|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2016
7.07.2016
Významná představitelka venkovského realismu v české literatuře Terezie
Lanhausová-Nováková se narodila 31. 7. 1853 v Praze v úřednické
rodině. Její matka pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny,
otec však vedl malou Terézu k češství. V Praze navštěvovala v letech
1860-69 dívčí ústav F. S. Amerlingové, potom v domě U Halánků na
Betlémském náměstí známý Americký klub českých dam. Četla německé,
fransouzské a anglické autory v originále a překládala je, její
příklon k vlasteneckému češství se vysvětluje vlivem Karoliny Světlé
(1830-1899), jež se jí stala celoživotním vzorem.
Během studií se Teréza seznámila se Svatoplukem Čechem a svým budoucím manželem dr. Josefem Novákem, pozdějším gymnaziálním profesorem v Litomyšli (zemřel 1907). Za něj se provdala roku 1876. Toho roku oba odešli do Litomyšle. Alois Jirásek v druhém díle svých „Pamětí“ píše o paní z velkoměsta, pro níž byla malá Litomyšl nudným hnízdem. Nepřestala tesknit po Praze. Její první literární pokusy se vracely k dívčím letům a „Litomyšl se v nich objevuje jen v ironickém zpodobení falešného a pokryteckého maloměšťáctví“ (V. Kovářík). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Pardubické letiště otvírá regionu cestu do celého světa
Pokud se 31. května Ing. Jan
Kašpar díval shůry na své
rodné město, měl určitě velikou
radost. Přesně 95 let
a jedenáct dní poté, co se
jeho Blériot odlepil od trávníku
v Pardubicích a vydal se
na svůj první dálkový přelet
do Prahy, jen o kousek dál
ofi ciálně začala výstavba letištního
terminálu.
Odvážný snílek a průkopník letectví
by si ve své době jen těžko představil,
že za pár desítek let budou jeho rodné
Pardubice místem, odkud do celého světa
startují létající stroje schopné přepravit
desítky cestujících najednou. Dnes by
byl ale zcela určitě hrdý na to, že jeho
město a s ním celý region, kráčí díky
jeho snu k rozvoji a prosperitě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Až do poloviny 18. století se v Raškovicích nedaleko Choltic těžil
křemenec. Byl výjimečně tvrdý, a proto se z něho vyráběly mlýnské
kameny, takzvané žernovy. A raškovické žernovy byly slavné
v celém Českém království. Naučná stezka Raškovickými lomy představuje kamenickou historii v podhůří Železných hor. Na dvoukilometrovém okruhu najdou návštěvníci šest informačních tabulí, uvidí několik zatopených lomů a dozví se, jak těžká byla kamenická práce. Stezka začíná pod rozhlednou Barborka, prochází obcí Horní Raškovice a přes nejvyšší místní vrch Vysokou skálu se vrací zpátky pod Barborku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
V první polovině roku 2013 proběhl
při stavbě kanalizace v areálu zámku
záchranný výzkum, který na čestném
nádvoří odkryl pozůstatky 105 kostrových
hrobů a řadu kumulací lidských
kostí. Pohřby byly do písčitého podloží
uloženy vždy na zádech v orientaci ve
směru V–Z. Řada hrobů byla vymezena
kameny, některé byly kameny překryty.
Nejméně ve 3 případech došlo k překrytí
hrobů náhrobními kameny. Celkem
v 17 hrobech se podařilo identifi kovat
zbytky rakví. Rozbor zbytků dřev ukázal,
že k jejich výrobě byla nejčastěji použita dubová či jedlová prkna (dále pak
i habrové, javorové nebo olšové dřevo).
Dalším svědectvím o používání rakví
jsou železné hřebíky, avšak většina těl
byla pravděpodobně do země uložena
pouze v prostém rubáši nebo v látkovém
vaku. Výbava hrobů byla velmi chudá.
Uvést můžeme 2 prsteny, 1 stříbrnou
minci a 4 esovité záušnice. Výbavu hrobu
45 tvořila stříbrná mince. Horní část
těla od pasu k hlavě zničil mladší kruhový
vkop. Dochována byla pouze pánev,
dolní končetiny, část levé ruky a prsty
pravé ruky pohřbené osoby. Na jednom
z prstů byl navlečen bronzový prsten.
Pod nimi na pánvi spočívala stříbrná
mince, která byla určena jako střední
brakteát českého krále Přemysla Otakara
II. (1253–1278). Jedná se o ražbu z let
1265–1267(?). Po stránce typologické
jde o typ Cach 820 b. Přestože se celá
dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo
bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně
a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“
(Brádle – Hornik 2014, 3–5). Poměrně
gracilní pánev a kosti dlouhých končetin
však naznačují, že by pohřeb mohl patřit
ženě ve věku 35–40 let (Mazáč 2015).
Mince tvoří velice důležitý nález, neboť
právě ona datuje pohřebiště do 13. století.
Nepočetný, ovšem z hlediska datování
pohřebiště velice důležitý soubor
představuje skupina 4 záušnic. Tři jsou
vyhotoveny z tenkého mosazného drátu.
