|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2019
11.07.2019
Bedřich Heyduk se narodil 28. února 1832 v Rychmburku na Chrudimsku v rodině místního truhláře a hostinského jako jeho 4. dítě. Studoval veterinářství, lesnictví a ekonomiku, absolvoval u kurs řízení panských statků. Potom působil jako správce na různých panstvích a začal experimentovat v zemědělství. Psával o tom odborné referáty do časopisu „Pokrok hospodářský“, jejž také redigoval.Rok 1863 přinesl zásadní zlom v jeho životě. Odstěhoval se jako zemědělský specialista do Ruska. Cestoval nejdřív v jeho jižních guberniích, až získal místo v ukrajinské Poltavě jako sekretář zemědělské společnosti. Pro neshody se šlechtou však odešel do Novorosijska, kde získal funkci agronoma Černomořského okruhu. Bedřich (rusky Fjodor) Heyduk z Německa a Krakovska do podhůří Kavkazu sazenice vinné révy a stal se průkopníkem vinařství v této oblasti. Roku 1865 získal asi hektarový pozemek pro školku ovocných plodin. Přibližně v roce 1870 za ním přijela jeho manželka se synem Jaroslavem a založili tu experimentální osadu Gajduk, do níž přicházeli čeští osadníci. V kopcích mezi Černým mořem a Kavkazem se dařilo ovoci i zelenině. Z výnosů tabáku financoval Heyduk své další zemědělské experimenty, jež jej proslavily natolik, že mu v roce 1884 nabídl gubernátor Příamurského kraje A. Korf místo vládního agronoma regionu. Tehdy 52 letý Heyduk nabídku přijal (snad i pro nečekanou smrt své manželky). Odjel lodí do Vladivostoku a v Chabarovsku se zúčastnil tzv. Rady zkušených a gubernátora Korfa. V letech 1885-1903 se konala 4 zasedání, jejichž zápisy potvrzují Heydukovy návrhy na osídlení Jihoussurijského kraje, tj. pobřežní oblasti mezi Vladivostokem, Ussutijskem a jezerem Chanka. Z této rozsáhlé oblasti vytipoval Heyduk jen 3% území bez hor, lesů a blat. V Ussurijsku již žilo 1257 přistěhovaleckých rodin, Heyduk k nim chtěl přidat dalších 2743 z Ukrajiny. Na náklady ruského státu tak měly vzniknout komunity s obchodem, kostelem, školou a útulky pro sociálně slabé a vojenské veterány. Právo na půdu měly jen celé rodiny, nikoli svobodní jedinci. Podle rakouského vzoru měly vzniknout pozemkové knihy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Před šedesáti lety 28. srpna 1959 zemřel v švýcarském Liestalu a byl pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byly uloženy 27. srpna v předvečer dvacátého výročí jeho úmrtí, ke svým rodičům, sourozencům a manželce Charlotte 1), která byla do tohoto hrobu uložena k věčnému odpočinku 11. prosince 1978.V rodném městě je také zbudován jeho památník a jednou ze tří částí Městského muzea a galerie Polička je Centrum Bohuslava Martinů. K tomuto výročí přidávám vzpomínku P. Al. St. Nováka 2), na tehdy nedávno zemřelého Bohuslava Martinů, uveřejněnou v Katolických novinách 20. září 1959.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Již více než 10 let připravuje grafickou podobu Vlastivědných listů ing. Lukáš Zeman, který však již řadu let spolupracuje také s Klubem přátel Pardubicka, jelikož je např, autorem grafické podoby mnohých publikací z edice AB-Zet Pardubicka, podobně jako firma E-smile L. Zemana je autorem grafického návrhu plánků pardubických hřbitovů v rámci projektu Pardubický Slavín. Ing. Zeman však není jen grafik, ale i úspěšný fotograf. V loňském roce dokonce jeho fotografie zvítězila v prestižní soutěži Czech Press Photo. I proto jsme si dovolili s ing. Zemanem připravit následující rozhovor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Takto město Bystré ve své kronice popsal bysterský měšťan, kominík a kronikář Vincenc Federsel, zvaný nejen v románu na Librově gruntě Vedřel: „Nevelký kus cesty od Svojanova na západ rozkládá se v údolí na pahorku město Bystré, poskytující svým velikým kostelem a zámkem půvabný pohled; cesta k němu jest jako zahrada krásná, plná rozkošných skupin stromův a lesíkův.“ Kdy bylo Bystré založeno, nevíme. Zcela nezpochybnitelný je rok 1349. V letošním roce si tak Bystré připomíná 670. výročí od první písemné zmínky. Zastupitelstvo města rozhodlo, že hlavní oslavy a setkání rodáků, nad kterými přijal záštitu hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, proběhnou v pátek 21. a v sobotu 22. června. Kromě řady kulturních vystoupení vychází k tomuto výročí nová kniha o Bystrém autorů Vladimíra Velešíka a Vladimíra Velešíka ml. Úkol, který stál před autory moderní monografie o Bystrém, byl těžký. Popsat dějiny města Bystré od počátku až do dnešní doby. Museli se vypořádat s řadou nástrah, projít stovky stran kronik, historických listin a dalších pramenů. Důraz byl kladen na dějiny Bystrého v 19. a 20. století, kterým se žádná z předchozích knih systematicky nevěnovala.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
