|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2013
1.12.2013
Alois Hladěna (nar. 1898, Pardubice)
patřil ve své době k velmi známým sedlářům
v Pardubicích. Vlastnil sklad kůží
a potřeb pro sedláře, řemenáře, čalouníky,
brašnáře a stavitele kočárů na Pernštýnském
nám. č. 48. Archivní záznamy
pocházejí však pouze z počátku 40. let.1)
Ze dne 9. 12. 1940 pochází žádost o vydání
duplikátu živnostenského listu, který se
ztratil. Dne 16. 11. 1942 požádal A. Hladěna
o převzetí fi rmy svého otce.2) František Hladěna (nar. 1866 v Hradišti u Pardubic) vedl rovněž ve 40. letech sedlářství (anglické), dále výrobu kočárových postrojů na Wilsonově tř. č. 95 (Na Zeleném), později vdova Marie (s náměstkem Josefem Bulíčkem). Podobně jako u předešlé fi rmy se zachovala žádost Marie Hladěnové o vystavení duplikátu živnostenského listu vydaného dne 12. 4. 1893 v Pardubicích. Z činnosti fi rmy se v archivních fondech zachoval jediný fi remní papír (dat. 20. 3. 1941).3) I když jsou obě fi rmy Alois Hladěna a František Hladěna uvedeny v archivním fondu odděleně, lze předpokládat, že se jednalo o dva podnikatele stejného rodinného podniku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Názvy ulice K Vinici a názvy
místní části na starých
mapách Na vinici naznačují,
že v Pardubicích se kdysi zřejmě
pěstovalo víno.
Víno přinesli k našim sousedům Římané,
kteří ho pěstovali např. v údolí Rýna
a Mosely. Pěstování vína vyžaduje vhodnou
kombinaci tepla, slunečního svitu,
deště a mrazu, polohy a půdy. Podnebí
a počasí jsou proto nejdůležitější činitelé
velmi komplexního prostředí, které je třeba
k pěstování vína. V tom spočívá celý
úspěch. Ale najít takové místo není vůbec
jednoduché.
Začněme historií:
První dochovaná zpráva o Pardubicích
je v listině papeže Bonifáce VIII. z r. 1295, kde je zmínka o klášteře Cyriaků
s kostelem sv. Bartoloměje. Dnes víme,
že klášter Cyriaků souvisí s návrším nad
Chrudimkou, kde se dnes nachází čtvrť
zvaná Pardubičky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Ve Zdechovicích to žije. Přesně v duchu nejlepších tradic českých vesnic, v nichž dění
buditelsky rozhýbávali starosta, učitel, případně místní okrašlovací spolek. Zdechovičtí
pochopili, že srdcem života obce je škola. Ale nezůstalo jen u školní budovy. Vedle
zdechovické základní školy vyrostlo víceúčelové hřiště pro sportování dětí a amfiteátr
pro kulturní akce pro všechny.
Podle pardubického architekta Aleše
Klose jde o výborný projekt, který dokázal
maximálně využít minimální plochy:
„Jako architekta mne příjemně překvapilo
jednoduché a funkční řešení celého
prostoru, kdy se využilo velice elegantně
každého volného místa, přitom ale tak,
že jakýkoliv nový prvek není na úkor
vzrostlé zeleně.“ Chválí také citlivě zasazený
amfi teátr ve svahu pro výuku
i koncerty. „Amfi teátr je výborný nápad
a tím, že je posazen do stráně a proveden
ze současných betonových materiálů, je
vlastně bezúdržbový a odolný vůči často
„necitlivému“ používání dětmi,“ uvedl
Aleš Klose.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Takto jsme si volně zapamatovali
výrok jednoho z policejních pyrotechniků,
kteří u nás 3. 5. 2013
likvidovali původně ohlášené čtyři
protitankové miny, jež našli naši
mladí spoluobčané A. M. a L. S.
v prostoru bývalého sovětského
autodromu u Zbraněvsi.
Na fotografi i se můžete podívat, na kolik kusů
se nález nakonec rozrostl. Tu zvláštní minu, která
tvarem připomíná dva komolé kužele na sobě,
neznali ani policejní specialisté.
