|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
1/2017
11.04.2017
Vojmír Vokolek se narodil 3. června 1910 v Pardubicích. V letech 1928-32 studoval UMPRUM v Praze u J. Bendy, v letech 1932-34 AVU u F.T.Šimona. Nelze nemínit ani jeho studijní stáž v Itálii roku 1937. V letech 1937-38 vystavoval v Pardubicích, věnoval se kresbě, akvarelům, olejomalbě a grafice a ilustroval také knihy vydávané rodinnou tiskárnou. Po druhé světové válce, v 50. a 60. letech přešel k malování kostelních fresek, od 70. let pracoval jako sochař a tvůrce tzv. objektů (z kamene, dřeva, kovu). V 80. letech začal tvořit pod pseudonymem Josef Műller. Z jeho sakrálních prací uveďme např. fresky z kostela sv. Václava v Hrbokově (1958-62), v kostele Všech svatých v Bučicích (1962-63), v kostele sv. Jana Křtitele v Kněždubu (1964), v kostele sv. Petra a Pavla ve Dřítči (1965), v kostele sv. Jana a Pavla v Mistrovicích (1966-67), v kostele sv. Petra a Pavla v Rozhovicích (1969-79). Kromě toho vyzdobil i hřbitovní kaple ve Vrdech a v Borku (1963-1965) a kapli kostela sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem (1979-82). Od 90. let uspořádal několik výstav (1994 na Harantově hradě Pecka u Nové Paky, 1999 na hradě Kunětická hora u Pardubic, 2000 ve Východočeské galerii v Pardubicích, jeho posmrtné výstavy se konaly v Klatovech, Opavě, v Bystřici pod Hostýnem, v Plzni, pardubické galerii FONS a v Knihovně V. Havla v Praze. Stálou expozici má od roku 2002 v zámku v Bystřici pod Hostýnem. Jeho bratr Václav ve své „Legendě o bratru Vojmírovi“ zmiňuje např. odpor katolických fundamentalistů vůči Vojmírovu dílu, jenž se konkrétně projevil v Rozhovicích zničením fresek deštěm. Vojmír Vokolek kritizoval ostře kýčovitost přítomnou v některých kostelích a neochotu otevřít sakrální prostory soudobému umění. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Unikátní stavbu lze nalézt v Deblově, místní části Mladoňovic nedaleko Nasavrk. Z bývalé trafostanice zde totiž byla v průběhu roku 2016 vybudována kaple. Nad betonovou krychlí původní trafostanice, v níž se nachází sakrální prostor, bylo vybudováno ještě jedno patro se samotnou zvonicí. Jednopatrovou stavbu uprostřed člení římsa a završuje ji stanová střecha s křížem. Uvnitř je oltářní deska se symbolickými postavami tří strážných andělů, kterým je kostel zasvěcen. Vše doplňuje modrá výmalba a vnitřní i venkovní osvětlení. Pod střechou je nový zvon se znakem obce a všech osmi místních částí Mladoňovic. Zvon váží 90 kilogramů a je v tónu G2, což je stejný zvuk, jako má nejmenší zvon Ježíš v Chrámu svatého Víta. Jeho zvuk je možné slyšet každý den v pravé poledne.
Bílou kapli ve tvaru hranolu o velikosti tři krát tři metry navrhl architekt Jan Klimeš. Kaple nebude vyhrazena jedné církvi, ale bude sloužit všem křesťanským církvím. Na kapli se složili místní lidé i dárci odjinud. Kaple stála zhruba půl milionu korun. Oprýskaná trafostanice kopec v místní části Deblov se změnila k nepoznání a je nyní dominantou obce. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Přibližně 1,5 km severně od Heřmanova Městce u obce Klešice roste nevelký lužní les, který odedávna místní nazývají „V Mrdicích“. Zvláštní název lokality je připomínkou na zaniklou starou tvrz. Stejně jako zmiňované bývalé středověké sídlo se jmenovali i jeho vlastníci a zakladatelé – páni z Mrdic.
