|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
1/2012
3.07.2012
„Kraj dlouhých zim a pozdních
jar, ale krásných a jasných jesení“.
Tak nazvala Poličsko ve
svém zápisníku básnířka tohoto
koutu Českomoravského pomezí,
Teréza Nováková, která
nedaleko Poličky, v Proseči,
dožívala svůj život.
Moje nejstarší vzpomínky na Bohuslava
Martinů se datují do hodin hudební výchovy
na základní škole. V paměti mně utkvěly
dvě věci, totiž, že se narodil ve věži kostela
svatého Jakuba v Poličce a že pro děti
napsal kantátu Otvírání studánek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
3.07.2012
„Temná mračna podle všeho obklopují budoucnost Čech“, napsal hrabě Lützow ve svém historikém nástinu
„Čechy“ vydaném roku 1911 v Hradci Králové.1) To, co se mohlo t.r. jevit autorovi jako jemná předzvěst Velké
války 1914–18 a co se roku 1925, kdy vyšlo 2. vydání této knížky, mohlo zdát českému čtenáři překonaným
faktem (roku 1918 vznikla samostatná republika), mohlo být prorockou vizí osudů českého národa ve 20. století
pod dvěma totalitními režimy. Kdo byl vlastně autorem této vize?
Rod Lützowů pocházel z Meklenburska
a podle genealoga Jana Křivohlávka2) jedna
jeho větev se na konci 17. století usadila
v Čechách. Strýc našeho bohemisty Rudolf
Lützow, habsburský doplomat, ukončil
svou kariéru jako vyslanec u Sv. Stolice
v Římě. Najdeme jej mezi členy Královské
české společnosti nauk a mezi zakladateli
Muzea království Českého. Za studijního
pobytu F. Palackého v Římě v roce 1837
a 1839, kdy se evangelický historik Palacký
dostal ku podivu do vatikánských archivů,
byl Rudolf hrabě Lützow jeho ochráncem
a příznivcem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
3.07.2012
Opravdu kuriózní muzeum naleznou
návštěvníci v obci Lezník
pouhé 4 km severně od
Poličky. V domku s popisným
číslem 109 totiž provozuje paní
Jitka Hollová neobvyklé muzeum,
kde se nacházejí zejména
fotografi e a suvenýry z cest po
celém světě. Asi největší zajímavostí
jsou plechové krabičky
z nejrůznějších koutů světa,
kterých prý majitelka vlastní
více jak 3 tisíce.
Expozice se nachází v původním kulturním
domě v Lezníku, kde prý kdysi vystupoval
i herec Jaroslav Vojta. Dávno již tento
kulturní dům neslouží svému účelu. Jak nám
majitelka domu i muzea prozradila, právě
vzhledem k tomu, že za založením muzea
vlastně stojí mimo jiné i stále se zvyšující
ceny tepla. Vytopení tak velkých prostor,
jako je divadelní sál, je fi nančně tak nákladné,
že se majitelům namísto toho vyplatí
každý rok strávit zimní období cestováním
po světě. Od roku 1997 tak prý paní Hollová
se svým manželem holandské národnosti
navštívila již více jak 80 zemí světa.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
3.07.2012
V roce 2011 Genius loci Sudslava o.s. vyvíjelo
opětné aktivity směřující k obnově
a propagaci chráněné kulturní památky
– bývalého farního areálu v obci Sudslava
v Podorlicku. Během tohoto roku došlo
k realizaci stavebních prací uvnitř budovy
bývalé fary postavené v roce 1692, na objektu
hospodářské budovy i v prostoru farní
zahrady.
Obnovovány byly zejména původní
dřevěné podlahy, dveře a okna s historickým
kováním, dále byla vyměněna
dožilá střešní krytina na západní straně
budovy bývalé fary a byla provedena
kompletní oprava krovu a střechy
na hospodářské budově patřící k bývalému
farnímu areálu. Na základě příslibu
fi nančního příspěvku prostřednictvím
Místní akční skupiny Nad
Orlicí o.p.s. a Státního zemědělského
intervenčního fondu v rámci Programu
rozvoje venkova mohlo dojít k realizaci
zmíněných stavebních prací.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
3.07.2012
Historický mlýn v Lukách by se mohl
v budoucnu stát vyhledávaným turistickým
cílem milovníků technických památek
stejně jako desítka dalších míst okolo
řeky Loučná. Uvedl to hejtman Radko
Martínek poté, co si prošel unikátní stavbu
za doprovodu zástupce ředitele Regionálního
muzea ve Vysokém Mýtě Radima
Urbánka¸ spolumajitele mlýna pana Václava
Sirového a starosty obce Tržek Miroslava
Krýdy.
