|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2009
01. 10. 2009
V. Chvojka se narodil 8. února 1850 v Semíně u Přelouče na statku,v rodině sedláka, jako první ze 13 dětí. Studoval reálku v Chrudimi a později v Praze se dostal do okruhu „uvědomělých studentů“. Vysokoškolské vzdělání nedokončil kvůli jedné z dcer ruského šlechtice rodiny Alexandrovových, do které se zamiloval. V r. 1876 s nimi odjel do Ruska a nějaký čas u nich bydlel. Bohužel dívka onemocněla nevyléčitelnou chorobou a zemřela. Chvojka se již nikdy neoženil a natrvalo zůstal v Kyjevě.
Pořídil si tam domek se zahradou a pozemky. Jako syn sedláka z úrodného Polabí se v hospodaření vyznal a začal pěstovat proso a chmel. O svých poznatcích psal do různých novin a časopisů a sklízel medaile na ruských výstavách i od Francouzské akademie za účast a úspěch na světové výstavě v Paříži. Asi to byla jeho velká vášeň a koníček, co ho přivedlo k archeologii – to nikdo neví. Jedno je však jisté: od r. 1891 udělal mnoho objevů, které jsou uznávány v celém archeologickém světě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
25. 09. 2009
Při vyslovení příjmení Malík si obvykle v Chrudimi představíme sídliště na východním okraji města a základní školu nesoucí též Malíkovo jméno. Pojmenování je oceněním Prof. PhDr. Jana Malíka (1904–1980), jenž se významně zasloužil o chrudimskou loutkářskou tradici, i když přímo v Chrudimi nepůsobil. Chrudim však měla ještě jednoho doktora Malíka, jehož čtyřicáté výročí úmrtí si můžeme letos připomenout. Dr. Ing. Vratislav Malík byl osobností československého strojírenského průmyslu a jeho význam pro Chrudim je skutečně zakladatelský. To, že na severozápadním okraji města stojí rozsáhlý průmyslový areál tzv. „nový závod“ bývalé Transporty, je hlavně jeho dílem a zásluhou. Vratislav Malík nejen z Chrudimska pocházel, ale také zde působil ve vysokých řídících funkcích Wiesnerovy strojírny a po roce 1945 se stal prvním ředitelem podniku Transporta. V osobě doktora technických věd Ing. Malíka se navíc spojovaly schopnosti řídící s technickým nadáním. Výrobky vycházející z patentů V. Malíka vyráběla Transporta ještě dlouho po jeho odchodu v roce 1949. Jednalo se například o systém vypínání tažného lana u mechanické lopaty nebo o způsob pohonu lehkých přenosných stavebních dopravníků – pomocí převodu tvořeného pouze klínovými řemeny a předlohovým hřídelem. Dodnes se také u válečkových dopravníků používá Malíkův princip tzv. prokluzných válečků, patentní ochrana je už ale dávno neplatná…
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
25. 09. 2009
Při hledání na internetu jsem mimo jiné objevila o obci Těchonín v Orlických horách i údaje o pobytu řeckých emigrantů po druhé světové válce v Československu a v Těchoníně.
Našla jsem zápis z Pamětní knihy obce Těchonín z roku 1979, který provedl kronikář obce pan Antonín Špinler. V Klášterci nad Orlicí žije paní učitelka Jarmila Dolečková, která je dcerou výše uvedeného pana Antonína Špinlera.
Strávila dětství v Těchoníně a na Řeky, kteří tam tehdy žili, si pamatuje. Přinesla jsem jí okopírovaný zápis z obecní kroniky. Při čtení se usmívala a říkala, že si na uvedené osoby pamatuje i s jejich jmény. Moc ji potěšilo, že je to z pera jejího tatínka. A tak jsme se rozhovořily. Byla tak laskavá a sehnala mi k zapůjčení materiály, které bych zde ráda uvedla.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
25. 09. 2009
Továrnu založil Václav Ignác Stratílek, syn vysokomýtského měšťana Petra Stratílka, mistra kočárnického a sedlářského v roce 1899.