Jedna záušnice je vyrobena z mědi a její
povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním.
Průměr záušnic se pohybuje mezi
31 a 41 mm. Právě průměr záušnic je důležitý
pro jejich dataci. Kusy o průměru
větším než 30 mm se objevují v průběhu
12. století (Štefan 2009, 182), na počátku
následujícího století z výbav hrobových
celků mizí (Nechvátal 1999, 125).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Pardubický kraj zahrnuje část území historické Moravy, nazývané
Malá Haná, což je samostatná část území Hané rozložená v severní
části Boskovické brázdy. Táhne se od Boskovic přes Velké Opatovice,
Jevíčko, Jaroměřice, Chornice až po Městečko Trnávka.Tato Malá Haná byla osídlena od pradávna. Není divu; je zde úrodná půda, mírné a zdravé klima, které dnes využívá též plicní sanatorium v Jevíčku, a hlavně dostatek vody. Je to území strategicky perspektivní díky své poloze v Boskovické brázdě, kterou od nepaměti procházela řada důležitých dálkových stezek spojujících Čechy, Moravu a Slezsko. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Jednoho krásného zřejmě rána dubnového
léta Páně tisícího sedmistého
jednaosmdesátého zalétla do věnného
města rychlá zpráva: „Na vědomí všem
občanům se dává, že panovník, toho
času císař Josef II., do Vysokého Mýta
nazítří zavítá. Teď po smrti své milované
matky Marie Terezie chce navštívit
své i dávné její statky.“
Jak tam se lidem daří, zdali dobře hospodaří.
V starostovi hrklo jako v starých hodinách,
to tudíž musí být i velkolepá hostina.
Císař, to není persóna jen tak kdovíjaká,
menu podávaná, ať je také pestrá.
16. dubnem začíná pstruhová sezóna, na
stole nesmí chyběti ryba. Jak jistě víte, sousedé,
nejlepší je pstruh, ne, že ne. To vnuknutí
starostovi dalo samo nebe, ale vzápětí
tu tíhu úkolu odhodil ze sebe.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Kastelánka Nového Zámku
u Lanškrouna Krasava Šerkopová
se soustavně věnuje sběru informací
o historii této nemovitosti. V roce 2010 navštívila archiv rodu Lichtensteinů ve Vídni, kde získala fotokopie cca 400 stran dokumentů a dopisů z doby výstavby zámku (1698–1712). Překladu historických dokumentů získaných v archivu, které jsou psány barokním kurentem, anebo švabachem, se věnuje Milan Koudelka, který žije v jedné z obcí nedaleko Rudoltic. Už tři roky postupně překládá listiny z různých archivů, včetně toho lichtenštejnského. Díky spolupráci kastelánky a překladatele se podařilo v listinách objevit nové informace o výstavbě zámku, následcích jeho požárů, opravách a pozdějším velkém bourání. Zajímavé jsou informace ze života v zámku i podzámčí. Kastelánka může nyní návštěvníkům sdělit například to, jakou pokutu dostalo v roce 1703 pět rychtářů z okolí, kteří se pohádali a poprali v kantýně pro dělníky u zámku. Za poklad nalezený v archivu považuje kastelánka informace o hledání příčin požáru, který zámek poničil v roce 1714. „Donedávna se vědělo pouze to, že byla 14. dubna 1714 opravována část střechy poškozená vichřicí. Na opravě pracovali klempíři, kteří si zřejmě udělali na zahřátí ohníček, ten při odchodu asi neuhasili,“ uvádí kastelánka informace, které měla k dispozici před tím, než byly předloženy listin z vídeňského archivu. „Až nyní se v dokumentech podařilo objevit opravdový informační poklad,“ doplňuje. Jedná se o zprávu o výslechu dělníků, která byla zaslána knížeti. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Cyklostezka začíná v Chocni, městě
cyklistů, hezkých parků a úzkých silnic.
První písemná zmínka o Chocni pochází
z roku 1227. Lidé zde ale žili
již dlouho před tímto datem. Důkazy
poskytla hradiště Darebnice a Hrádníky,
pohřebiště u Běstovic, nebo nálezy
v Hemži. Ve 14. století zde místní
šlechtici vybudovali několik menších
hrádků. Darebnice a Hrádníky vyrostly
na místech původních hradišť, Vranov,
Zítkov a Hlavačov na místech nových.
Jeden z těchto hrádků a možná i některé
další byly cílem vojenské výpravy
Karla IV., tehdy ještě markraběte. Karel
o tom píše ve své vlastní kronice:
„Téhož léta, přijed k Vysokému Mýtu,
zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady
pána z Potštejna, neboť jsem toho času
vedl válku s tím pánem“.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Pod zámkem v Nasavrkách téměř uprostřed města roste unikátní
sad jedlých kaštanů. V roce 1776 je zde nechal vysázet majitel
nasavrckého panství Jan Adam Auersperg. Ten si přivezl prvních
šest sazenice z Itálie. Kaštanovníkům se v zámecké zahradě dařilo
a nejen tam, dnes rostou prakticky ve všech částech Nasavrk.