Areály v zámku a na Zbraněvsi byly po odchodu
vojsk prozkoumány vojenskými pyrotechniky
čs. armády, kteří tu pracovali celý týden, přesto
se ale – jak je vidět – nelze na 100% spolehnout,
že se nedá nic najít. Plyne z toho pro nás pro
všechny poučení – s každým podezřelým nálezem
nemanipulujte a ohlaste jej okamžitě buď
policii na linku 158 nebo starostovi obce
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Na vstupu do někdejšího zdechovického panství od železniční stanice v Řečanech nad Labem a zároveň na začátku tzv. kočárové cesty stojí romantická stavba s fasádou ze zdejší žuly, která jekoncipována v pseudogotickém slohu. Někdy se jí také podle posledního obyvatele říká Mazánkova.Z historických zdrojů se zatím nepodařilonajít datum postavení, a tudíž ani nevímejméno stavebníka.Lze jen předpokládat vznik v 19. století.Ale není vyloučeno ani jiné období.Jisté je, že patřila zdechovickému panstvía sloužila kromě obydlí hajnému také jakozajímavý vjezd od dráhy na zdechovickýzámek, protože na delší vzdálenosti setehdy cestovalo vlakem a zbytek cesty seabsolvoval kočárem. Za branou pokračujezpevněná cesta přes obec Zdechovice ažk druhé hájovně Katovně a možná až k ledovcovémoréně „Obří postele“.Stavebně se jedná o stavbu zděnou –uvnitř z cihel plných a na vnější straněze žulových kamenů. Každý návštěvník,pokud přichází od trati, vidí stavbu ze severnístrany.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
V pátek 15. března 2013 byl při výkopu na čestném
nádvoří zámku ve Zdechovicích nalezen cca
2 m pod úrovní dvora zděný objekt.
Přivolaní pracovníci Muzea
v Hradci Králové pod vedením
archeologa Mgr. Bláhy a historik
MgA. Fr. Václavík neznámý nález
identifi kovali jako opěru zřejmě
dvouobloukového kamenného mostu
přes obranný příkop do někdejší
tvrze ve Zdechovicích. Odhad datování
zatím ukazuje na 17. století.
Protože při dokumentačních pracích
byly nalezeny i dřevěné prvky,
může se stát, že jejich prozkoumání
v laboratoři určí přesnější datum.
Zatím se spekuluje i tom, že kamenný
most měl svého dřevěného předchůdce.
Na bližší zprávy si ovšem
budeme muset ještě počkat možná
že až do konce tohoto roku.
Připomeňme si také, že v loňském
roce byly na fasádě zámku
byla objevena renesanční sgrafi tová
výzdoba.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Zdechovice nejsou na první pohled nijak zvlášť nápadnou obcí
na západním okraji pardubického okresu na hlavní silnici spojující
Pardubice s Kutnou Horou. Někdo si možná vybaví, že do
roku 1990 obývala místní zámek sovětská vojska, někdo si možná
vzpomene na přírodní zajímavost – obří postele u Zdechovic.
Nyní to však vypadá, že tato nenápadná obec začíná být poměrně
dost významnou vzhledem k archeologickým nálezům zde v posledních
měsících nalezeným.
Obec Zdechovice totiž získala do svého
vlastnictví místní zámek, který právě
do roku 1990 obývala sovětská armáda.
A v rámci výkopových prací pro zbudování
nové kanalizace a inženýrských sítí
byly v rámci záchranného archeologického
průzkumu objeveny zajímavé nálezy.