Z roku 1325 se dochoval popis majetku Mrdických. Jedná se o vklad Heřmana z Mrdic, kterým vypořádal majetek v rámci své rodiny. Lze se v něm dočíst, že synům Heřmanovi a Ctiborovi připsal sumu z podílu na hradě Rychmburku. Manželce Miloslavě a dalším synům Vaňkovi, Bernardovi a Jarošovi rozdělil ostatní zboží ve dvou fázích. V prvním díle to byla tvrz Mrdice s poplužním dvorem, městečko Heřmanovo Město, vesnice Kněžice a „něco“ v Klešicích. Druhou skupinu tvořily vesnice Rosice s tvrzí a mlýnem i s kostelem sv. Václava s patronátním právem, k tomu ještě vesnice Trnová a Doubravice s poli, loukami, lesy a kobylím polem. Podílem na Rychmburku, městečkem, dvěma tvrzemi a čtyřmi vesnicemi patřil rytíř z Mrdic k celkem majetným vlastníkům tehdejšího Chrudimska. Během 14. století se majetek Mrdických rozrůstal, což je možné vyčíst z dalších vkladů z let 1351, 1382 nebo 1398. Z původních tří lokalit v roce 1325 jich k roku 1398 bylo jedenáct. Jen pro úplnost – statek v Rosicích se stal po roce 1351 samostatným zbožím s tím, že v roce 1373 je zde doložen jako držitel syn Heřmana z Mrdic Jaroš. Někdy po roce 1373 jej tehdejší vlastníci prodali Opatovickému klášteru. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
První světová válka Zatímco v Praze mapují historii mnohých domovních dvorků a ve větších městech se minulostí obce alespoň částečně zabývají profesionální pracovníci muzeí či archivů, historie obcí venkovských, a to ani těch ne úplně malých, zůstávala a zůstává pouze v rukou lokálních patriotů - nadšenců. S mizejícími generacemi tak obvykle historie místa nenávratně mizí. Jedním z dokladů této skutečnosti je zachování paměti na účast místních občanů v první světové válce. V mnohých obcích vznikly v období první československé republiky skromné či nákladnější pomníky těch, kteří položili životy ve světové válce. Po druhé světové válce pak byly tyto památníky podle místní situace doplněny o jména obětí druhé světové války. Někde dokonce vznikly v průběhu let pomníky zcela nové. Jména uvedená na pomnících však ztrácejí vazbu na současné občany obcí a vyjmenované oběti se stávají po sto letech víceméně anonymními. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
V roce 2016 proběhl již třetí ročník Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe, jejímž cílem je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, příklady kvalitních oprav či restaurování a úspěšné prezentace kulturního dědictví. Pardubický kraj měl v kategorii „obnova památky, restaurování“ hned dvě želízka v ohni, a sice Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, který prošel v uplynulých dvou letech rozsáhlou revitalizací, a hřbitovní kapli sv. Isidora v Křenově, památku disponující zcela jedinečnou sochařskou i malířskou výzdobou.