V průběhu 19. a 20. století byly sázeny
nové kaštanovníky. Na severním svahu
pod zámkem jich dnes na ploše větší
než hektar roste 97. Z původní výsadby
se zachovalo dvacet stromů. Nejstaršímu
a také nejmohutnějšímu se říká Knížák,
nebo také Kněžák, v obvodu má 534 cm,
ale je už značně poškozen.
Kaštan setý (Castanea sativa) je podobný
spíš buku nebo dubu, než klasickému
kaštanu (jírovec maďal). Liší se výrazně
květy, které se podobají jehnědám.
Kaštanka kvete v polovině červnu a je to
nádherná podívaná.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Malebně zvlněnou krajinou na rozmezí Železných hor a Vysočiny se
vine říčka Doubrava, jeden z významných levých přítoků Labe. Údolí
Doubravy se na horním a středním toku vyznačuje spoustou romantických
zákoutí i hodnotných přírodních partií, z nichž některé jsou
součástí chráněných území a většina z nich je dostupná po turisticky
značených cestách. Kde se voda rozlévá do dvou řek Pozornost zasluhuje už pramenná oblast Doubravy, která je součástí rozsáhlého rašeliniště mezi hladinami známých rybníků v lůně CHKO Žďárské vrchy – Velkého a Malého Dářka. K tomuto podmanivému území, chráněnému ve dvou národních přírodních rezervacích – Dářko a Radostínské rašeliniště, je nejlepší přístup po nenáročné trase naučné stezky „Dářská rašeliniště“, obnovené v roce 2013, a to buď ve směru od Velkého Dářka nebo od Radostína k osadě Borky. Tam je též poslední z dvanácti informačních panelů naučné stezky. Cesta se vyhýbá mokřinovým rašeliništím, kde v řídkém porostu s borovicí blatkou a bělavými koberci suchopýru zaujme několik tajemných jezírek. Z nich se voda rozlévá na dvě strany – ke zdrojnicím řek Doubravy a Sázavy. Jde o jeden z mála známých příkladů „říčního rozdvojení“ (tzv. bifurkace) na území naší vlasti. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
120. VÝROČÍ ZALOŽENÍ A 25. VÝROČÍ OBNOVENÍ 95. VÝROČÍ ÚMRTÍ JUDR. KARLA PIPPICHA Obě významná výročí – založení a obnovení Sokolské župy Východočeské – Pippichovy i výročí úmrtí JUDr. Karla Pippicha – se stala zajímavým podnětem pro uspořádání slavnostního dne, který se konal v Chrudimi v sobotu 2. dubna 2016. Ve 13 hodin se začali Sokolové a návštěvníci z Pardubického kraje, cvičenci a vystupující z tělocvičných jednot pardubické župy i dalších pěti žup – Orlické, Jizerské, Jičínské, Fügnerovy a Havlíčkovy – řadit do průvodu, který směřoval z ulice U Vápenky k hrobce JUDr. Pippicha. Pietní akt u hrobky byl velmi důstojný, všichni vystupující (mj. i starosta města Chrudimi p. Petr Řezníček a první náměstek hejtmana Pardubického kraje p. Roman Línek) ve svých projevech ocenili přínos jednoho z nejvýznamnějších občanů Chrudimi. Pozvání přijala i prapravnučka dr. Pippicha prof. Anna-Maria Laetitia von Pippich, Ph. D., příjemná mladá dáma, která byla velmi potěšena z průběhu pietního aktu i sportovně-společenského odpoledne. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 
7.07.2016
Obec Dvakačovice se nachází asi 2 km severně od Dvakačovická stráň zelená – 7. 5. 2016
Hrochova Týnce nad řekou Novohradkou.
Od 18. století se staly střediskem evangelické
církve, byly zde postupně založeny
tři evangelické hřbitovy, první v blízkosti
současného evangelického chrámu,
druhý na okraji lesa severovýchodně
od obce. Na východě od Dvakačovic se
nachází na opukovém návrší zalesněná
stráň s teplomilnou květenou.
Řídíme se radami zkušených přírodovědců
a vydáváme se na ni začátkem
jara v době přes olistěním většiny
stromů, kdy mají jarní rostlinky dosti
slunečního světla pro svůj růst. Cestu
začínáme na zastávce ČD Bořice první
dubnovou neděli.
Jdeme zprvu silničkou západním směrem
asi 1 km, před námi se na plochém
kopečku rýsují obrysy zatím holých vysokých
stromů, jsou tu hlavně duby, buky,
habry a olše. Ve starších mapách je lokalita
označena jako Dvakačovický háj.
Po příchodu na hlavní silnici od
Hrochova Týnce odbočujeme po ní
vpravo podél háje, který pak obcházíme
po jeho severním okraji. Vede tudy
dobře schůdná polní cesta, odbočující
z hlavní silnice.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