Mimo jiné byly nalezeny základy barokního
mostu, který byl umístěn v místě, kde
dříve stával středověký vodní příkop. Jak
výzkum pokračoval, podařilo se odkrýt barokní
zdivo s pozdější úpravou středověkého
příkopu, kdy šlechta, která tu žila snad
ve snaze zachovat původní historický ráz
sídla, tento 8 metrů široký příkop kamennou
zdí zmenšila.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Město Choceň se připomíná
již roku 1227 v majetku Kojaty
Hrabišice. Mnohokrát vyhořelo,
nad městem stával choceňský
hrad. Ten nechal zničit markrabě
moravský Karel (pozdější král
Karel IV.) v roce 1338 při tažení
proti loupeživému pánu Mikuláši
z Potštejna. Dnes je město znám0 především jako železniční křižovatka na hlavním železničním tahu. Již z roku 1875 tak pochází tamní železniční nádraží, před nímž začíná trasa naučné stezky, která vede návštěvníky po přírodních a kulturních zajímavostech okolí města. Její délka je 35 km a má dva okruhy dlouhé 16 a 19 km a v jejich spojnici v Kosteleckých Horkách je malý pěší okruh 3km. Je vhodná pro pěší i cyklisty na malý i několikadenní výlet. Stezka vede od nádraží ČD Choceň přes Hemže, Koldín k Homoli, dále na Homol a Kostelecké Horky, kde je místní okruh a zkratka přes Bošín do Chocně, hlavní trasa dále pokračuje k Černé a přes Plchůvky a Újezd se vrací se zpět do Chocně. Stezka je průběžně značena a osazena 19 informačními barevnými panely. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Chroustovice – nevelký městys ležící cca 15 km jihovýchodně
od města Chrudimi. Původní vesnice vznikla, jako mnohé jiné
v okolí, při staré stezce, která vedla od jihu podél břehu říčky
Novohradky. Tato cesta měla sice jen místní význam, ale
nedaleko Chroustovic se napojovala na významnou prastarou
obchodní trasu, kterou historici pojmenovali Trstenickou
stezkou.
Počátek zdejšího osídlení sahá až do
prehistorických dob. Již roku 1418 byly
Chroustovice zmiňovány jako městečko.
To se během dalších let příliš nevyvíjelo.
V podstatě jediným velkým zásahem
v jeho lokalitě bylo vybudování
zámeckého komplexu, který ale rozvoj
samotných Chroustovic urbanisticky
neovlivnil. Snad jen výstavbou většího
počtu malých domků pro lidi, kteří pracovali
pro potřeby zámku.
Při procházce Chroustovicemi, jejichž
název není odvozen od náletů chroustů,
ale prý od slova chrastí – porostu v bažinách,
stojí za prohlédnutí kostel sv. Jakuba
i jeho interiér. Jako farní byl kostel
v Chroustovicích zmiňován už v roce
1349. Jeho dnešní barokní podoba je
z poloviny 18. století. Nový kostel sv. Jakuba
byl vybudován nákladem hraběnky
Terezie Kinské za 4 tisíce fl orintů. Ke
kostelu patří také barokní fara. V parčíku
vedle kostela stojí od roku 1752 mariánský
sloup, na náměstí litinový kříž
z roku 1891.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
(Dle brožurky „Město Skuč“, autor: JUDr. K. V. Adámek, 1901).
Na svahu vrchu Humperky, jenž svými temeny ovládá
celé okolí, se rozkládá starobylé okresní město Skuč.
Vrch Humperky na mapách dnes není, Šenkýřka 492 m
n. n. Jméno původně české, jinde v Čechách zněmčené
na Hutberk. Domněnka, že na Humberkách stávalo v dávné minulosti rytířské sídlo, vznikla na počátku 19. stol., v dobách, kdy romantická mysl některých vlastimilů vykouzlovala si hrady na mnohých místech. Tak některé místní i jiné prameny se domnívají, že nad Skutčí ne na hradě, na té hoře sešel se 2. července 1221 Přemysl Otakar I. s pražským biskupem Ondřejem. Dovolávali se Pelclovy Kroniky, že onou horou Skuč (!) jsou Humperky nad dnešní Skutčí. O tom důvodně pochybovali Fr. Palacký, H. Jireček, ak. Brychta aj., zejména Alois Šembera. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Necelých 10 km severovýchodně od Chrudimi leží na
návrší nad řekou Novohradkou obec Dvakačovice. První
zmínka o obci se váže k roku 1415, a to na stížném listu
české šlechty zaslaném do Kostnice, kde je připojena
pečeť Štěpána z Dvakačovic.
J a k o
by již
tato první
zmínka
o obci
připomínala,
že smýšlení
zdejších
obyvatel je
spíše protestantské.
