|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2009
08. 04. 2010
Je tomu už dvacet let od chvíle, kdy se uzavřelo bohaté dílo Miloslava Lesného (3. 2. 1903 – 17. 12. 1989), malíře patřícího do početné skupiny tvůrců, kteří propadli kouzlu krajiny Českomoravské vysočiny a Železných hor a opětovně v ní nacházeli náměty pro svou uměleckou tvorbu. Malířské dílo Miloslava Lesného představuje významnou součást bohatství regionálního výtvarného umění a jeho tvůrce je výraznou osobností kulturních dějin Chrudimska. Pedagog, režisér ochotníků, autor několika výtvarně zdařilých kolekcí loutek, kulis, dovedný fotograf a současně člověk s nesmírně širokým kulturním rozhledem, který byl i dobrým klavíristou a houslistou. Jeho hlavní zaměření však patřilo výtvarnému umění, zpočátku se věnoval zejména grafi ce, kde mohl plně uplatnit své kreslířské nadání, později stále více inklinuje ke krajinomalbě.
Pražský rodák Miloslav Lesný (původním jménem Miloslav Blažej Lederer), se po působení na školách v Moravském Žižkově, v Kovčíně, Nepomuku a Kolinci, kde poznává šumavskou krajinu, dostává na Chrudimsko ve třicátých letech minulého století.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
08. 04. 2010
Pokračování z minulého čísla Vlastivědných listů Pardubického kraje Co můžeme autorovi vytknout? Především malou drobnou nedůslednost, spočívající v tom, že kniha má nepatrně jinak formulovaný titul a podtitul na obálce, na titulní straně a v tiráži. Zdá se, že se tento způsob úpravy knih stává všeobecnou módou. Při velkém počtu často neznámých fotografi í překvapuje, že nebylo místo pro fotografi i alespoň pamětní desky v rodném Žumberku, stejně jako hrobu v Chrudimi, kde se dramatická cesta nedožitého šedesátníka Laušmana skončila. V reprezentativní knize velkého formátu se také nenašlo místo pro krátkou informaci o autorovi. Několik tiskových chyb, např. kolize v označení náměstí v Pardubicích (Zborovské-Zbraslavské), kde žila krátce Laušmanova matka, nepokládáme za významné. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
08. 04. 2010
Betlémářem v Ústí nad Orlicí není ten, kdo má ve své sbírce desítky či stovky betlémů. Oušťákovi stačí jeden – ten jeho barevný několikametrový „koberec“, plný papírových postaviček, velkých stád oveček, bohatých měst a malebných vesniček s oblíbenými seskupeními, o kterých příchozím se zálibou vypráví. Důležité je, že se stále okolo betlému schází celá rodina a že je místem zvoucím přátele na sousedské debatování (velmi často s nezbytnou sklenkou v ruce), …a přitom čas plyne tak nějak měkce, nekonfl iktně a bezstarostně…
Oustecké barevné postavičky vtahují své obdivovatele i tvůrce do svého poklidného světa už přes 200 let. První tvůrci je malovali na lehce dostupný obalový papír doma vyráběným kvašem z vlastnoručně třených hlinek s klihem či arabskou gumou proto, že potřebovali prožívat narození Ježíška v prostředí jim blízkém. Určitě i dnes, a to zcela přirozeně – bez pathosu, přetrvává při přípravě a stavbě betléma určitá sváteční obřadnost. Stále je to období, na které se všichni těší. Možná také proto, že se příprava betlému odvíjí třeba tak, jak zaznamenala spisovatelka Marie Rollerová: Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 08. 04. 2010 Hudební svět si v květnu letošního roku připomínal dvousetleté výročí od úmrtí rakouského skladatele Josefa Haydna (1732–1809). Postupně byla uváděna veškerá jeho díla, často v rámci koncertních cyklů s různým tématickým aspektem. Výročí doplňují výstavy, jako například v Eisenstadtu a ve Vídni. Bohatý program nabízelo také město Linec. Ani Praha nezůstala pozadu. České muzeum hudby připravilo k tomuto výročí putovní výstavu, která prostřednictvím 42 obrazových faksimílií dokumentuje Haydnův život a jeho dílo. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