Průvodce Radim Urbánek, etnolog a odborník
na vodní mlýny v Čechách i zahraničí,
zasvětil hejtmana do technologie
a technických detailů mlýnských strojů,
které pocházejí ze 40. let minulého století.
Etnolog hovořil také o možnostech,
jak by se dala ojedinělá památka ve Východních
Čechách, situovaná u plánované
cyklostezky, zpřístupnit široké veřejnosti.
Podél říčního toku totiž stojí další čtyři
desítky vodních mlýnů, tkalcovny, elektrárny,
škrobárna a pily na vodní pohon.
Hejtman vyzval muzejníka, aby stručně
popsal záměr, jak by se jednotlivé objekty
daly propojit: „Zpracujte jednoduchý projekt
naučné cyklostezky, zaznamenejte
v něm cestu po technických památkách.
Za jejich velkou přednost považuji, že názorně
ukazují, jak lidé dříve žili, jaká řemesla
zvládali a čeho díky svému umu dosáhli,
což názorně vidíme ve mlýně, kde
sídlí mlynářský rod Sirových nepřetržitě
od roku 1690.“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
13.06.2012
V oblasti mezi Svitavami a Moravskou
Třebovou leží vesnička
Dětřichov. Pokud se vydáte
z Dětřichova směrem na Borušov,
nemůžete minout odbočku
označenou směrem k památníku
obětem nacismu. U lesíka
vpravo od silnice se nachází nenápadný
pomníček, který připomíná
hrůzy, ke kterým v těchto
místech docházelo v průběhu
druhé světové války. V místě, kde je dnes lesík, stávaly v roce 1940 dřevěné baráky postavené původně pro dělníky pracující na stavbě dálnice Vratislav– Vídeň. V roce 1943 však byly dřevěné domky, kam se skulinami mezi prkny dobýval mrazivý vítr a déšť, přeměněny na porodní tábor pro východní dělnice. Pro přiblížení celé situace je nutno uvést, že v době druhé světové války nacisté odvlekli z okupovaných území Polska a zemí bývalého Sovětského svazu na nucené práce do Říše tisíce mladých mužů a žen. Ti byli přiděleni také německým sedlákům a živnostníkům v zabraném českém pohraničí, které bylo sloučeno s nacistickou Říší. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 pak byla vytvořena Sudetská župa se třemi obvody. V rámci obvodu Opava byl vytvořen správní obvod (tzv. landrát) také v Moravské Třebové, na jehož území se nacházela malá zemědělská obec Dětřichov osídlená německým obyvatelstvem. Právě do zde vzniklého tábora byly umísťovány východní dělnice, které byly nasazeny na práci a otěhotněly. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
13.06.2012
Rozdílné možnosti ve velikosti
inzertního pole sebou nesly
pochopitelně jednotlivé reklamní
prostředky jako takové.
Porovnáme-li velikost reklamního
pole mnohých fi rem např.
v novinách a jednotlivých publikovaných
pramenech, zjistíme
pochopitelné disproporce.
Příkladů můžeme uvést opět velké
množství. Např. fi rma Františka Justa,
plátenický závod, otiskovala v tisku
poměrně malé a nenápadné inzerty,
5,5 x 4 cm (někdy spojené s fotografi í závodu),
v Pamětním spisu k otevření okres.
nemocnice v Pardubicích si mohla fi rma
dovolit plochu „letákovou“, 24 x 5 cm.1)
Velikost novinových inzerátů se nemohla
srovnávat s plakáty či letáky, ale její
reklamní síla byla v něčem docela jiném
než velikosti reklamního pole, v momentu
připomínání (periodicitě). Zjevnou nevýhodou
však byla naopak, až na výjimky,
její nebarevnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
13.06.2012
Železnici netvoří jen tratě
a nádraží. Již od poloviny
19. století to jsou také vlečky.
Dráhy, které zpravidla nejsou
středem zájmu veřejnosti
a někdy bývají i zcela opomíjené.
Pardubice byly a jsou stále
protkány spoustou těchto kolejí.
Bohužel s přeměnou nebo
zánikem výroby a orientací
více na silniční dopravu jejich
počet neustále klesá. Podívejme
se nyní ve stručnosti na některé
z nich.
