dodnes vybaví toto měst jako jeden z nejdůležitějších železničních uzlů u nás. Počet vlaků, které projíždějí městem sice o něco poklesl, zrovna tak zde již nedochází k přepřahání lokomotiv vlaků jedoucích směrem na Brno a naopak, ale dopravním centrem toto město zůstává i nadále. A tak je chvályhodné, že právě do České Třebové byla směřována investice, jejímž cílem byla rekonstrukce prostranství před nádražím, které nese jméno po významném staviteli železnice - náměstí Jana Pernera.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Zastupitelstvo města schválilo na podzim územní plán, který se zpracovával za podnětné úcasti občanů více jak 1? roku. Zpracovatelem je Architektonický atelier Ing.arch.Rozehnal&Vosmek z Pardubic.
Územní plán navrhuje plochy pro rodinné domy
- některé ve velmi atraktivních lokalitách a navrhuje plochy pro podnikání ve vazbě na silnici I/35. Zvláštní pozornost je věnována plochám pro rekreaci a veřejnou zeleň, které občané stále více požadují. Nové rekreační areály jsou navrženy poblíž zámku, navrhuje se rozšířit areál Aquaparku o krytý bazén.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Sledujme další střípky osudů pardubických podnikatelů, jejíž jména dosud nebyla publikována, která však přesto právem patří do pestré škály pardubických živností. Tvoří vedle známých a velkých firem, jejichž věhlas přesáhl mnohdy nejen rámec regionální ale i hranice, obraz pardubických podnikatelských aktivit především v období meziválečném s krátkodobými přesahy jak do století předcházejícího, tak do období válečného či krátkodobě poválečného.
Bohumír Doležal (nar. 1889, Kozojedy) vlastnil krátkodobě v letech 1941-1942 pekařství v ulici K Blahobytu č. 1590. Dříve zde podnikal Antonín Rybička (nar. 1885, Skuteč), Rašínova č. 1590. Doležal zavedl parní a strojní pekárnu. A. Rybička v roce 1941 předal z důvodu blíže nespecifikované nemoci živnost Doležalovi. B. Doležal se vyučil "pekařině" ve Františkové u Liberce. Vedl pekařství v Horním Růžodole do 30. 7. 1940, později v Doubravicích u Turnova.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Obec Zdechovice, nacházející se při hlavní silnice z Přelouče na Kutnou Horu, připravila pro své návštěvníky zajímavý turistický okruh, jehož trasa sice není vyznačena v terénu, ale pokud si návštěvníci vyzvednou v místním informačním centru připravený leták, naleznou v něm podrobnou mapku se zakreslenou trasou.
Začátek trasy je u hradní brány na kočárovou cestu, která je zároveň vstupní bránou na této zážitkové stezce. Projít si můžete celou kočárovou cestu, občerstvit se můžete u "zrcadlové studánky, kam jen laně chodí pít", trasa dále pokračuje podél Zdehovického rybníka a dále i okolo dominanty obce kostela sv. Petra a Pavla. Trasa zavede návštěvníky také k bývalé panské hospodě Matěje - kováře ze 16. století, která leží na Trstenické stezce, tudíž v minulosti sloužila také formanům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Byl jsem požádán, abych pro Klub přátel Pardubicka shromáždil materiály o sušárně čekanky v Chotči. Pokud by byl tento příspěvek zveřejněn, je mou povinností také uvést práce, ze kterých jsem vycházel. Protože se mnohde rozcházím s dosud známými údaji, lze předpokládat, že se ozve někdo, kdo ode mne bude žádat zdůvodnění. Zde jsem si ho připravil. Když už se tím zabývám, uvedu tu také poznatky, které jsem nepoužil a byla by škoda je nezaznamenat. Já z Chotče pocházím, když však byla sušárna zrušena, bylo mi teprve osm let. Prostudoval jsem proto níže zmiňované zápisy a tisky, z kterých jsem se mnohé dozvěděl. Na druhou stranu tam jsou někdy uváděny chybné, nebo neúplné informace, což mě zpočátku vedlo k špatným závěrům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Česko dosud v soupisu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO zastupoval pouze tanec ze Slovácka - tzv. verbuňk. Na seznam jsou zařazovány tradice, kterým hrozí úpadek či zánik a které skupina obyvatel pokládá za součást svého kulturního dědictví. O padesátce nových kandidatur z celého světa rozhodoval v listopadu v keňské metropoli Nairobi mezivládní výbor UNESCO pro nehmotné kulturní dědictví. Mezi nově schválené projekty nyní patří například španělská hudební a taneční kultura flamenco, francouzská gastronomie či tradiční čínská medicína.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 
08. 05. 2011
Na základě několikaleté spolupráce s členy Klubu přátel Boskovic, kteří nám pravidelně zasílají informační turistické ročenky VÍTEJTE NA BOSKOVICKU, jsme se rozhodli uspořádat letní turistické soustředění v jejich městě, abychom osobně poznali alespoň některé z nabízených historických, kulturních i přírodních krás REGIONU BOSKOVIC. Město Boskovice leží na úpatí Hornosvratecké a Drahanské vrchoviny v nadmořské výšce kolem 380m, asi 40 km severně od Brna a je pro nás dostupné vlakem na trati PARDUBICE-ČESKÁ TŘEBOVÁ-BRNO. Ubytováni jsme byli v centru města v DOMOVĚ MLÁDEŽE STŘEDNÍ PEDAGOGICKÉ ŠKOLY, ve 2-3 lůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, společnou vybavenou kuchyní a jídelnou s TV přijímačem. Ubytovna prošla nedávno celkovou rekonstrukcí a tak vše vonělo novotou a čistotou. Její poloha zaručovala snadnou dostupnost jak vlakového i autobusového nádraží, tak i kulturních, sportovních a restauračních zařízení. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