Zakladatel se narodil ve Vysokém Mýtě 31. 7. 1873. Po vyučení řemeslu v továrně na příbory v Moravské Třebové šel do světa. Šest let trávil ve světě, vystřídal různé zaměstnavatele v Rakousku a Německu. Získal praxi a cenná osvědčení: odlévání barevných kovů a hliníku, litce zvonů. První dílnu zřídil ve Vrchlického ulici. Nejprve pracoval sám, později přijal 12 dělníků, začal vyrábět ruční pumpy a stříkačky. Nejvíce rozšířená byla nejmenší stříkačka „Berlovka“. Pojízdné ruční stříkačky byly dvoukolové s jedním pracovním válcem („Nádražní“) a čtyřkolové ruční stříkačky koněspřežné pro všechny druhy terénu bez pér („Horské stříkačky“). U těchto stříkaček bylo použito nového čerpacího ústrojí soustavy Stratílkovy. Konstrukce čerpadla spočívala v šikmém uložení pracovních válců, tzv. cylindrů s jedním ústředním kuželem. Kožené manžety na pístech byly nahrazeny bronzovými písty zabroušenými do válců. Tímto byla docílena lehkost chodu stroje a zamezeno ztrátě tlaku na pístech. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
25. 09. 2009
První domovské listy byly vydávány ještě za rakousko-uherské monarchie na základě říšského zákona č. 105 z 3. prosince 1863. Proto původní domovské listy nesou mimo příslušnost k domovské obci i příslušnost ke Království českému, které bylo součástí rakousko-uherské monarchie.
Po vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918 pak již byla příslušnost k Československé republice. Domovské listy byly státními dokumenty, které zakládaly zákonné domovské právo občana k jeho rodné obci. Toto právo zaručovalo nerušený pobyt dotyčné osoby v dané obci či městě a právo na chudinské zaopatření. Bydlel-li někdo v jiné obci než domovské a přišel-li o veškerý majetek a „střechu nad hlavou“, a to jakýmkoliv způsobem, a neměl-li dostatečné sociální zajištění od zde žijících příbuzných, mohl být úředně „odeslán“ do své domovské obce, uvedené v Domovském listu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
13. 08. 2009
Romantické nádraží v Ústí nad Orlicí zaujme svým romantickým vzhledem z dob Rakouska-Uherska. Historie objektu se začala psát v roce 1874, kdy se nádražní budova stala součástí budované dráhy do Letohradu. Stanice nesla zpočátku pojmenování „Nové Ústí“ (respektive Neu Wildenschwert). Nádražní budova byla navržena architektem Rudolfem Freyem v typickém slohu této dráhy z režného cihelného zdiva s kamennými římsami. Horní podlaží bylo navrženo z brázděného zdiva. Budova má uspořádání ve tvaru písmene H. Ačkoli jde o jednu z nejstarších staničních budov v Česku, Správa železniční dopravní cesty ji chce v rámci rekonstrukce celého nádraží zbourat. Historickou budovu, která dnes stojí mezi kolejemi a rozděluje celé nádraží na tzv. pražskou a letohradskou část, ministerstvo kultury odmítlo zařadit mezi kulturní památky. Cesta k jejímu zbourání je tak otevřená. Bude se jednat o největší destrukční zásah do české drážní architektury od demolice nádraží na pražském Těšnově v 80. letech minulého století. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
13. 08. 2009
Železnice sehrála v dějinách města velmi význačnou roli. Přispěla k tomu, že dříve nijak význačné poddanské město lanškrounského panství, kde byla jen rozvinutá textilní řemesla – tkalcovství (zpracování lnu a později bavlny) a soukenictví (zpracování vlny) se v 2. polovině 19. století postupně změnilo ve význačné centrum českého továrního textilního průmyslu.
Představitelé města ve 40. letech 19. století se uvědomili význam železnice pro město a všemožně vyšli vstříc Ing. Pernerovi při vytyčování jedné z prvních železnic na území dnešní České republiky z Prahy do Olomouce, kde měla navázat na železnici do Vídně. Zatímco v tehdy význačných městech jako Chrudim, Vysoké Mýto a Litomyšl proti zamýšlené trati vznikl odpor, město Ústí nad Orlicí naopak výstavbu železnice podporovalo a nabídlo za velmi výhodných podmínek potřebné pozemky. Podobně postupovala i Česká Třebová. A tak v roce 1845 v srpnu se obě města stala svědky příjezdu prvního parního vlaku, dopravního prostředku, který ovlivnil jejich další vývoj.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
13. 08. 2009
Letošní Bílou sobotu o Velikonocích jsme se rozhodli udělat si výlet do Kladské kotliny, který jsme zahájili návštěvou města Králíky a jeho poutního areálu na Hoře Matky Boží (770 m).