První nominant, Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem patří k nejvýznamnějším památkově chráněným a přírodním celkům na území Pardubického kraje. Tradice chovu koní zde sahá až do dob pánů z Pernštejna, kteří zakoupili pardubické panství na konci 15. století. Původní koňskou oboru povýšil roku 1579 na císařský dvorní hřebčín samotný Rudolf II., díky čemuž je kladrubský hřebčín patrně nejstarším hřebčínem tohoto rozsahu na světě. Císaři patřily Kladruby až do vzniku republiky v roce 1918, kdy přešly do vlastnictví československého státu. V roce 1995 byl starokladrubský kůň prohlášen za kulturní památku a v roce 2002 došlo k prohlášení kladrubského hřebčína a kmenového stáda starokladrubských koní bílé barvy za národní kulturní památku. V současnosti zde nalezneme chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní, jež čítá přibližně tři sta starokladrubských koní. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Dne 22. května 2016 turisté Klubu přátel Pardubicka uskutečnili vycházku tématicky orientovanou na návštěvu Přírodní rezervace Baroch. Autobusovou linkou MHD č. 17 jsme prvním ranním spojem přijeli do obce Srch, kde začala naše cesta horkou nedělí. Srch je poprvé připomínán v listině vydané 21. září 1436 králem Zikmundem. Vesnice byla tehdy zapsána Divišovi z Miletínka spolu s Kunětickou horou, městečkem Bohdaneč a několika dalšími vesnicemi. V roce 1491 se Srch dostal do držení Viléma z Pernštejna. Po požáru Pardubic v roce 1507 došlo v rámci přestavby města k vybudování vodárny v Srchu. Místní zdroje pitné vody byly jímány do vodárny a voda byla od roku 1515 odváděna dřevěným potrubím pod řekou Labe do kašny na pardubickém náměstí a do zámku. Dnes je vodárna kulturní památkou známou pod názvem Studna pánů z Pernštejna. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Předloni jsme si všichni mohli všimnout, že zámecký park je přístupný veřejnosti, ale co dál? Co s hlavní budovou? Před koncem roku 2016 zahájila vybraná firma odstraňování havarovaných a nežádoucích konstrukcí, vítězný projektant zpracovává studii na bydlení pro každého, velký zámecký rybník bude vyčištěn a zprovozněn a možná že se začne už letos, víme už také, který sochař bude opravovat kašnu (její část jsme našli). Je dobré také uvést, že v celém areálu jsou hotovy nové rozvody elektro, vody a obou kanalizací a k budově zámku je přiveden plyn. Připravují se také další kroky jako například podklady pro fasády zámku. Položme si tedy otázku: Proč je potřeba projekt na obnovu zámeckých průčelí? Obnova velké historické budovy jakou zdechovický zámek je vyžaduje kvalitní a s předstihem připravenou dokumentaci. Musíme si uvědomit, že na ní závisí nejen dobrý výsledek samotné stavební akce, ale celý předchozí schvalovací proces a také možnosti získání dotací. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Na pražském vyšehradském hřbitově můžeme obdivovat hroby významných osobností našich národních dějin. Dodnes se tak chodíme dívat na místa posledního odpočinku Františka Křižíka, architekta Josefa Gočára nebo zpěváka Waldemara Matušky a stovek dalších významných osobností. Také v Pardubicích již dnes existuje poněkud zmenšená podoba toho vyšehradského Slavína. U zrodu myšlenky Pardubického Slavína stál v devadesátých letech 20. století Josef Janiš. Tomu se podařilo zmapovat desítky hrobových míst významných pardubických osobností na dvou z městských hřbitovů. Janiš vytvořil fotodokumentaci hrobových míst mnohých osobností, jako jsou například stavitel železnic ing. Jan Perner, baron Artur Kraus, architekt Ladislav Machoň, starosta města Leopold Werner, aviatik Jan Kašpar, ale i jeho bratranec Evžen Čihák, akademický malíř Jaroslav Grus, architekt Karel Řepa a mnozí další. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Tato na první pohled nesourodá slova mají v češtině a němčině (poslední výraz je pouze fonetický přepis) stejný význam. Jak zjistíme např. ve WIKIPEDII supi jsou mrchožraví ptáci, něco jako zdravotní policie.
Sup mrchožravý má holou tvář se silným na konci zahnutým zobákem, který je zašpičatělý, aby mohl dobře trhat maso.