U obce Vysoký Les u Sebranic u Litomyšle je veřejností hlavně v předjaří hojně navštěvovaná chráněná Přírodní památka - Sněženkové údolí. Zde se také nacházejí tři lesní kaple a studánka, nedávno opravené spolkem Archaických nadšenců ze Sebranic. Najdeme je v tzv. Horním lese, jižně od obce. Dnes méně známější Dolní les, v severní části polesí býval ve třicátých letech 20. století daleko navštěvovanější. Před 85 lety, po dlouhém vyjednávání uskutečnil bývalý Litomyšlský okres koupi polesí Vysoký Les od původního majitele, německého knížete Alberta I. Thurn – Taxise. Na oslavu, že lesní pozemky přešly do českých rukou byla 17. června 1934 uspořádána velkolepá slavnost. V Dolním lese na louce u hájenky Na Brně se sešlo podle dobových záznamů neuvěřitelných 17 tisíc lidí. Slavnost byla spojena i s Dětským dnem, který přijely oslavit děti ze všech škol okresu. Samozřejmě nechyběli ani představitelé okresu a široká veřejnost z blízkého i vzdálenějšího okolí. Autobusy celodenně jezdily z Litomyšle na okraj lesa, odkud byla nově upravena cesta přímo k hájence. Po proslovech přišla na řadu volná zábava. O tu se staraly tři hudební kapely, hrající k tanci i poslechu. Na podiu se předváděly drobné divadelní kousky, své dovednosti předvedl i kouzelník. Kolem prostranství bylo mnoho stánků s občerstvením a jarmarečním zbožím. Děti tu měly k zábavě kolotoče, houpačky i střelnici. A tak se nejen díky krásnému počasí slavnost velice vydařila. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Dobrá zpráva pro plavce je tu. Pardubice mají dokončený nový pětadvacetimetrový bazén a místní aquacentrum tak vstoupí do nadcházející letní sezony posíleno o další plaveckou plochu. Spolu s letní pláží, která měla loni z důvodu prací na této přístavbě sezonní pauzu, bude pětadvacítka sousedící s padesátkou otevřena od polovina června letošního roku. Stávající kapacita vnitřního padesátimetrového bazénu již nebyla dostačující, aby pokryla zájem veřejnosti, rekreačních i profesionálních plavců, klubů či škol a posílení v podobě pětadvacítky, zejména nyní před blížícími se letními měsíci, veřejnost jistě uvítá. Práce na přístavbě nového bazénu odstartovaly na přelomu června a července loňského roku, od té doby se prostor mezi výstavním centrem Ideon a letní pláží změnil k nepoznání. Přístavba díky prosklené čelní straně při pohledu zvenku architektonicky navazuje na stávající plavecký areál a plavcům nabízí výhled do korun stromů či na letní pláž. Oba bazény jsou navíc vizuálně propojeny prosklenou stěnou a díky posuvným skleněným dveřím mohou návštěvníci procházet z jedné části areálu do druhé. Interiér přístavby přitom kopíruje prostředí kolem stávající padesátky, tak aby oba prostory působily jednotně, což dokládají například mozaikové lavice po obvodu nového bazénu určené k odpočinku či odkládaní věcí návštěvníků areálu. Zázemí, tedy šatny, sprchy a toalety mají obě vodní plochy společné, což znamená minimální navýšení personálu i nákladů na provoz. Své vlastní zázemí u nového bazénu však mají plavčíci, aby všechny části aquacentra byly pod neustálým dohledem, což uvítají zejména rodiče s dětmi. