|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
1/2021
1.06.2021
S osobností kněze Antocha jsou spjatá některá přeloučská prvenství – jedná se o první
nám známou přeloučskou osobnost a prvního nám známého přeloučského spisovatele,
který ovlivnil i historiografi i. Jako dobré znamení vložené do vínku přeloučských intelektuálních
vrstev můžeme vnímat ten fakt, že už Antoch přesáhl svým významem hranice
přeloučského regionu.
Antoch žil v Přelouči počínajícího 15. století. Zažil dobu před husitskými bouřemi, kdy
Přelouč zažívala jistý vzestup a kulturní rozvoj. V Přelouči v tom čase bylo zřízeno proboštství
(převorství) opatovického kláštera. V řádovém domě nám neznámého umístění
žilo několik mnichů a probošt (převor). V kostele sv. Jakuba téhož času vznikly fresky
sv. Petra a Pavla, které dnes můžeme obdivovat jako ukázku kvalitního gotického umění.
Do tohoto zčásti doloženého, zčásti předpokládaného kulturního kvasu organicky zapadá
i působení kněze Antocha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
1.06.2021
Prvního února by Antonín Slavíček, významný
český impresionista, oslavil 111. narozeniny.
Maloval v Paříži, Bruggách,
Norimberku, v Praze, na dalších místech na
Moravě a v Čechách, ale jeho dílo vrcholilo
kolekcí sedmdesáti obrazů, které vytvořil
v letech 1903 až 1905 v Kameničkách nedaleko
Hlinska. Obraz „U nás v Kameničkách“
je i po více než sto letech symbolem české
impresionistické krajinářské malby.
Zdejší poněkud drsnou krajinu si Slavíček
zamiloval. Možná skromný pobyt ve
výměnkářském stavení na Volákově statku
ale zřejmě nepřijal z nouze, protože jeho
manželka, jediná dcera a dědička statkáře
z Bylan, přinesla do manželství dostatek
fi nancí. Kameničky si vybral po přečtení
Raisova románu Západ. Karel Václav Rais
v něm opěvoval právě tento kout Vysočiny
a pobyt na Volákově gruntu Slavíčkovi dokonce
sám domluvil. Slavíček se pak vrátil
za další dva roky do Kameniček, tentokrát
na místní faru, kde mu poskytl přístřeší páter
Jan Selichar.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
1.06.2021
Pod slovem „průlom“ si v souvislosti
s vodním tokem asi nejspíše představíme
prolomenou přehradní hráz, spojenou
s katastrofální záplavou. Méně se ví, že
pojem průlom či průlomové údolí patří
i do odborného geologického, respektive
geomorfologického názvosloví. Označuje
se jím údolní úsek, v němž řeka napříč
protírá („prolamuje“) horský hřbet nebo
jinou terénní „vlnu“ v krajině.Údolí tohoto typu proto bývají velice výrazná, hluboká a jejich svahy jsou na mnoha místech nejen strmé, ale i skalnaté. Řeka zde obvykle teče větším spádem a na skalních prazích nebo mezi balvany v řečišti tvoří četné peřeje až kaskády. Vodní tok a nezřídka i celé údolí zde často mění směr, což vede ke vzniku hlubokých zákrutů až zaklesnutých meandrů. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
Právě nyní se nabízí jedinečná příležitost objevovat unikátní přírodu a částečně i historii
Čech a Moravy. Seznamte se třeba s projektem „Česko-polská Hřebenovka – východní část“,
obnovenou historickou turistickou pěší trasou v délce cca 600 kilometrů vedoucí po hřebenech
hor od pomezí Jizerských hor a Krkonoš až po Praděd. Už přes 117 let je Modrá hřebenovka
neboli tzv. Blauer Kammweg nejdelší vyznačenou hřebenovou trasou v Čechách.
Historicky trasa vedla od Blankensteinu nad Sálou v Německu přes celé Krušné hory, Českosaské
Švýcarsko, Lužické, Ještědské a Jizerské hory, Krkonoše, Broumovsko, Orlické hory
a Jeseníky až na Praděd a na mnoha místech překračovala hranici z jedné strany na druhou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
Přestože přes nejvyšší vrchol Mladkovské
vrchoviny, která je geomorfologickým podcelkem
Orlických hor nevede žádná turistická
trasa, rozhodně nejde o žádné nezajímavé
místo nestojící za návštěvu.Přístup k samotnému vrcholovému bodu ale není nijak obtížný. Z turistické trasy z Českých Petrovic do Vlčkovic je nutné odbočit nejprve na rozcestí pod Kašparovou chatou (s restaurací a ubytováním). Asi po 1500 m na rozcestí U křížku odbočíme vpravo. Zde se už po polní neznačené cestě okolo lesa dostaneme k vojenskému prostoru, kde se nachází dělostřelecká tvrz Adam, jedna z největších a stavebně dokončených tvrzí předválečného opevnění Československa. Stále slouží k obraně vlasti, a tudíž je z toho důvodu veřejnosti nepřístupná. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
Masopustní průvody masek na Hlinecku za sto let nedokázal
potlačit žádný režim, žádný ideolog ani policie. Jedenáctým
rokem jsou na seznamu nehmotného kulturního dědictví
UNESCO. Až letos do této nádherné tradice brutálně
zasáhl coronavirus.O každoroční potěšení přijdou místní ve Vortové, Hamrech, Blatnu a Studnici, ale také návštěvníci Muzea v přírodě Vysočina na Veselém Kopci. Tento skanzen nabízel letos alespoň virtuální účast na masopustním reji kašpar na svém facebookovém a instagramovém profi lu ještě před Popeleční středou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
První písemná zmínka pochází z roku
1349. Tyká se chroustovické tvrze, fary
a kostela. Původ jména Chroustovice se
odvozuje od slova chrastí, je to nízký porost
na bažinatých místech. Chroustovice
leží v nadmořské výšce 255 m n. m. Ve
zdejším okolí stávaly ještě tvrze v Holešovicích
v Březovicích, Městci a Žilovicích.