25. 03. 2010
Tímto vyprávěním zvu všechny čtenáře Vlastivědných listů do východní výspy našeho krásného Pardubického kraje. Jde o oblast téměř na hranici Čech a Moravy, malebné město, plné historie a památek, a s nádhernou okolní přírodou. Lanškroun – město je posazeno v mělké kotlině mezi lesnatými hřbety Podorlické pahorkatiny a Zábřežské vrchoviny. Jde o území, kam ještě v poměrně nedávné geologické minulosti zasahovala mořská záplava na území naší vlasti a kde kdysi ústil do moře patrně mohutný veletok. Nachází se zde několik metrů mocné souvrství nezpevněných usazenin (štěrků, písků a jílů). 5km severně od Lanškrouna na „Mariánské hoře“ (503 m n. m.), přes návrší s křížovou cestou, přechází hlavní evropské rozvodí Labe–Dunaj.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
25. 03. 2010 |
První zpráva v o bec ní kronice o funkci obecního strážníka v Čermné je uvedena v roce 1886. Tehdy byl obecním zastupitelstvem obce Čermné na podzim roku 1886 zvolen strážníkem Vincenc Jansa z čp. 54 ze Staré cesty (odtud přezdívka Jansovi – Policajtovi). Slib o věrném plnění povinností strážníka složil na okresním úřadě do rukou okresního hejtmana v Lanškrouně dne 29. prosince 1886. Své funkce v obci se ofi ciálně ujal až 2. ledna 1887.
Obecní strážník mohl nosit stejnokroj s poboční zbraní – šavlí. Byl osobou vrchnostenskou. Povinností obecního zastupitelstva bylo pro strážníka vypracovat služební řád se stanovením jeho povinností a práv. Ze služebního řádu vyplývalo i to, že při soudních řízeních, pokud byl k nim přivolán, platila jeho svědecká výpověď za 2 osoby. Povinností strážníka bylo také dohlížet v obci na řádné chování občanů, dohlížet na vesnické tancovačky a jiné akce spolků, aby nedocházelo ke rvačkám a výtržnostem atd. Bylo-li třeba, sledoval i podezřelé osoby v obci, aby nedocházelo ke krádežím. Byl volán i k osobním rozepřím občanů. Vincenc Jansa sloužil jako strážník až do 2. července 1915, tedy plných 27 let a 7 měsíců. Funkce se vzdal pro své chatrné zdraví. Zemřel v roce 1925.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
25. 03. 2010
Ve dnech 2.–4. října 2009 se v Žamberku uskutečnily oslavy výročí 65 let od příchodu paraskupiny Barium do tohoto města, přesněji do jeho části Polsko. Na požádání městského tajemníka škpt. Markalouse převzala statečná rodina Žabkova dne 6. října 1944 nejprve velitele Baria kpt. Josefa Śanderu – Velkého Josefa a později i jeho radiotelegrafi stu por. Josefa Žižku – Malého Josefa. Třetí člen skupiny por. Tomáš Býček operoval v té době na Železnobrodsku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
22. 02. 2010
Již jsme vás v minulém čísle Vlastivědných listů Pardubického kraje informovali o zajímavém Muzeu vesnice, které se nachází v Dolním Újezdu u Litomyšle. Informovali jsme Vás o zajímavých expozicích, připomínající historii regionu, ale zejména zemědělskou výrobu, život a řemesla, která dnes známe spíše již jen z vyprávění.
Jedna z expozic je však také věnována selskému povstání, jehož centrem byl roku 1680 právě Dolní Újezd a jeho hrdinou mlynář Lukáš Pakosta.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
22. 02. 2010
V sobotu 4. dubna 2009 Polička prožívala velkou kulturní událost. Po mnoha letech uzavření a oprav byla veřejnosti zpřístupněna budova bývalé chlapecké školy, která následně sloužila jako muzeum a městská knihovna.