Snad
proto si evangelický
sbor v obci
v letošním roce připomíná
již 230 let
svého trvání. Jeho
existence je tak o téměř
100 let starší než
historie evangelického
sboru v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
JEDLOVÁ Poloha: Kříž je zazděn ve hřbitovní zdi u kostela Navštívení Panny Marie v Jedlové v části obce Horní Jedlová u silnice z obce Bystré do Poličky. Popis: Hladký kamenný kříž latinského tvaru z jemnozrnného pískovce, u paty výrazně rozšířený. Kříž je do poloviny zazděn v hřbitovní zdi a je natočený na sever. Rozměry: 88 x 45 x 18 cm Historie: Podle míry zvětralosti lze usuzovat, že se jedná o poměrně novější kříž. Je možné, že se původně jednalo o kříž náhrobní. Nezmiňují se o něm žádní z německých ani českých badatelů. Je zapsán v knize Kamenné kříže Čech a Moravy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Drobná dřevěná kaplička, původně pokrytá lepenkou. Kaplička
stávala na jihovýchod od osady Vysoký Les, přibližně 250 metrů
na jih od konce přírodní památky Sněženky ve Vysokém lese, v tzv.
sněženkovém údolí.
Kaplička stojí na katastru obce Chmelík.
Kapli postavil německý statkář Wenzel
Demele, přezdívaný Neubauer, sedlák
ze Chmelíka č.p. 30 a jeho žena Theresia
v roce 1932. Kaplička byla postavena na
paměť šťastně dopadnuvší nehody, která
se na místě stala. Při hrabání sena na lukách,
které se dříve v tomto údolí nacházela,
se splašil pár koní zapřažený za vozem
podrážděný komáry. Koně se vyřítili
přímo na hospodyni Theresii Demelovou,
která se v úleku dovolávala Panny Marie.
Hospodyně byla jako zázrakem sražena
přímo mezi pár koní i kola vozu, nehodu
tedy bez zranění přežila. Pouze u této
kapličky je známo, komu byla zasvěcena,
a to Panně Marii.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 1.12.2013 Český rozhlas Pardubice připravil pro své posluchače nový letní seriál o rozhlednách Pardubického kraje. Postupně navštívíme 15 rozhleden rozesetých po celém kraji, seznámíme se s osudy konkrétní vyhlídky, s lidmi, kteří za ní stojí a pokocháme se výhledem. Seriál se bude vysílat vždy ve středu v 17. 10, první díl poběží 26. června a závěrečný pak 2. října. Průvodcem pořadu, jehož autorem je Tomáš Klement, bude herec Východočeského divadla Josef Pejchal, pardubický písničkář Radek Bartoš o každé rozhledně složí kratičkou písničku. 1. ANDRLŮV CHLUM Více než padesátimetrová kovová rozhledna tyčící se nad Ústím nad Orlicí nabízí nádherný výhled na Orlické hory, Krkonoše a Českomoravskou vrchovinu. Letos v květnu oslavila 17 let fungování. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 
1.12.2013
Krajským městem Pardubice protéká významný evropský vodní
tok pramenící v České republice – řeka Labe. Přímo pod pardubickým
zámkem vtéká z levé strany do Labe jiná řeka – Chrudimka.
Na jejich soutok je nejlepší výhled z ochozu zdejšího labského
zdymadla. To proto, že obě řeky jsou v místě spojení ukryté
v protipovodňových valech. Ještě dříve, než se Labe posílí přímo
ve městě vodami z Chrudimky, ukončí velmi blízko Pardubic cestu
řece Loučné.
Můžeme tedy konstatovat, že se v Pardubicích
spojí hned tři vodní toky. Ten největší
– Labe – přitéká ze severu z nejvyšších
českých hor – Krkonoš. Chrudimka přivádí
vodu z opačné strany – z Českomoravské
vysočiny a Loučná teče z náhorní plošiny
nad Svitavami z pod Javornického hřebenu.
Určit, kde řeka skončí svoji pouť, je v podstatě
známo vždy. Většinou ji cestu, kterou
si prorazila krajinou, překříží jiný vodní
tok. V druhém případě řeka, která vítězně
proteče všemi úskalími a pobere cestou
vodu i jiným tokům, nakonec potká moře
či oceán. Zjistit přesně, kde řeka má svůj
začátek – místo svého zrození, je mnohdy
nesnadná a nejednoznačná záležitost. Velmi
často museli o tom, který pramen je ten
jediný správný, rozhodnout vodohospodáři
na základě geografi ckých a hydrologických
parametrů. U lokace některých pramenů
rozhodovala třeba i politika.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