Když jsme se rozhlédli z vrcholku kopce od klášterního areálu, který je spojen s městem barokní křížovou cestou, naskytl se nám pohled, za jakým jiní jezdí do daleké ciziny. Stáli jsme uprostřed nedávno probuzené jarní louky pod obrovským solitérem rozkvetlé jívy a před námi se rozkládalo jedinečné panorama s téměř kruhovým rozhledem: masiv zasněženého Králického Sněžníku (1 423 m) zalitý jarním Sluncem mu jednoznačně dominoval. Dále jsme obdivovali Klepý – polsky výstižně pojmenovaný Trójmorski Wierch – evropskou raritu, odkud stékají řeky do 3 různých moří. Stýká se tu evropské rozvodí Labe–Odra–Dunaj. Pod námi ležely Králíky jako na dlani a na druhé straně dominovaly zasněžené vrcholy Suchého vrchu (995 m) a Jeřábu (1 002 m).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
31. 07. 2009
Trasa: Cerekvice n. Loučnou–Újezdec–Růžový palouček–Morašice–Nová Sídla–Cerekvice n. Louč. Turisticky většinou neznačeno Členové Sdružení přátel Pardubického kraje a turistického odboru Klubu přátel Pardubicka uspořádali na jaře letošního roku první společný býlet za některými historickými zajímavostmi Litomyšlska. Jako výchozí i cílový bod jsme zvolili – vzhledem k dobré dostupnosti spoji ČD – obec Cerekvici n. Loučnou, jejíž název byl odvozen od staročeského názvu cerkev – církev, což bylo pojmenování pro nejstarší tehdy dřevěné svatyně. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
31. 07. 2009
Litomyšl je dnes i díky opernímu festivalu „Smetanova Litomyšl“ neodmyslitelně spojená se jménem hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884), který se narodil ve zdejším zámeckém pivovaru. Byt Smetanových, kde malý Bedřich strávil nejranější dětství, je dnes upraven jako expozice a otevřen pro veřejnost. Navštívit jej můžete od dubna do října.
Byt sládka Františka Smetany byl na tehdejší dobu velký a prostorný, což se ale jistě tak početné rodině, jakou Smetanovi byli, nezdálo. František Smetana pokoje zařídil nanejvýš honosně, na luxus si potrpěl. Přesné zařízení však neznáme, Smetanovi si s sebou roku 1831 odvezli veškerý nábytek do nového bydliště v Jindřichově Hradci.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
31. 07. 2009
V sobotu 7. června 2008 proběhla v historickém sále barokní radnice oslava s besedou prohlášení radnice a souboru soch na Palackého náměstí v Poličce za Národní kulturní památku. V České republice se nachází takovýchto památek pouze 236, z toho v Pardubickém kraji 7 – zřícenina hradu Kunětická hora, zámek Slatiňany, hřebčín Kladruby nad Labem, pietní území Ležáky, pietní území Zámeček v Pardubičkách a v bývalém Svitavském okrese zámek v Litomyšli, ke kterému přibyly 28. dubna 2008 výše uvedené objekty v Poličce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
31. 07. 2009
V našem článku budeme pokračovat v nástinu stručné historie pardubických fi rem, které nebyly z těch největších a nejslavnějších. Přesto jim patří, jak již bylo v prvním článku naznačeno, právoplatné místo v pestrém průmyslovém koloritu hospodářských dějin Pardubic. V letech 1941–1942 je dokumentována činnost fi rmy Rudolfa Bradny (nar. 1894), který provozoval kovářství a podkovářství v Chrudimské ulici č. 817, kde měl i svoji strojní dílnu.1 S exoticky znějícím jménem Bradanovič Roko se setkávali v Pardubicích zájemci o víno. Jednalo se o pražskou pobočku (Praha – Braník č. 244). Pardubická pobočka na Hlavním náměstí č. 4 existovala až do roku 1931. V letech 1913–1948 je zaznamenána činnost fi rmy Ladislava Boušky (starší i mladší, nar. r. 1920), truhlářství, sídlící v ulici Hostýnské č. 10, později č. 598. L. Bouška ml. vedl fi rmu po svém otci od roku 1945. L. Bouška pracoval až do května roku 1945 jako pomocník v dílně svého otce. Ve fi rmě pracovala i jeho manželka Anna. 2 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