Nyní se proměněnila v Centrum Bohuslava Martinů. Mnoho občanů Poličky, okolních obcí i vzdálejších návštěvníků si v tento den mohlo prohlédnout nově zrekostruonané muzejní prostory. Projděme si tedy pomyslně prostory této budovy a seznamme se s expozicí, která se zde nachází.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
22. 02. 2010
Pozvánka na českomoravské pomezí,¨ aneb co má společného Boršovský les a Slavkovský les…
Pardubický kraj má tu zvláštnost, že zasahuje částečně na Moravu. Českomoravské pomezí leží stále stranou rušných turistických oblastí, ale vnímavému turistovi toho může nabídnout opravdu hodně. V září tohoto roku díky výborné spolupráci města Moravská Třebová, Lesů ČR a Pardubického kraje byla otevřena naučná stezka Boršovský les, která je první etapou Hřebečských naučných stezek. Výchozí bod stezky, která je dlouhá 3,7 km a má převýšení 150m je hájenka na západním okraji BORŠOVA u Moravské Třebové, která má sloužit jako ubytovací zařízení a občerstvení a kde můžete zaparkovat. Vodní nádrž u hájovny byla fi nancována ze zdrojů Evropské unie.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
22. 02. 2010
Pokračujme v naší procházce po „téměř“ zapomenutých fi rmách Pardubic a pootevřeme skromně okno do jejich historie.
Ve čtyřicátých letech (1944–1949) si Marie Čeřovská (nar. 1910 v H. Týnci) otevřela skromnou živnost, týkající se mandlování prádla, v ulici Malé č. 233 (bytem Jindřišská č. 683). Podnikání se vzdala krátce po převratu v roce 1949 z důvodu blíže nespecifi kované nemoci.1) Firmu se stejným druhem podnikání si otevřela krátce před M. Čeřovskou Růžena Vondroušková (nar. 1887 v Pardubicích). Mandlování prádla provozovala v ul. Teplého č. 1621, bytem ul. Malá č. 233. O pardubických zmrzlinářích a cukrářích jsme již psal ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka,2) proto zde jen na doplnění uvádím Václava Červenku (nar. 1889 v Chroustovicích), který se v letech 1941–1942 zabýval prodejem zmrzliny a cukrovinek v Pardubicích-Karanténa č. 5. Podnikatel stejného jména i příjmení (nar. 1905 v Pardubicích) v letech 1934–1942 prodával uhlí a palivové dříví na Bílém nám. č. 141. Zaměstnával pouze jediného pomocníka, Josefa Parolka (nar. 1904, Okrohlá, Boskovice). 3)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
09. 02. 2010
O historii olomoucko-pražské železniční dráhy, po které jezdí vlaky již od roku 1845, toho již bylo napsáno mnoho. Jižmzahájení jejího provozu provázelo neštěstí v podobě smrtelnéhomzranění stavitele železnice Ing. Jana Pernera.mVelké železniční neštěstí však postihlo tuto trať nedalekomUherska v prosinci roku 1909: „Dvanáct osob zabito, 18 těžcemzraněno,“ hlásaly titulky v Národních listech 27. prosincemroku 1909. Zpráva dále pokračovala: „V dějinách hrůznýchmželezničních katastrof v našem království, těchto tragédií zaviněnýchmi nezaviněných, nejčernějším písmem zapsána budemstrašná srážka rychlovlaku s vlakem nákladním, udavší se vemstanici Uhersko mezi Pardubicemi a Chocní, na Boží hod vánočnímo půl 10. hodině dopolední… Vyšetřování soudní a železničnímbude trvati delší čas, než se pravá příčina katastrofymzjistí, nemožno tedy dnes již se vší určitostí viníka usvědčit,male přesto dlužno sděliti všeobecné mínění železničních orgánů,mže katastrofu zavinil službu konající dopravní úředník asistentmZeis, a sice opomenutím postavení distančního terče namznamení „Stůj“… V laických kruzích vyslovuje se podezřenímnad tím, že mohla se státi srážka vlaků na dvojkolejné trati.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
09. 02. 2010
Jméno cestovatele Dr. Emila Holuba (7. 10. 1847– 21. 2. 1902) snad není nutné dlouze představovat. Pokud semchcete o tomto cestovateli, významném holickém rodákovi, ale i o africkém kontinentě dozvědět více, jistě neopomeňte navštívit Památník Dr. Emila Holuba právě v jeho rodišti v Holicích.