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Na Zámku Pardubice se od začátku letošního roku mohutně bourá a staví. Možná nejvíc od jeho přestavby z gotického hradu na renesanční sídlo mocného rodu Pernštejnů. Pardubický kraj zde jako vlastník této národní kulturní památky zahájil v lednu evropský projekt na rehabilitaci zámku jako pernštejnské rezidence. Výrazným impulzem byla evropská dotace z programu ITI pro Hradecko-pardubickou aglomeraci. „Ještě před pár lety se na pardubický zámek chodilo jen do muzea, galerie, do rytířských sálů či na valy. V posledních letech přibyly prohlídky kaple Tří králů nebo krytu civilní obrany ve valech a na zámek láká také řada kulturních a společenských akcí. Stále ale málo mimopardubických návštěvníků tuší, že zde máme takový skvost. Rozhodli jsme se proto představit zámek jako sídlo jednoho z našich nejvýznamnějších šlechtických rodů a přitom vylepšit podmínky pro muzejní a galerijní činnost našim institucím. S první částí chceme být hotovi na jaře příštího roku, celkově skončí tento projekt o rok později. Následovat budou i další etapy,“ uvedl 1. náměstek hejtmana Roman Línek, který dodal, kolik bude aktuální projekt stát: „Náklady na stavbu jsou 120 milionů korun. Dodavatele expozice za přibližně 21 milionů korun budeme soutěžit na začátku příštího roku.“ Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Koncem roku 1307 opustil římský král Albrecht I. se synem Fridrichem naše území. Stalo se tak poté, kdy Albrecht chtěl získat český trůn po smrti svého syna Rudolfa. Ale ani po Albrechtově odchodu nezavládl klid. Zbylé posádky sousedních měst se rozjížděly po Pardubicku a šířily požáry a zkázu v podobě loupeží a plenění majetku. V této rušné době v roce 1318 hospodařil na pardubické tvrzi Puota z Pardubic, nejstarší známý majitel. Okolo roku 1321 zdědily Pardubice s okolím Poutovy děti. Před rokem 1330 se Pardubice stávají majetkem rodu Malovců. První z nich byl Arnošt z Hostýně. Ten získal Pardubické panství směnou za hrad Visemburk nedaleko Úpice postoupený bratřím Dubé. Arnošt z Hostýně byl králem Janem Lucemburským povýšen do panského stavu a zemřel roku 1342, sedm let poté jeho žena Adlička. Ještě před svou smrtí jmenoval v závěti roku 1340 svého syna Arnošta dědicem panství. To již bylo v době, kdy byl budoucí první arcibiskup pražský děkanem svatovítské kapituly. Arcibiskupem se stal roku 1343. Dnes známe tohoto majitele panství, předního rádce císaře Karla IV. a významnou postavu českých dějin pod jménem Arnošt z Pardubic. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Zájezd byl tématický s názvem „Po stopách Arnošta z Pardubic“, jehož život byl úzce spjatý s „Otcem vlasti – Karlem IV.“ Rok 2016 byl věnován Karlu IV. Právě 14.května 2016 uplynulo 700 let od jeho narození, proto byl vybrán tento termín. Výlet se konal za hranicemi Pardubického kraje, ale byl věnován památce význačné osobnosti, která je úzce spjata právě s Pardubicemi. Autobusový zájezd KPP do Klodzka se konal opět pod taktovkou Honzy Řeháčka. Odjezd byl od nádraží ČD v 7,00 hodin. Opět nám byl pronajat velký autobus „DOMINO“ s kapacitou 48 osob. Tento autobus používají stále pardubičtí hokejisté, ale už mají jiné logo. Vrátili se k původnímu a zavedenému názvu „HC DYNAMO PARDUBICE“. Cesta přes Hradec Králové a dále přes Náchod byla náročná vzhledem ke stavebním pracím na silnicích nejen u nás, ale i dále na polské straně. Ale pan řidič jel perfektně a do Klodzka jsme dojeli podle plánu kolem deváté hodiny. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Už když se k Lepějovicím blížíme, cítíme, že je to místo neobyčejné. Mezi silnicí z Valů na Veselí a železničním přejezdem u lepějovické hájovny se nachází lesní cesta a zhruba v půli z ní odbočuje jiná lesní cesta na Veselí. Opačným směrem dříve patrně vedla cesta na Valy a křižovatka měla tvar kříže. Na spojnici těchto dnešních tří cest se dnes nachází na stromě kovový křížek a větší plech s křížem. Na již značně opršelé cedulce je napsáno: „Tomuto místu se od nepaměti říkalo U Vobrázku. V minulých staletích tu bývala křižovatka hlavních cest z Valů na Veselí a z Lepějovic na Štěpánov. Občas tu prý v noci straší.“ Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 
11.07.2019
Milníky byly budovány už ve starověku, v Římské říši a jeho provinciích. U nás se objevují v první polovině 18. století jako dopravní značení důležitějších silnic. Kamenný sloupek ve tvaru válce, jehlanu nebo kvádru sloužil pro určení vzdálenosti od výchozího místa a k vyznačení směru, odtud i výraz rozcestník. Do konce roku 1875 se délkové míry na milníku udávaly v mílích (1 poštovní míle = 7 585,936 m). Přestože od 1.ledna 1876 se začaly vzdálenosti uvádět v kilometrech, je dnes spíše než kilometrovník používanější původní název milník. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
