|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
1/2018
4.06.2018
Možná jste si už také položili otázku, kde všude na území naší vlasti najdeme nejrůznější „zemské brány“. Tímto či podobným výrazem jsou označovány buď protáhlé mezihorské sníženiny, nebo výrazné údolní úseky, oddělující – či naopak spojující – dvě sousední území. Do obecného povědomí u nás vešla zejména Moravská brána, táhlá sníženina, tvořící spolu s jižnější Vyškovskou bránou předěl mezi Českou vysočinou a Karpatskou soustavou. Využívána je zejména komunikačně, protože jí procházejí důležité trasy – dálnice D1 a železniční koridor do Ostravy. Také Česká brána, poněkud vznešeně uváděná též pod latinským názvem Porta Bohemica, je odedávna využívanou spojnicí Prahy s českým severem a německým Saskem. Řeka Labe v ní hlubokými zákrutami půlí členitou krajinu Českého středohoří. Méně známou Českou bránu najdeme také na východním okraji Lužických hor při hranici s Německem – kdysi jí procházela zemská stezka z Čech do Žitavy – a podobných příkladů bychom nepochybně našli ještě víc. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
Většina bývalých panství provozovala mlýny, pily, pivovary, rybníky a také panské dvory. K těm přináležely patřičné pozemky a budovy převážně hospodářského charakteru. Majitelé panství měli své pozemky zčásti ve svém osobním vlastnictví (dominikál) a zčásti jako pronajaté rolníkům (rustikál). Před rokem 1600 bylo panských dvorů málo. Ekonomická situace mnoha panství byla v tom čase mnohdy neutěšená. Nákladný život majitelů nestačil uhradit ekonomický přínos rustikální části panství ani přidružené provozy. Peněžní renta za pronájem rolnických pozemků byla celkem nízká a rovněž povinné naturální dávky (mezi něž ptřila robota) odváděné vrchnosti byly zanedbatelné. Tato břemena finanční i naturální jednotlivých rolníků bývala zapsána v těch dobách do knih urbárních. V následujících desetiletích zůstávala výše uvedených poddanských finančních i naturálních dávek neměnná, ale následkem inflce byla ve svém výsledku stále nižší. Pro majitele panství tak zůstával hlavním přínosem výnos pivovarů, rybníků, mlýnů a všech ostatních provozů. Kdežto příjem z agrární sféry hospodářství byl stále menší. Proto prozíraví majitelé panství zřizovali na příhodných místech panské dvory, které provozovali ve své vlastní režii. Potřebné místo k založení dvorů osazené do té doby rolníky, bylo nutné vyjmout z části rustikální (selské) a přesunout k části dominikální. I když bylo celé území daného dominia ve vlastnictví jeho majitele, byl držitel panství povinen rolníky na daném území budoucího dvora solidně odškodnit, přemístit nebo přesunout na jiné grunty. Mnohdy bylo postupováno v těchto případech nevybíravým způsobem. Rolníci byli často vyhánění ze svých sídel bez náhrady a jejich pozemky byly tak „zcizeny“ ke vznikajícím panským dvorům. Vše mělo také svojí příčinu ekonomickou, z těchto dominikálních částí, které provozoval majitel ve vlastní režii, nemusel vlastník panství platit daně. K obdělávání panských pozemků byla využívána robotní práce rolníků, která bývala od nepaměti poddanskou povinností vyplývající z původního zákupního práva. Stejně tak tomu bylo na lanšpersko-lanškrounském panství zahrnujícím i Dolní Dobrouč (Libenthal) se Šejvem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
Tento článek je věnován stavební historii objektu, jehož současná podoba vznikla právě před 100 lety. V té době se jednalo o největší průmyslovou stavbu v širokém okolí.
První cukrovar továrního typu na Chrudimsku ovšem vznikl ve Slatiňanech díky podnikavému duchu knížete Auersperga již v letech 1857 až 1858. Ostatně Auerspergům lze připsat i první cukrovarnické pokusy na Chrudimsku - pokusy s výrobu cukru z javorové šťávy na panství v Nasavrkách v roce 1812. Cukrovar ve Slatiňanech si udržel svou zakladatelskou a vůdčí zpracovatelskou pozici ve významném řepařském kraji více než sto let. Zachytit stavební proměny jeho areálu je právě účelem následující stati.
První řepný cukrovar postavili Auerspergové již v roce 1851 ve Žlebech na Čáslavsku. Na konci stejné dekády byl vybudován cukrovar i ve Slatiňanech. Vznikl na základě zadání Vincence Karla, knížete z Auerspergu a ředitele slatiňanského statku V. Mikuly, ve své době novátora a vynálezce. Podle zadání pak architekt Benedikt Škvor a stavitel Františk Schmoranz projektovali provozní budovy cukrovaru. Výrobní zařízení byla dílem pražských strojíren. Jednak strojírny Čeňka Daňka z Karlína, která zhotovila stroje, jednak strojírny Františka Ringhoffera ze Smíchova, která provedla měďařské práce. Cukrovar byl uveden do provozu v listopadu 1859 a již v první kampani vyráběl tzv. bílé zboží, neboli rafinovaný cukr.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
Turisté, milovníci létání i pardubičtí patrioti mají důvod k radosti. Pardubické mezinárodní letiště má novou dominantu, cestující komfortnější odbavení a průkopník české aviatiky „pomník“ zhruba v místech, kde před lety podnikal své první pokusy o překonání zemské přitažlivosti. Zkrátka nový letištní terminál Jana Kašpara je dokončen a v plném provozu. Pardubické letiště tak konečně, co do komfortu cestování, dohonilo ostatní česká mezinárodní letiště. Podstatné změny k lepšímu lze vidět již při vstupu na letiště. Nová komunikace vás dovede až k odletové hale stojící v těsném sousedství letištní plochy. Ty tam jsou doby, kdy odbavené cestující i jejich zavazadla převážely k letadlu autobusy. Dnes můžete po odbavení, třeba nad kávou, sledovat letištní plochu a přílet svého spoje z odletové haly. K samotnému letadlu to máte jen pár kroků. Naopak při příletu vstoupíte z plochy přímo do moderního terminálu s vybavením i službami odpovídajícími cestování ve 21. století. Jen kratičké zdržení na vyzvednutí zavazadel a během chvíle jste na cestě k domovu. Taxíkem, autobusem, vlakem či vlastním automobilem, který na letišti zaparkujete bezplatně. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
V pojednáních o tzv. staré reálce se rádo zapomíná, že po deset let také poskytovala útočiště škole pro přípravu elektrotechniků. Tento drobný příspěvek toho budiž připomínkou.