„Historie muzea začíná 30. dubna 1966, kdy v akci Z byl postaven kulturní dům a současně s ním budova muzea. Základem sbírek se stala pracovna Dr. Holuba, kterou Holicím odkázala jeho manželka Růžena po své smrti v roce 1958,“ popsala vznik muzea jeho zaměstnankyně Marcela Jeřábková.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
09. 02. 2010
V sobotu 3. října tohoto roku byla ve skutečském muzeu otevřena nová trvalá expozice. Tato výrazná změna přišla právě včas, neboť předcházející stálá všeobecně historicko-vlastivědná výstava by letos „oslavila“ již 30 let své existence. Léty okoukané exponáty se tedy vrátily do depozitářů a na jejich místa putovaly věci nové. Po dvanácti měsících stavebních úprav a budování nové výstavní scény se veřejnost vrátila do úplně jiného prostoru. Na bývalé zahradě vyrostl lom, výstavní sál v přízemí se vrátil do časů, kdy v tehdejší Práškově vile fungovala továrna na výrobu obuvi a z tmavých sklepů byla vytvořena multimediální expozice o dějinách kamenoprůmyslu a geologických zajímavostech kraje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
02. 02. 2010
Okolní příroda, ráz krajiny a životní podmínky formovaly i vývoj kulturní společnosti. Některé akce, jako jsou tradičnímnmasopusty, stavění májů, posvícení a poutě, přetrvávají v nezměněné podobě do dnešní doby. Některé tradice však byly pozapomenuty. V současné době ve spolupráci se subjekty regionu dochází k jejich obnově v modernějším pojetí. Ani v letošním roce tomu nebylo jinak. Turistická sezóna byla zahájena „Dny Železnohorského regionu“, akce měla vést k prezentaci novinek a k poznání méně známých atraktivit cestovního ruchu v regionu. Ve čtvrtek 16. dubna se sešli v Mladotickém mlýně zástupci informačních center a Destinační společnosti Východní Čechy s novináři, kde jim byly prezentovány připravované novinky a kulturní akce na nadcházející sezónu. V pátek probíhal „Den otevřených dveří ve všech infocentrech regionu“ s prezentacemi novinek v cestovním ruchu pro širokou veřejnost. V sobotu proběhl již třetí turnus autobusového putování po regionu pro návštěvníky a místní obyvatele po zajímavých objektech a lokalitách, kammse jinak návštěvník sám těžko dostává. Poslední den mohli zájemci navštívit podnikatelské areály členů Železnohorského regionu a seznámit se s jejich každodenní prací.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
02. 02. 2010
Heřmanův Městec sice není příliš velké město, ale počtem svých památek předčí mnoho větších. Navíc se rozkládá na severních svazích Železných hor, kam můžete vyrazit za turistikou. Zkrátka místo jako stvořené nejen pro prodloužený víkend.
Město Heřmanův Městec bylo založeno patrně kolem roku 1280, kdy Heřman z Lichtenburku kolonizoval krajinu v okolí svého hradu Lichnice. Nejstarší dochovaná písemná zpráva v zemských deskách z roku 1325 již hovoří o městečku ležícím na známé Trstenické stezce spojující Čechy s Moravou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 
02. 02. 2010
Nadchází nejkrásnější období v roce – Vánoce. Bohužel současná společnost, ve které žijeme změnila, vánoční tradice v ryze komerční a původní duchovní podoba a mnohé lidové zvyky a nádherné tradice našich předků bohužel v posledních letech upadají v zapomnění. Mnozí se dnes již ani nepodivují nad tím, když nám jsou v obchodech nabízeny na přelomu listopadu a prosince čokoládové fi gurky Santa Clause prodávané pod názvem „Mikuláš“, zrovna tak se stalo naprostou samozřejmostí, že Vánoce jsou dnes spíše o hojnosti a množství dárků než o vánoční pohodě, vůni sušeného ovoce, chvojí, cukroví a společném soužití celé rodiny.
Není však bez zajímavosti, že na znevažování symbolu Vánoc si již stěžovali naši předci. Například arcibiskup Arnošt z Pardubic píše v roce 1357 o bezbožném prožívání Vánoc, kdy mnozí namísto, aby jako dobří křesťané trávili svatý čas modlitbami, hrají hazardní hry v kostky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