Vznik vleček souvisí v Pardubicích
s rozvojem průmyslu. Při zahájení provozu
v roce 1845 tu žádná vlečka nebyla
a o sto let později tu jich bylo přes
dvacet. Jak vznikaly továrny, výrobny
a sklady, tak i koleje si nacházely cestu
k nim. V roce 1869 byl na severní straně
v sousedství pardubického nádraží založen
cukrovar. Pracoval nepřetržitě až
do srpna 1944, kdy byl při spojeneckém
bombardování zcela zničen. Do cukrovaru
vedly koleje z obou jeho stran hned
od začátku provozu. Po cukrovaru o rok
později vzniká Wertheimerova rafi nerie
líhu a octárna, následovala Prokopova
strojírna a slévárna, v roce 1871 velký
akciový pivovar. Na jižní straně nádraží
vyrostla továrna na mlýnská zařízení
fi rmy Hűbner a Opitz, na východní straně
pila fi rmy Kerhart a Tachecí, napojené
také vlečkou. U chrudimské silnice
vzniká roku 1896 továrna na kávové
náhražky fi rmy Jindřich Franck a syn.
Největší zpracovatelský podnik vznikl
v roce 1889 – rafi nerie petroleje vídeňské
fi rmy David Fanto a spol. V roce 1893
byla dostavěna mostárna A. Rainberga.
Na západní a jižní straně nádraží se postavily
vápenné pece A. Kusého, sýpky
rolnického družstva a další.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
13.06.2012
Pokračujme v našem putování za
méně známými pardubickými fi rmami
podnikateli,jejichž příjmení začíná písmenem
H.
Čestmír Haňák (nar. 1914, Vlastiboř, okr. Semily, příslušný do Přibyslavi, okr. N. Paka) vedl v letech 1939–1941 obchod papírem, školními potřebami, galanterií a prodej novin a knih v ul. Štrossově č. 231 (dříve Anna Krejsová). Č. Haňák oznámil dne 5. 10. 1939 převzetí živnosti od A. Krejsové. Zároveň požádal o vydání živnostenského listu. Č. Haňák byl vyučen knihařem, absolventem dvouleté knihařské školy v Praze. Dne 7. 10. 1939 došlo k opovědění živnosti prodeje učebnic, kalendářů a modlitebních knížek (tzv. malá knihovnická koncese).1) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
6.06.2012
Řekne-li se Museum Rosice, někteří
lidé si začnou vybavovat
stálou expozici Pardubického
spolku historie železniční dopravy,
která se nalézá na nádraží
Pardubice – Rosice n. L. I když je
to muzeum relativně malé, dokáže
svými aktivitami oslovit až
15 tisíc zájemců ročně.
Samotná expozice v Rosicích představuje v pěti místnostech různé drobné artefakty mající vztah zejména k železnici v Pardubickém kraji. Další samostatná místnost je věnována městské dopravě, zejména pak trolejbusům, které jsou pro krajské město typické. Ve venkovní expozici se pak nalézá množství rozměrných předmětů, které nebylo možné uvnitř vystavovat. Ale nejedná se jen o rosické prostory. Spolek kromě toho od roku 2008 příležitostně představuje svou druhou expozici na nádraží Slatiňany. V budově bývalé vodárny je jen jedna expoziční místnost. Nachází se zde unikátní parní stroj z roku 1874 a mnoho zajímavého. Další velkým lákadlem pro malé i velké jsou historická vozidla. Těch spolek provozuje celou fl otilu. Z kolejových jsou to zejména malé červené motoráčky či několik renovovaných vagónů. Ze silničních to jsou zejména historické trolejbusy. Všechna tato vozidla každoročně vyjíždějí pro radost všem zájemcům o historii. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
6.06.2012
Dne 27. 9. 2007 byl v místní části města Nasavrky
v Libáni (okres Chrudim) odhalen pomníček
k uctění památky významného českého skladatele
19. století Zdeňka Fibicha. Informační deska
připomíná i celý rod Fibichů, kteří zde byli
zaměstnáni ve službách Auerspergů.
Zdeněk Fibich se narodil ve všebořické
myslivně (21. 12. 1850) v rodině auersperského
lesního rady Jana Fibicha (1819–
1882). Ten byl jedním z deseti dětí Josefa
Fibicha (1778–1839), který působil jako
přednosta lesního úřadu v Libáni u Nasavrk
a jehož většina synů a dcer byla spojena
s lesnickým povoláním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
6.06.2012
V letošním roce se hned několik železničních
tratí na území Pardubického kraje
dožívá sto třiceti let. Jako první si představíme
dráhu z Čáslavi do Třemošnice.