Tvrz Žilovice zanikla ve 30 leté válce. Jihozápadně
stávala tvrz Rakovec, kterou
vlastnil rod Hausviců, v roce 1699 koupil
tuto tvrz s pozemky Karel Libštejn z Kolovrat,
od té doby patří k Chroustovicím.
V lidové tradici se udržuje pověst, že Na
vranči severně od Chroustovic stávala
další tvrz. Byla nablízku tzv. Trstenické
stezky. Byla to obchodní cesta, která
spojovala Čechy s Moravou. První přítomnost
obyvatel zdejšího okolí dokazuje
nález keramických schránek s ostatky
původních obyvatel, které byly objeveny
při melioračních pracích nad Bažantnici.
1349 se uvádí majitel zdejší tvrze Hereš.
Byl hofmistrem na dvoře královny Elišky
Pomořanské. Dalším významným majitelem
byl r. 1397 Přibík z Chroustovic
stoupenec biskupa J. Železného.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
V minulém pokračování seriálu popisujícího historii Pardubic jsme skončili u válečného roku 1866, který
Pardubicím přinesl mnoho útrap. Nyní se však budeme věnovat další a přeci jen příjemnější kapitole historie
města poté, kdy se z útrap způsobených pruskou armádou v roce 1866 Pardubice vzpamatovaly. Významným dnem byl 28. srpen roku 1867. V tento den měl přes Pardubice projíždět vlak z Vídně do Prahy s českými korunovačními klenoty. Byla vybrána čtyřčlenná deputace, která by zajistila důstojné uvítání. Byla také vyzvána okolní města, aby se této akce zúčastnila. Do Pardubic se tak sjížděla řada lidí ze širokého okolí. Celé město bylo slavnostně vyzdobeno a v předvečer této slavné události se město rozsvítilo množstvím světel a ohňů. Živo bylo na Veselce, na náměstí i na Kunětické hoře. V okolí Pardubic plály ohně. Když vlak s korunovačními klenoty vjížděl ráno v půl šesté na pardubické nádraží, zněly z pardubických kostelů zvony a slavnostně se střílelo z hmoždířů. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
Město Přelouč by vydalo nejméně na stovku dílů našeho volného seriálu. I o samotném kostele svatého
Jakuba Většího, dnes školou a Záložnou poněkud zastíněné přeloučské dominantě, by se dalo napsat o mnoho
více, než se vejde do tohoto článku. Zaměříme se opět na příběh spjatý s místem našeho zájmu, příběh
z počínajícího roku 1421. V lednu tohoto roku od námi níže popsané události uplynulo přesně 600 let.O kostele sv. Jakuba Většího v Přelouči Vzpomínám si, jakou jsem měl v dětství radost, když jsem v knize Jaroslava Herouta Jak poznávat kulturní památky narazil na fotografi i detailu přeloučského kostela. Obrázek upozorňuje na druhotně použitý článek obloučkového vlysu ve východní části chrámu. Takové články tu najdeme dva a spolu s nehrotitým oknem v sakristii dodnes dokládají románský původ kostela. Dnes je již také prokázáno, že stavba obsahuje části románských zdí původního chrámu. Románský předchůdce dnešní stavby vznikl jako dominanta obce (od roku 1261 městečka) patřící až do časů našeho příběhu Opatovickému klášteru. Současná podoba kostela má gotický ráz, ale je významně poznamenána i pozdějšími (např. barokními či klasicistními) úpravami. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 
31.05.2021
Mnozí obyvatelé Pardubic (zejména z řad příznivců Klubu přátel Pardubicka)
si v posledních několika letech zvykli, že na začátku kalendářního roku se koná
v sále Jana Kašpara v sídle Krajského úřadu Pardubického kraje přednáška
z cyklu Hovory o Pardubicku, která upozorňuje na kulatá výročí vztahující se
právě k začínajícímu roku. Jelikož z epidemiologických nebylo možné letos
tuto přednášku uspořádat a sál Jana Kašpara v Pardubicích slouží jako vakcinační
centrum COVID-19, rozhodl jsem se původní téma své přednášky
upravit do podoby tohoto následujícího článku. Pojďme si připomenout, čím
žily Pardubice v minulých letech, jejichž letopočet končil jedničkou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