Potřeba tohoto typu (průmyslové) školy se ve východních Čechách pociťovala již delší dobu. Při stoupajícím významu elektrické energie bylo třeba počítat s poptávkou a uplatněním kvalifikovaných elektrotechniků v průmyslových závodech, při výstavbě telekomunikací a radiokomunikací i při elektrifikaci železnic, ale také u výrobců spotřebního zboží. Přitom školy tohoto typu byly jen v největších městech (Praha, Brno), a tak se Pardubice „někde mezi“ logicky nabízely. Nejprve tak vznikla dvouletá mistrovská škola elektrotechnická, která byla od školního roku 1948-49 zřízena při tehdejší průmyslové škole strojnické. Protože ale její zaměření bylo spíše silnoproudé, bylo nebezpečí, že zanikne už proto, že průmyslová škola strojnická i se zázemím byla přeložena do Chrudimi. Tehdy se naštěstí uplatnil vliv n.p. TESLA Pardubice a třebaže se v prvopočátcích uvažovalo o škole podnikové, od školního roku 1951-52 je známa vyšší (čtyřletá) škola elektrotechnická v Pardubicích jakožto výběrová odborná škola se specializací slaboproudé (sdělovací) elektrotechniky, sídlící právě v budově po průmyslové škole strojnické na Leninově, posléze VŠCHT na nám. Čs. legií a nově využívající dílny v přízemním objektu (bývalé tělocvičně) po odborné škole učňovské u „staré reálky“ na Komenského náměstí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
V letošním roce tomu je 500 let od doby, kdy bylo panem Vilémem z Pernštejna v podstatě vybudováno Pardubické panství (viz tabulka).
Roku 1490, král Vladislav II. uděluje Vilémovi z Pernštejna úrad nejvyššího hofmistra království českého a právo na výplatu panství Hluboká a panství Kunětická hora.
Byla to odměna za vydatnou finanční pomoc králi při jeho zvolení za krále v Uhrách.
Úřad nejvyššího hofmistra byl nejlépe placeným úradem. Nejvyšší hofmistr pobíral 1000 kop grošů českých. 1 kopa = 60 grošů - za tuto sumu jste mohli koupit 2 sudy piva.
Východočeské panství Kunětická hora bylo zástavním majetkem bývalých klášterů v Opatovicích n. L. a v Sezemicích. Jeho cena byla tedy pro pana Viléma nižší než cena tržní. Bylo to ovšem do značné míry problematické dominium.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
V Pardubickém kraji je podle Národního registru pramenů a studánek podchyceno a očíslováno asi 1350 volně přístupných vodních zdrojů, což je nejvíce ze všech krajů v České republice. V minulém čísle jsme vám nabídli vybraných 18. nejhezčích kamenných studánek (studánka = člověkem upravený pramen) v okresech Ústí nad Orlicí a Svitavy, kde se převážná většina z nich v kraji (více než 80%) vyskytuje. Dnes nabízíme dokončení tohoto přehledu.
Voda z následujících volně přístupných studánek nemusí vždy být jen pitná!
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
Termín „Zubří země“ je vymezován v oblasti Vysočiny mezi Žďárem nad Sázavou a Kunštátem a mezi Poličkou a Doubravníkem. Bystřice nad Pernštejnem leží přesně uprostřed tohoto bájného kraje spojeného s pány z Pernštejna. V posledních letech se v cestovním ruchu používá marketingové označení „Zubří země“. Zubří hlavu si dali do erbu Pernštejnové, kteří „Zubří zemi“ ve 13.století osídlili a v jejich erbovní pověsti vystupuje právě zubr.
Do této oblasti bylo zaměřeno letní soustředění turistického kroužku Klubu přátel Pardubicka v září 2017. Putování bylo zaměřeno na historii kraje se záměrem vyjet z pernštejnského panství v Pardubicích do pernštejnského panství kraje, odkud Pernštejnové do Pardubic přišli.
Těch pernštejnských památek je tu hodně.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 
4.06.2018
Česká vláda schválila na konci ledna letošního roku prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky. V Pardubickém kraji se to týká tří barokních poutních areálů, a to Hory Matky Boží u Králík (Dolní Hedeč) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, dále poutního areálu s kostelem Panny Marie Pomocné a jezuitské rezidence na Chlumku u Luže a do třetice poutního areálu s kostelem Povýšení svatého Kříže na hoře Kalvárie v Jaroměřicích. Od prvního července, kdy nařízení vstoupí v platnost, se tak počet národních kulturních památek v Pardubickém kraji rozšíří na 18.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