Druhá polovina sedmdesátých let a zejména
osmdesátá léta 19. století byla spojena
s výstavbou mnoha místních drah, které
souvisely se vznikem a rozvojem průmyslu
i v malých městech. Vznik podporoval
Zemský výbor království Českého fi nanční
podporou nově vznikajících, zpravidla
krátkých tratí, které odbočovaly z tratí
hlavních. U zrodu námi popisované dráhy
stála rakouská společnost místních drah
OLEG (Osterreichische Localeisenbahn
Gesellschaft). Ke stavbě místních drah
v okrese Čáslav byly vydány vyhlášky: číslo
41 říšského zákoníku ze dne 9. 3. 1880 a vyhláška rakouského ministerstva obchodu
pro trať Čáslav-Závratec s odbočkou
Skovice–Vrdy–Bučice a číslo 102 říšského
zákoníku ze dne 30. 7. 1881 pro trať Čáslav
– Močovice. Pro stavbu tratí byla vybrána
společnost podnikatelů Schön – Wessely.
Několik dnů po vydání koncese začalo
vyměřování a výkup pozemků. Vzhledem
k příznivým geografi ckým podmínkám
se dařilo stavět poměrně rychle. A to už
z toho důvodu, že trasa obcházela místa,
kde by bylo nutné stavět tunely, zářezy či
velké mosty. Bylo však snahou přizpůsobit
profi l tratě co nejblíže terénu i za cenu
větší vzdálenosti. Protože se nebudoval jen
jeden úsek, je vhodné připomenout jednotlivé
segmenty a jejich časovou posloupnost.
První zprovozněnou částí se stala dráha
Čáslav–Žleby dne 4. 12. 1880, a to včetně
odbočky Skovice–Vrdy–Bučice. Pokračování
ze Žlebů do Třemošnice bylo uvedeno do
provozu 14. 2. 1882. Kromě výše uvedeného
vycházela z Čáslavi ještě 4 km dlouhá
a dnes už téměř zapomenutá lokálka do
Močovic, která zahájila provoz dne 30. 10.
1882. Po celou dobu své existence sloužila
téměř výhradně nákladní dopravě močovického
cukrovaru.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
6.06.2012
Železné hory a blízké okolí jsou z geologického hlediska
jedním z nejzajímavějších území v České republice.
Této výjimečnosti se snaží využít Geopark Železné
hory, který byl zřízen na ploše 777,5 km2. Co je ale geopark? Jedná se o geologicky cenné území, kde jsou ve spolupráci s místními obyvateli a organizacemi (státními, neziskovými i soukromými) rozvíjeny aktivity na podporu rozvoje oblasti a podporu návštěvnosti a vzdělanosti. Vedle geologických objektů a jevů jsou důležité i další zajímavosti, jako jsou kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky. Nejedná se o území, které by nějakým způsobem omezovalo lidskou činnost vyjma oblastí, které již mají nějaký ochranný status (CHKO, přírodní památky, přírodní rezervace apod.). Geopark spojuje propagaci geologického dědictví s regionálním rozvojem a vhodným způsobem seznamuje veřejnost s geologickými procesy, významem přírodních zdrojů a jejich využitím v hospodářské a kulturní historii. Pro turistu znamená geopark rozšíření možností, kam jít a co nového navštívit. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 
6.06.2012
Potřetí se můžete ohlédnout za pořadem Českého
rozhlasu Pardubice, který během loňského
léta upozorňoval na chátrající památky našeho
kraje. Dnes vám přinášíme poslední tři příběhy. 8) ZÁMEK ORLICE (LETOHRAD) Areál zámku Orlice na okraji Letohradu byl dlouhé roky místní ostudou. Záchrana přišla nedávno s novým vlastníkem, který se pustil do velkorysé rekonstrukce spojenou s přeměnou celého areálu na hotel s restaurací a muzeem. První zmínka o orlické tvrzi pochází z roku 1361, kdy je uváděn Ivan z Orlice jako patron místního kostela. Jsou známí i následovníci tohoto Ivana až do roku 1415. V této době však veškeré zprávy o Orlici končí a pokračují až o 100 let později. Někdy během 15. století se stává majitelem orlického statku rod Strachotů z Kralovic. Dalšími obyvateli orlického zámku byli Sudové z Řeneč, kteří se dostali na Orlici pravděpodobně sňatkem a následnou koupí statku v roce 1565. Tehdy také došlo ke stavbě nové renesanční budovy, jejíž centrální část byla vyzdobená sgrafi tovou fi gurální výzdobou. Před rokem 1592 byla tvrz rozsáhle přestavěna, stržena byla původní stará věž a na její místo bylo postaveno patrové stavení, které bylo zdobeno sgrafi tem tzv. psaníčky. Během třicetileté války byla v orlickém dvoře prý nemocnice a mrtví byli pochováváni za kostelem. Po roce 1650 ztratila zámecká budova svůj původní, rezidenční význam, jelikož vrchnost přesídlila do tehdy zakoupeného Kyšperka. Původně zámecká budova byla proto přestavěna na sýpku a obydlí správce a čeledě. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