26. 06. 2009
Vznik Dostihového spolku, a.s. Pardubice Světoznámý dostih Velká pardubická steeplechase není nutno představovat. Svůj věhlas má i pardubické dostihové závodiště, které dnes již zdaleka neslouží pouze pro dostihy. Zásluhu na tom všem má i Dostihový spolek Pardubice, který jako akciová společnost byl založen koncem roku 1992 poté, co bylo dostihové závodiště začátkem tohoto roku po dvouletém boji se státem převedeno zpět do majetku města. Závodiště totiž bylo původně městským majetkem až do padesátých let minulého století, v letech 1991 a 1992 se podařilo tento majetek získat postupně městu zpět. Jak vzpomíná člen Dostihového spolku Pardubice Ing. arch. Miroslav Petráň, který stál u převodu dostihového závodiště na město, dokonce se v té podařilo zabránit privatizaci závodiště a možná i hrozícímu zániku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
26. 06. 2009
Jedna z největších rybníkářských oblastí u nás vznikala již na sklonku 15. století v okolí dnešních Lázní Bohdaneč. Zásluhou fi šmistra Vlčka a Jana Mřena z Čechtic byla v letech 1518 až 1520 zbudována pardubická rybniční soustava. Za Viléma z Pernštejna pak došlo k největšímu rozvoji rybníkářství.
Okolo roku 1513 byl dokončen Opatovický kanál, který napájí většinu rybníků v okolí Bohdanče dodnes. V pozdějších dobách však docházelo k úpadku rybníkářství a u jednotlivých rybníků k jejich vysoušení. Zatímco v roce 1560 zde existovalo 230 rybníků, v roce 1743 jich bylo již jen 157. Roku 1802 se již hospodařilo jen na 69 rybnících. Po roce 1802 došlo zásluhou barona Richarda Drasche z Wartinberka k napuštění mimo jiné i Bohdanečského rybníka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
17. 06. 2009
Před 15 lety, s platností od 31. března 1994, byla přejmenována „Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích“ na „UNIVERZITU PARDUBICE“. Dne 16. února 1994 byl schválen zákon č. 46/94 Sb., který změnil název pardubické vysoké školy, která má svoji tradici ve městě bezmála již 60 let.
Vysoká škola chemická v Pardubicích vznikla Vládním nařízením č. 81 z 27. června 1950. Výuka byla zahájena v říjnu téhož roku a svá studia chemie zahájilo prvních 120 studentů. V následujícím akademickém roce byla pro potřeby vysoké školy upravena budova bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií. V listopadu 1953 se status školy změnil a vznikla „Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích“ známá 40 let pod zkratkou VŠCHT.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
17. 06. 2009
Ležácké údolí, které se nachází v údolí mezi Nasavrky a Skutčí a které je trvalou připomínkou na protifašistický odboj za druhé světové války, prošlo na přelomu loňského a letošního roku rozsáhlou proměnou. Ten, kdo do místa zavítá nyní, zjistí, že celé údolí je více prosvětlené. Především však došlo ke změně provozovatele Národního kulturního památníku Ležáky. Zatímco až do loňského roku památník spravovala obec Miřetice, nyní je ležácký památník součástí Památníku Lidice. Ten se po rekonstrukci pro návštěvníky otevřel na počátku dubna.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 
17. 06. 2009
Pokud hledáte příjemné a klidné místo uprostřed přírody například pro víkendový odpočinek, je farma Slunečný Dvůr v Holičkách tím ideálním místem pro celou rodinu.Farma se nachází na úpatí Železných hor mezi Pardubicemi, Chrudimí a Heřmanovým Městcem v místě, odkud je za příznivého počasí nádherný výhled na celé Orlické hory, Hrubý Jeseník, ale i Černou horu v Polsku, což je druhý hřeben Orlických hor. Odtud jsou viditelné celé hraniční horyPardubického kraje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