Dospělý dravec je bílý nebo šedý s černými letkami.Vyskytuje se především v severní Africe, jižní Evropě a Malé Asii, v blízkosti lidských sídlišť, kde nachází dostatek potravy. V České republice je SUP momentálně vzácný. Nebylo tomu tak vždy. Sup preferuje otevřenou krajinu nebo říční údolí, kořist loví ve dne za pomoci zraku jehož ostrost je několikanásobně větší než naše. Je výtečný plachtař, bez problémů se pohybuje ve výškách do 6km. Je držitelem výškového rekordu mezi ptáky. V roce 1973 se střetl nad Afrikou s letadlem ve výši 11.300m. Sup mrchožravý byl ve starověku v Horním Egyptě posvátným ptákem, symbolem boha Hora, ochráncem a odznakem faraónovy moci. Byl uctíván jako symbol síly a smrti. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Stavba domu započala těsně před 2. světovou válkou v r. 1938, po kongresu Mezinárodního PEN klubu v Praze, z podnětu Karla Čapka a podle projektu architekta Stanislava Tobka, žáka Josefa Gočára. Od roku 2000 je Dům bratří Čapků na seznamu kulturních památek a v letech 2014 – 2016 prošel celkovou rekonstrukcí s finanční pomocí Pardubického kraje, Ministerstva kultury ČR, sponzorů i jednotlivých dárců.
Dům bratří Čapků byl určen pro práci, setkávání, ale i odpočinek českých spisovatelů, pro všechny, kdo mají rádi procházky rozlehlými lesy a projížďky krajem Bedřicha Smetany a Bohuslava Martinů. Známé Toulovcovy maštale jsou blízko, stejně jako Litomyšl, Polička a Svitavy. Svou polohou a zejména širokou nabídkou aktivit v okolí je Budislav u Litomyšle ideálním cílem pro jednotlivce i skupiny. PEN klub chce, aby dům svému původnímu účelu sloužil i v budoucnu a stal se nedílnou součástí obce Budislav u Litomyšle, regionu i státu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Na rozmezí České tabule a zvlněných okrajů Českomoravské vrchoviny se přibližně uprostřed pomyslného trojúhelníku mezi Vysokým Mýtem, Litomyšlí a Skutčí nachází obec Budislav. Díky své malebné poloze uprostřed lesní a skalnaté krajiny patří k oblíbeným letoviskům, známým i pobytem českých spisovatelů. Koncem 19. století sem s oblibou jezdila Tereza Nováková, v letech 1939-1941 na zdejší škole působil Petr Jilemnický a při silnici k Poříčí právě prošel obnovou známý „spisovatelský“ Dům bratří Čapků, postavený před druhou světovou válkou z iniciativy Karla Čapka, zakladatele Českého PEN klubu. Budislav je i místem hojně využívaným pro začátek či závěr turistických vycházek po okolní krásné přírodě, známá je také zdejší dlouhodobá těžba pískovců a žul. Obě horniny se významně uplatňují nejen na geologické stavbě, ale i povrchové tvářnosti zdejší krajiny. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 
11.04.2017
Polička – mariánský (morový sloup) na Palackého náměstí V roce 2016 pokračovalo další etapou restaurování mariánského sloupu v Poličce, který v letech 1727 — 1731 vytvořil Jiří František Pacák se svojí dílnou. Tato již čtvrtá etapa zahrnovala kompletní restaurování (zpevnění pískovce, čištění, tmelení, barevnou retuš a hydrofobizaci) všech tří mariánských figurálních reliéfů a tří protimorových patronů (sv. Šebestián, sv. Roch, sv. Karel Boromejský) ve II. etáži sloupu. Ve spodní části (I. etáž sloupu) je provedeno částečné čištění, zpevnění a tmelení kamene. V ateliéru v Nedaříži bylo dokončeno sekání kopie sochy sv Karla Boromejského, originál i kopie byly převezeny na hrad Svojanov. V ateliéru v Gruně byly zahájeny práce na vytvoření kopie sochy sv. Šebestiána, v Nedaříži kamenosochaři započali sekání kopie podle originálu sochy sv. Víta a byl sem přivezen pískovcový blok (z lomu v polských Wartowicích) na kopii sochy sv. Václava. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
